Foto Manny Becerra, Unsplash
Válka má zpravidla vedlejší, nezamýšlené důsledky. V případě ruské invaze na Ukrajinu může být jedním z těchto důsledků i urychlení energetické revoluce, tedy přechodu na obnovitelné zdroje energie a nízkoemisní ekonomiku. Rusko je totiž fosilní velmocí, která těžila mimo jiné i z úzkých hospodářských vazeb na Evropu. Sázka Vladimira Putina na rychlou okupaci Ukrajiny a pasivitu Evropy z důvodů její závislosti především na ruské ropě a plynu, ovšem nevyšla a místo toho se evropské země snaží zbavit závislosti na ruských fosilních zdrojích bezprecedentní rychlostí.
Namísto posílení ruského postavení v jeho „sféře vlivu“ se tak před evropskými zeměmi otevírá scénář podstatně rychlejšího přechodu na obnovitelné zdroje energie, než jaký původně plánovaly. Má tomu tak být alespoň podle aktuální studie European Electricity Review 2023 energetického think tanku Ember, který se zaměřuje na datové analýzy přechodu na obnovitelné zdroje. Autorský kolektiv předpovídá, že výroba energie z fosilních zdrojů klesne během tohoto roku o 20 procent.
Česko se svým tříprocentním podílem solární energie za zbytkem Evropy významně zaostává.
Studie think tanku Ember vychází z analýzy energetické nabídky a poptávky 27 zemí Evropské unie za loňský rok, na jejímž základě vytváří předpověď pro nadcházející rok. Od začátku zimy totiž výroba elektřiny z uhlí klesá a za loňský rok se naopak zvýšil podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. I přes všechny komplikace byla totiž odpověď Evropy na ruskou agresi jednoznačná: zrychlení energetické tranzice a zbavení se závislosti na fosilním plynu, ruku v ruce s pokračujícím opouštěním výroby elektřiny z uhlí.
Za loňský rok tak činil podíl solární a větrné energie na energetickém mixu EU rekordních 22 procent, čímž obnovitelné zdroje poprvé v historii překonaly podíl fosilního plynu (20 procent) a zůstaly také nad uhelnou energií (16 procent). Společně s tím ale došlo k zajímavému poklesu výroby jaderné energie a energie z vodních zdrojů. Důvodem bylo rekordní sucho na mnoha místech Evropy, a to především ve Francii s velmi vysokým podílem jaderné energie nebo v Německu, kde probíhá ukončování provozu jaderných elektráren. Souvislost se suchem je u poklesu elektřiny vyráběné z vodních zdrojů zjevná, nicméně i jaderné elektrárny vyžadují ke svému provozu velké množství vody na chlazení. Během loňských vln veder tak docházelo ve Francii k dočasnému odstavování jaderných reaktorů. Souběhem těchto událostí došlo k výpadku zhruba 185 terawatthodin, což odpovídalo asi 7 procentům celkové evropské poptávky po elektrické energii. Výpadek se podařilo z pěti šestin vykrýt právě pomocí obnovitelných zdrojů a úsporami ve spotřebě, pouze šestinu výpadku vykryla elektřina vyráběná ze spalování uhlí.
Ačkoliv osud francouzských jaderných elektráren nebo energie z vodních zdrojů bude během následujícího léta stále nejistý, lze počítat s pokračujícím zaváděním solární a větrné energie, společně s dalším hledáním energetických úspor. Pro mnohé mohlo být překvapující, že navzdory energetické krizi zůstaly závazky evropských států k odstoupení od fosilní energetiky prakticky beze změny. Trendem roku 2023 tak bude masivní ústup od uhlí a plynu.
V minulém roce došlo k největšímu absolutnímu nárůstu solární energie: její produkce se zvýšila o 39 terawatthodin (o 24 procent), což je dvojnásobný nárůst oproti kterémukoli z předchozích let. To odráží i nárůst kapacity ze 168 GW na 209 GW. V roce 2022 vzrostl počet instalací solárních panelů o rekordních 41 GW, což bylo o 47 procent víc než objem instalací v roce 2021. Lídrem v této oblasti se stalo Holandsko, které v minulém roce vyrobilo 14 procent své elektrické energie ze slunce, a předčilo tak dokonce i podstatně slunečnější Španělsko. Rekordní podíl solární energie ale zaznamenalo celkem 20 evropských zemí. Překvapivý může být například bezmála třináctiprocentní podíl solární energie v Maďarsku. Oproti tomu Česko se svým tříprocentním podílem solární energie za zbytkem Evropy významně zaostává.
Nejzajímavějším příkladem, který se může stát úspěšným modelem pro další evropské země, je ale zmíněné Holandsko. To se jednoduchými a efektivními politikami dostalo z jednoprocentního podílu solární energie v roce 2015 až na dnešních 14 procent. Holandsko od roku 2020 podporuje rozvoj sluneční energie pro domácnosti a rychlý rozvoj střešní solární energie, což v minulém roce vedlo k nárůstu výkonu o 1,8 GW, což je o 38 procent více než v roce 2021. Daří se ale i dalším solárním projektům – například do energetických družstev už se zapojilo více než milion spotřebitelů. Jiným úspěšným příkladem je Řecko s podílem solární energie 12,6 procenta. Očekává se, že cíle nainstalovat solární panely s výkonem 7,7 GW do roku 2030 nakonec dosáhne už v letošním roce, tedy o sedm let dříve.