Češi jsou workoholiky Evropy a slaďovat práci a soukromý život je u nás extra výzva. Plošné zkracování pracovní doby je spíše jen sen, kratších úvazků je málo a přivýdělky na dohody nejsou vždy to pravé ořechové. Samy jsme si vyzkoušely ledacos, jak zmiňujeme v úvodu epizody. Jaké jsou možnosti zkracování pracovní doby a na co si dát pozor?
Česká republika uzavírá pětici států s nejdelší pracovní dobou v Evropě (na špici je Řecko se 43,8 hodiny týdně, v Česku pracujeme 41,3 hodiny týdně). V řadě zemí je ovšem délka standardní pracovní doby kratší než českých 40 hodin týdně – zmínit můžeme Francii s 35 hodinami či Belgii s 38 hodinami. A právě na příkladu těchto států ilustrujeme výhody, ale i případná rizika plošného zkrácení pracovní doby.
I když pracujeme dlouhé hodiny, není to nutně tím, že bychom nechtěli dělat nic jiného. Možnost trávit v práci méně času patří mezi velmi žádané pracovní podmínky a benefity, a to nejen v podobě zkráceného úvazku, ale například i pátého týdne dovolené. Stojí o to nejen ženy s malými dětmi, ale také studenti, lidé produktivního věku, pečující či lidé nad padesát. Zájem ale neodpovídá nabídce, kdy je u nás podíl pracujících na částečný úvazek jeden z nejnižších v zemích EU (5,7 procenta v ČR oproti průměru EU 18,2 procenta). Jak upozorňuje aktuální studie think tanku IDEA při Cerge Institutu, ruce a mozky českých žen zůstávají nevyužity, a to mimo jiné i kvůli chybějící nabídce částečných úvazků. Mluvíme proto i o tom, co v jejich větší nabídce zaměstnavatelům brání.
V právním okénku Šárka Homfray vysvětluje rozdíl mezi kratší a zkrácenou pracovní dobou. Zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy mohou provést zaměstnavatelé plošně, u nás se například objevuje v podobě čtyřdenního pracovního týdne. Kratší pracovní doba je pak sjednána individuálně a odpovídá jí nižší výdělek. Je ale možnost si práci v nižším rozsahu zajistit i jinou formou, typicky ve vztahu založeném některou z dohod, tedy DPP nebo DPČ. Dozvíte se, v čem jsou tyto formy odlišné, na co si dát pozor a co mít na paměti. Věnujeme se ale i dalším možnostem snižování objemu odpracovaných hodin, jako je stlačený pracovní týden či sdílené pracovní místo. Dozvíte se také příklady z praxe, například z brněnské firmy Phonexia.
Kromě toho, že kratší úvazky chtějí zaměstnankyně a zaměstnanci, má na jejich širším využívání určitý zájem i stát. Akční plán rovného odměňování identifikuje nedostatek kratších úvazků jako jednu za bariér vyššího zapojení žen na trhu práce po rodičovské pauze, což má vliv na celou ekonomiku, nikoli jen na jejich výdělek a kariéru. Je tu ale riziko diskriminace – kratší úvazky mohou mít vliv na gender pay gap, mohou bránit v kariérním postupu a mohou zvyšovat riziko neproplacených přesčasů. Nejen z těchto důvodů by je měli více čerpat i muži. Určitou podporu kratších úvazků má ve svém programovém prohlášení vláda. Jak se osvědčí první legislativní opatření, která v tomto ohledu zavedla?
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy – nejen k tématu této epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.