Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Pokud v České republice někdo spáchá trestný čin motivovaný nenávistí k rase, etnicitě, národnosti, náboženství či politickému přesvědčení, jde o předsudečnou trestnou činnost a pachatel je odsouzen k mnohem přísnějšímu trestu. Do této skupiny ale nespadají útoky na LGBTQ+ lidi a osoby s handicapem.
Na tuto mezeru v zákoníku upozornily dvě tragické události, které se odehrály v poslední době. Jde o vraždu Juraje a Matúše v bratislavské Teplárni a násilnou smrt Doroty Šandorové. Juraje s Matúšem usmrtil homofobní střelec, Dorota byla zavražděna v domově pro osoby s handicapem pracovníkem, kterému byla svěřena do péče. Po útoku v Bratislavě vznikla výzva Společně proti nenávisti, která má zajištění ochrany pro queer lidi jako jeden z hlavních bodů.
58 procent lidí s handicapem se během života setkalo s předsudečně motivovaným útokem. V případě LGBTQ+ osob ta čísla nejsou o moc růžovější, jak vyplývá z vloni realizované studie Být LGBTQ+ v Česku 2022, která shromáždila data od téměř 3 500 queer lidí v Česku.
Organizace In UISTITIA zabývající se oběťmi předsudečného násilí proto ve spolupráci s organizacemi Prague Pride, Queer Geography a Národním ústavem pro duševní zdraví uspořádala ve čtvrtek konferenci, kde příslušné orgány debatovaly o nedostatcích v zákoníku. Důvodem, proč konference vznikla, bylo podle Czeslawa Walka ze Jsme fér, znovuotevření tématu. „Dlouhodobě upozorňujeme politické aktéry a aktérky, aby přijali opatření, která zajistí právní ochranu LGBTQ+ lidí v České republice. Útok v Bratislavě, ale i data, která máme k dispozici za Českou republiku, ukazují, že naše obavy nejsou liché,“ sdělil přítomným Walek. Odkazuje tak na výzkumy organizace In UISTITIA, podle kterých za svůj život zažilo předsudečné násilí 58 procent lidí s handicapem. I přes alarmující čísla na ně ale není v trestním právu myšleno.
„Každý útok motivovaný nenávistí na základě sexuální orientace, genderové identity či zdravotního postižení musí být řádně vyšetřen a jeho pachatelé adekvátně potrestáni. Stejně jako soud v rozsudku vyjádří nepřijatelnost útoku na druhého člověka, měl by vyjádřit i nepřijatelnost útoku z jakékoliv nenávistné pohnutky. Jinak nám jako společnosti hrozí, že takováto nenávist zůstane nepovšimnuta a nepotrestána, což by bylo v rozporu s ochranou lidských práv v právním státě,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, pod jejíž záštitou se konference konala.
Česko by přitom nebylo prvním státem. V Evropské unii patří ochrana queer a handicapovaných osob mezi standard. „Devět členských států chrání před útoky motivovanými předsudky z důvodu sexuální orientace, 17 států z důvodu pohlaví nebo genderu nebo genderové či pohlavní identity, 13 z důvodu zdravotního postižení a 10 z důvodu věku. Nemluvíme tu tedy o žádné převratné novince, ale o celoevropském standardu,“ upřesnila právnička Klára Kalibová z In UISTITIA.
Bagatelizace a nedůvěra v policii
Jak už bylo řečeno, 58 procent lidí s handicapem se během života setkalo s předsudečně motivovaným útokem. V případě LGBTQ+ osob ta čísla nejsou o moc růžovější, jak vyplývá z vloni realizované studie Být LGBTQ+ v Česku 2022, která shromáždila data od téměř 3 500 queer lidí v Česku. 52 procent dotazovaných vyhodnotilo projevy nenávisti vůči nim na veřejnosti jako rozšířené, což je oproti stejné studii z roku 2018 velký nárůst. „V tomto ohledu tak můžeme konstatovat, že naprostá většina dotazovaných (63 procent) jako příčinu zhoršení situace v některých oblastech jasně identifikovala negativní postoje politiků, političek a politických stran vůči LGBTQ+ lidem,“ komentuje výsledky vedoucí výzkumu Michal Pitoňák.
Jako nejproblematičtější se ukázalo online prostředí, kde se s nenávistnými projevy setkalo 84 procent respondentů. V případě nahlašování si homofobně a transfobně motivované útoky stojí na stejných číslech jako případy sexuálního násilí. Hlášený je naprostý zlomek a téměř polovina z těch, co se rozhodla zločin nahlásit následně hodnotila chování příslušníků policie jako nevyhovující. Stejně tomu je i u osob lidí s postižením. Přes 80 procent respondentů a respondentek, kteří zažili nějakou formu násilného napadení, nekontaktovalo policii. Jako důvod uváděli bud‘ to, že napadení nepovažovali za natolik závažné, nebo policii nedůvěřovali. „Je třeba pracovat i na mediální osvětě v tématu předsudečného násilí a neméně důležité je rozšířit osvětu a zlepšit profesionalitu a celkový přístup ze strany policie, úřednic a úředníků a v justičním systému,“ komentuje Czeslaw Walek.
Pomoci obětem a jejich blízkým má i nový projekt #OzviSe. Na webových stránkách projektu oběti najdou anonymní formulář, který lze v případě potřeby vyplnit. Vedle formuláře stránky nabízejí i příběhy mediálně známých queer osobností, které se s něčím podobným rovněž setkaly. To má napadené motivovat k tomu, aby svoje negativní zážitky nahlašovali a nebagatelizovali.