Foto label SBM
Zatímco český rap se stal v posledních letech opravdovým hudebním mainstreamem, vliv a apetit polských rapperů dávno přesáhl hranice hudby. Jedou při tom na vlně společenského protestu a transformace, kterou sami svými tracky pohánějí dále. Někdy velmi angažovaně a explicitně, někdy je však takový rap nenucený, a tím možná vlivnější.
Současná národně konzervativní vláda pod vedením PiS stejně jako marné opoziční strany vytváří politickému a často i angažovanému rapu báječné podmínky. Stejně tak je ale politický rap součástí širšího společenského hnutí, tak jak ho třeba ztělesňuje Strajk kobiet.
Podobná transformace a hnutí jsou otevřeny tématům, která byla donedávna považována za nemyslitelná a okrajová, nyní jsou ale extrémně politizovaná: genderová témata, klima i širší ekonomická změna. Ochota a schopnost se jim věnovat překonávají myslitelné hranice českého rapu. A bezesporu popírá české posměšky a předsudky vůči konzervatismu polské společnosti.
Rap jako politikum
Ať už je to dobře, či ne, rap se v Polsku stává politikem. Taková politizace má svá egoistická pokušení, ale i transformativní potenciál. Její stinnou stránkou určitě je, pokud ji rappeři zúží na prázdnou pózu proti politické třídě čistě pro získání většího fejmu. Sama ale otevírá původní potenciál tohoto hudebního stylu, tedy mluvit skrz vlastní zkušenost a svým hlasem o nepříjemných otázkách sociální nespravedlnosti, a tím společnost posunout dále.
Taco Hemingway byl hlavním průkopníkem takového angažovaného rapu pro střední generaci Poláků. Každým dalším albem posouval svoji tvorbu ke společenské kritice. Jeho více či méně odvážná analýza postkomunismu, společenské polarizace a toxické maskulinity pak ovlivnila celou scénu. Sám Taco je ale součástí avantgardy, kterou hýbe mladší generace rapperů v mainstreamu i na okraji scény.
Nejschopnějším z nich je Mata. Matova tvorba je skvělým návodem na to, jak maximalizovat politizační potenciál rapu pro posílení vlastního ega. Díky sérii vizuálně atraktivních tracků Patointeligencja, Patoreakcja a PATOPROHIBICJA se tak ohlásil jako člen „zkažené“ (zlaté) mládeže, odpověděl vládnoucím konzervativním elitám na obvinění, že polskou mládež kazí, a po zadržení kvůli marihuaně jí ještě vystavil účet. Młody Matczak, jak si také říká a jak pojmenoval své druhé album, se tak vyprofiloval jako mainstreamový generační hlas proti pisovskému režimu. Navazuje přitom na svého otce, vlivného (klasicky postkomunistického) liberála Marcina Matczaka. Ohromný talent, zděděné ego a dobře zaplacený vizuál mu otevřely cestu k pozici jednoho z nejposlouchanějších interpretů Polska, ačkoli s jen malým transformačním příslibem.
I tato egoistická strategie je stále revolucí – z pohledu českého rapu, který se většinou zmůže na vyjádření nenávisti vůči komunistům a v nejlepším pateticky varuje proti obchodníkům se strachem. Ale hranice polské scény stojí mnohem dále ve všech ohledech. Tu mainstreamovou, která nenuceně dekonstruuje toxickou maskulinitu, nabízí Bedoes. Tu okrajovou, která se nezastavuje ani před kritikou kapitalistického státu, pak dodává Asthma.
Bedoes, mainstreamový feminista
Práva žen a LGBT+ jsou v dnešním Polsku politikem par excellence. Bedoese by možná za feministu řada z nich neoznačila. Jeho rapový vývoj si však vybral jeden úctyhodný terč: dekonstrukci toxické maskulinity jako genderové normy, kterou jinak regulérně slýcháme na polské i české scéně. Rapper se ale neoprostil od pudového pokušení sexismu a misogynie. Z pohledu českého rapu, v němž se musíme spokojit s náhodnými záblesky sebeuvědomění, popisu mužských krizí a rodinných traumat, je to ale nedosažitelná meta. Bedoes ztělesňuje naději, že rappeři se dokážou vyvíjet. A že (jakkoli nevyrovnané) odmítnutí toxické maskulinity může zábavně mířit i na běžný mainstream.
Bedoesiara ukazuje tuto lehkost. Motivace tracku je prostá, Bedoes chce oslovit i ženskou část své fan base. Jako jeho fanynka totiž „nepotřebuješ typa, co si neumí vyprat / neumí si udělat oběd, večeři a snídani / nepotřebuješ typa, kterej si po sobě neumyje / seš Bedoesiara a ne kurva jeho máma.“ Nejde přitom o žádný rapperův mansplaining, nakonec každá z jeho fanynek „ví co chce i bude to mít / a sere na tvoje rady, protože si poradí sama.“ Role se vyměnily, jelikož přeci „bejt mužem mě naučila žena / vim, že můžu brečet a nerozjebe mě to.“ Bedoes dokáže motivačně povzbudit své fanynky v úsilí, aby se vykašlaly na tradiční očekávání i toxicitu vytvořenou kolem nich, a přitom neopustit bezstarostnost takového sdělení.
