Foto Alalrm / Petr Zewlakk Vrabec
„Tady nemůžete být, porušujete tím bezpečnost a ochranu zdraví. Támhle máte vypáskovaný prostor v rožku, musíte se tam přesunout,“ ukazuje rukou zaměstnanec firmy Nexen Tire na konec velkého parkoviště, a snaží se tak přesunout dav, který se schází na prostranství před továrnou. Pár přítomných se začne pomalu přesouvat, ale většina zůstává na místě, kde je na ně z budovy vidět. Jsou dvě hodiny odpoledne a před továrnou Nexen Tire se scházejí dvě až tři stovky lidí. O chvíli později požádá předseda místních odborů Pavel Rohel přítomné, aby si naopak stoupli tak, aby na ně bylo z oken továrny co nejlépe vidět. Demonstranti mají vlajky, cedule a také řehtačky, kterými doprovázejí křik a potlesk. Je několik stupňů pod nulou.
Dělníci v Nexen Tire stávkují už sedmý den, protože s nimi vedení několik let odmítá jednat o kolektivní smlouvě a mzdy zůstávají stále stejné.
Dělníci v Nexen Tire stávkují už sedmý den, protože s nimi vedení několik let odmítá jednat o kolektivní smlouvě a mzdy zůstávají stále stejné. Podle informací Alarmu se stávkujícím podařilo snížit výrobu v továrně na minimum. Kromě zaměstnanců Nexenu tu jsou zástupci různých odborových svazů i lidé z různých levicových uskupení, jako jsou Budoucnost nebo Levice, a také zástupci KSČM. Demonstraci přišel podpořit i senátor Přemysl Rabas.
Demonstraci zahajuje Tomáš Valášek z odborového svazu KOVO a předává slovo Romanu Ďurčovi, předsedovi „kováků“. Ten připomíná několikaleté ponižování, kterým si prošli zaměstnanci Nexenu, když s nimi vedení odmítalo vyjednávat. Jsou to totiž už skoro čtyři roky, co se zástupci odborů v Nexenu snaží vyjednat kolektivní smlouvu. Před čtyřmi lety byly mzdy stejné jako dnes. Od té doby se nezvýšily, a tak se mezitím ze slušných mezd staly mzdy nebývale nízké – zaměstnanci berou dvaadvacet tisíc korun hrubého. Ďurčo také mluví o tom, že v úterý budou jednat se zaměstnavatelem, a vyjadřuje naději, že přistoupí na všechny požadavky.
Po Ďurčovi dostává slovo předseda místní odborové organizace Rohel, na jehož odhodlání do značné míry stojí úspěch stávky. „Musím říct jednu důležitou věc: naše stávka už dávno přesáhla hranice Nexenu, je to stávka všech, protože to, jak to dopadne, se promítne na deset let dopředu pro všechny pracující.“ Zmiňuje tak základní myšlenku svého nedělního prohlášení, ve kterém na facebooku uvedl: „Naše stávka se už dávno změnila z boje, který byl pouze za naši věc, v boj všech zaměstnanců z celé ČR. Každý z vás statečných, rozumných a odhodlaných musíte vědět, že výsledek naší stávky ovlivní uspokojivé pracovní podmínky všech na mnoho let dopředu. Zapálili jsme plamen, který dávno přesáhl pozemek Nexenu. Ukázali jsme světu, že nechceme být levnou pracovní silou v montovně korejského národa, kde při podobné životní úrovní berou stejní dělníci až dvakrát více peněz než my. Dokazujeme to naší solidaritou, vytrvalostí a přesvědčením, že opravdu bojujeme za správnou věc. Továrnu úspěšně držíme při minimální výrobě pátý den stávky. Vytrváme a za Výbor OS KOVO hlásím: ‚Nenecháme Vás v nesnázích!‘“
Pavel Rohel dále zmiňuje kontrolní hlídky, které mají zjišťovat, zda zaměstnavatel neporušuje zákon například tím, že zaměstnává stávkokaze, a vysvětluje, že zaměstnavatel jim v pátek zakázal přístup do továrny. Zmiňuje i svou osobní zkušenost, kdy během covidu ustoupili zaměstnavateli, takže kolektivní smlouva byla podle jeho slov „v podstatě bezzubá“, a přesto ji vedení firmy smetlo ze stolu. „V Humpolci na konci minulého roku vedení jasně prohlásilo, že stávkou jenom vyhrožujeme!“ vzpomíná Rohel a dav tleská a píská.
Nakonec si bere slovo předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, který vzpomíná, že za měsíc to bude rok, kdy zaměstnavateli oznámili, že pokud nebude vyjednávat, bude stávka. Vysvětluje, jak odborová organizace v Nexenu získala víc než padesát procent podpisů svých kolegů a začali stávkovat. „Jenže majitel si myslí, že si může dělat s českými zákony, co chce, a myslel si, že soud bude stát na jeho straně. Naštěstí se to nestalo, stávka je a zůstane zákonná!“ připomíná Středula návrh na předběžné opatření, které podala firma k soudu, aby stávku označil za nezákonnou.
„Nexen Tire dostal velkou investiční pobídku ve výši zhruba tři a půl miliardy korun, dostali dvě stě tisíc za každé nově vytvořené pracovní místo, a přitom dává zaměstnancům na základních pozicích 22 tisíc korun hrubého, a to v situaci, kdy pracují ve třísměnném provozu. Šéf společnosti Nexen Tire je zároveň honorárním konzulem České republiky v Jižní Koreji. To by mě zajímalo, co tam šíří za informace o České republice. Doufám, že mluví o tom, že se v jeho firmě stávkuje,“ říká šéf odborů, který dodává, že není a nikdy nebylo cílem odborů stávkovat. Vždy bylo podle něj cílem se dohodnout, mít slušné pracovní podmínky, mít klid na práci a věnovat se tomu, co je napsáno v pracovní smlouvě. „To firma Nexen donutila své zaměstnance stávkovat,“ tvrdí Středula.
V úterý po deváté hodině se zástupci odborů mají sejít s ministrem práce a sociálních věcí Mariánem Jurečkou, protože on byl u toho, když se v roce 2014 podepisovala tato investiční pobídka a jako ministr práce a sociálních věcí je tím, kdo uvolňuje prostředky na podporu firmy. „Dále jsem informoval pana premiéra Fialu a požádal jsem ho o schůzku. Zatím nic… Také jsem zavolal budoucímu panu prezidentovi a řekl mu, že by bylo fajn, kdyby podpořil stávkující. To bylo ve čtvrtek, a zatím nic… Pokud se politici v České republice věnují mnoha věcem, ale zapomínají na vlastní lidi, pak je to špatně,“ uzavírá šéf odborů.
Pavel Rohel si ještě na závěr bere slovo a říká: „Použiju všechny legální prostředky k tomu, abychom udrželi stávku až do podepsání kolektivní smlouvy.“ Sklízí ohromný potlesk. Po proslovech si lidé ještě chvíli povídají, ale brzy se kvůli velké zimě rozcházejí.