Méně bezstarostná jsou zastání se LGBT+ komunity i vlastní přerod rappera. Rewolucja Romantyczna provokativně vyvolává boha a hrdost na polský národ, aby zároveň mohla zkritizovat stav společnosti a za hlavní téma generační vzpoury vyzdvihnout obranu LGBT+ práv. Bedoes se opět vědomě zastává části své fan base a zároveň vyjadřuje zmar z polské politiky, která „vytváří zóny bez LGBT, zatímco země se hroutí a volá po lásce.“ Odráží to i jeho osobní vývoj, který započal někde na autobiografickém tracku Chłopaki nie płaczą, tedy chlapci nepláčou, z generačního alba Kwiat polskiej młodzieży. Vědom si strukturální setrvačnosti maskulinních norem, spolu s Tacem v něm marně vyzývá, „chlapci nechť pláčou / chlapci nechť vědí, že můžou mít city / jebat mačo kulturu / chlapci nechť se učí používat slova / a ne lapat za hrdlo a držet své slovo až do hrobu.“
Asthma, antisystémová alternativa
Naopak Asthma se vymyká i poměrům polské scény. Inspirace punkem a oldschoolovým rapem se tvrdě vpisuje i do jeho tvory. Právě díky své punkovosti ale může opustit rapové ego, a tak příslovečné já nahradit kolektivním my, ať už tím mluví ke svému sídlištnímu bloku, mladé generaci nebo celé společnosti. Ponechává si i revolučně laděné motivy punkové kritiky státu a kapitalismu, které rap nikdy plně nerozvinul. The system is fallin, jak rapper dosvědčuje na své prvotině Manifest, a zároveň se tím vymezuje vůči exploatační podstatě našeho systému i jí zakrývající indoktrinaci „na řetězu státu“ v předtuše, že v naší krizové současnosti „se blíží den probuzení.“
Dojít k takovému probuzení je ale obtížné kvůli všeobecné společenské otupělosti. Ostatnia mila, tedy poslední míle existence lidstva i jeho planety se totiž neúprosně blíží. Jenže všichni participujeme na systému, „pro nějž jsme od samýho počátku počty na papíře.“ Opravdu „to stojí za to / sestro a bratře / nakonec odepsaní (jako ztráta) / protože peníze obíhají, nepláčou?“ Asthmovy otázky jsou rétorické, uvědomuje si strukturální moc systému, který nás nelítostně žene k exploataci sebe sama i přírody. Vyslovovat pochyby, otázky a varování je nicméně hlavní strategií, jak ostatní kolem sebe přesvědčit ke společné snaze systém překonat. Posloucháme tak dokola pochyby o tom, jestli přežijeme do další dekády a zda bude za padesát let existovat les. Na konci takové cesty se na nás rapper obrací, jelikož přišla „poslední míle, míjíme tváře, vzpomínky, sny i touhy / v zrcadle nebe je dílo ke zničení / ptám se jen, jestli nám to bylo třeba (a mělo to cenu).“
V Polsku přitom pro něj není řešením naší krize centrala, na niž „už jedna generace čekala.“ Asthmova generace nemůže spoléhat na centralizační moc státu nebo trhu, je totiž úplně „jedno kdo vládne krajem / protože my jsme rozděleni, oni pohromadě.“ Odmítnutí centrální politiky a kolem ní omotané hospodářské moci nicméně rapper nezavršuje apolitickým útěkem. Jelikož naše společenská „krize není jen jedním okamžikem / nedostatek vody i vzduchu pomalu zabíjí / planeta Země se nakonec nasere a nevydrží to,“ naději hledá v kolektivní akci zdola. Výzva k tomu překonat umělou společenskou polarizaci, popadnout se za ramena a nezištně spolu něco podniknout by mohla být viděna prázdnou. Rapper k ale tomu uzavírá: „Láska, mír a společná dohoda jsou vlastně tím, co bych chtěl / vím že sám nic nezměním, že je to sen / ale nejsem sám a stále mám naději.“
České scéně chybí podobné osobnosti, natož jakákoli reálná zkušenost s politickým rapem, který by měl širší mainstreamovou zkušenost i společenskou odezvu. Snad se ale všichni na závěr shodneme, že jak Polsku, tak i Česku by prospěla duchowa rewolucja. Jestli touto duchovní revolucí „zastavíme záhubu, nebo se svět zhroutí a vstane bez nás? / Dobrá otázka / Kámo, fakt nevím, ale budeme v tom spolu až do konce.“
Autor je nekritický posluchač polského rapu a výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů.