Foto RAYE
„Trocha kontextu, jestli tě to zajímá, ocitla jsem se v situaci na hovno,“ vypráví britská zpěvačka o svém rozchodu ve virálním úseku, kterému se poslední dobou nebylo možné na Tik Toku skoro vyhnout. Skladba Escapism na platformě zabodovala ve zrychlené verzi a přidané BPM snad ještě násobí původní úzkost tracku: „Doktore, doktore, dejte mi cokoliv,“ volá RAYE melodramaticky v refrénu. Tuhle bolest může utišit jedině chemie.
Album My 21st Century Blues vypráví příběh cesty ze závislosti. Není proto překvapením, že nejteskněji se zde RAYE neloučí s partnerem ale s Mary Jane a kodeinem, který ji „uměl držet líp, než jak to dokázal jakýkoliv muž“. Drogy ale nejsou to jediné, čeho se snaží zbavit. Kromě pevného sevření opiátů hledá autorka cestu i z dalšího parazitního vztahu: toho se svým labelem.
S názvy tracků jako Body Dysmorphia nebo Enviromental Anxiety by to mohlo působit, že si jenom odškrtává trendy témata. Skladba o klimatické úzkosti ale nezačíná samplem Grety Thunberg, ale opravdového maskota jedné generace: Crazy Froga.
Zastřené r’n’b a taneční beaty, které se skrz desku vrací, umožňují RAYE nechat do hudby otisknout svou úzkost a neuzavřít si přitom cestu k masovému publiku. Zpěvák The Weeknd loni stejný recept využil na své desce Dawn FM. Podařilo se mu tak dostat do hitparád skladby z alba, které je celé o smrti a posmrtném životě. Jeho singl Blinding Lights zní bez kontextu desky o předávkování jako odlehčená taneční hitovka o člověku okouzleném světly nočního města.
Podobně na to jde i RAYE. Skladba Escapism sama o sobě působí jako rozchodový song o ženě zabíjející čerstvé zklamání v klubu. Na albu o útěku od závislosti dostávají ale „holky, které šňupou koks na zadním sedadle a nedá se jim věřit“ o dost naléhavější a méně estetickou úlohu. Stejně jako The Weeknd, který své album postavil jako fiktivní vysílání rádiové stanice, využívá i zpěvačka příběhový rámec. My 21st Century Blues je uhlazený koncert v klavírním salonku. Trvá ale přesně jeden track, než si hlavní hvězda večera zuje boty, položí nohy na stůl, pustí trapový beat a řekne nám, jak to bylo doopravdy.
RAYE nachází na svém debutu cestu ven
Chuť vracet se ke klasickým žánrům přichází na RAYE nepředvídatelně. Mezi experimenty se tak z ničeho nic objevuje třeba až podivuhodně klasicky funkový track The Thrill Is Gone. V baladě Ice Cream Man, kde se RAYE vrací ke zkušenosti sexuálního násilí ze strany producenta, je slyšet inspirace zpěvaččiným velkým vzorem Aliciou Keys. Vypráví silný příběh, až příliš klasická forma ale působí, že se proklamace o nalezení síly navzdory traumatu blíží spíš klišé. RAYE jako hudebnice zvládne všechno, ne všechny její polohy ale mluví stejně silně.
Na dost možná nejvýraznějším tracku alba Black Mascara se vrací hladová po pomstě. „Skončils, skončils, skončils,“ opakuje nad houseovým beatem jako výhružně blikající kontrolka. Stejně jako v hitu Escapism, i tady využívá autorka rapovou sloku především jako způsob, jak se povznést o trochu výš, nad hvězdami posetý strop Rolls-Roycu a střechy hotelů, a odsud okomentovat svoje tělo, pod množstvím alkoholu nebo drog už často skoro bezvládné.
RAYE dokáže na zlatém podnose servírovat všechno, čeho si současný pop cení – tiktokový hit, melodramatické bangery, u kterých se dá stejně dobře twerkovat jako brečet, i osobní příběh o zkušenosti se sexuálním násilím nebo poruchou příjmu potravy. S názvy tracků jako Body Dysmorphia nebo Enviromental Anxiety by to mohlo působit, že si jenom odškrtává trendy témata. Skladba o klimatické úzkosti ale nezačíná samplem Grety Thunberg, ale opravdového maskota jedné generace: Crazy Froga. Ten následuje cynicky pronesená otázka, „jak sis mohl myslet, že se to nestane?“
S ironicky optimistickým tónem zde RAYE vykresluje atmosféru země, ve které žije. Boris Johnson je na koksu, smutek se tlumí prášky na předpis, děti nesnáší samy sebe. Svoji vlastní cestu tak doplňuje o kritiku systému, který se sice lidí se závislostmi štítí, ale neptá se, co je k drogám nebo alkoholu vlastně přivedlo.
Nejtoxičtější vztah máš se svým šéfem
RAYE se s labelem Polydor veřejně rozešla v roce 2021, společnost jí totiž nedovolila vydat desku. Interpretka původně podepsala smlouvu, která zahrnovala čtyři alba, nakonec ale nedošlo ani na debut. V době, kdy se situace vyhrotila až k jejímu odchodu, nebyla zpěvačka vůbec neznámá. Na platformě Spotify ji už tehdy každý měsíc poslouchalo více než 17 milionů lidí. Label v její úspěch přesto nevěřil, a RAYE tak nesměla nahrávat nic jiného než sázky na jistotu. A i když se generickým tanečním hitovkám komerčně poměrně dařilo, při spolupráci s Davidem Guettou vypravěčská schopnost moc prostoru nedostala. RAYE tak psala především pro jiné interprety – Beyoncé, Little Mix, John Legend a další velká jména roky zpívali slova, která jejich autorka nahrát nesměla.
Být nahrávací společností odsunutá na často i několikaletou střídačku není nic neobvyklého. Ve stejné situaci se svého času ocitla například Dua Lipa nebo Charli XCX, která ale zvládla udělat ze svého boje s labelem v podstatě část své umělecké identity. Důvody pro náhlou stopku mohou být různé. Občas je za ní změna byznysové strategie nebo odchod člověka, který interpreta původně „objevil“. To se stalo i v případě RAYE, a ta tak zkrátka přestala být prioritou. Nakonec svůj debut vydala pouze ve spolupráci s distribuční společností, bez tradičního labelu. Pro autorku to znamenalo méně peněz na ruku, ale plnou kontrolu nad kreativním procesem – a toto rozhodnutí se jí vyplatilo.
Můžeme si jen představovat skřípání zubů, které se muselo rozléhat v kancelářích Polydoru poté, co track Escapism vzal Tik Tok útokem. „Jsme rádi, že se RAYE těší zaslouženému úspěchu a přejeme jí jen to nejlepší,“ zněla velkorysá slova mluvčího společnosti. Zpěvačka oproti tomu velkorysá nebyla vůbec. Na oslavu vydání svého debutu instalovala před sídlo labelu obří plastiku odkazující na přebal desky, kterou mohli klidně vydat, kdyby jen měli důvěru v autorčin talent.
Michaela Peštová v posledním díle podcastu Soundsystém dobře pojmenovává zkratku, kterou je poslední dobou pop kultura posedlá. Každého, kdo se projeví jako „toxický“ je lepší ihned odříznout, nedávat lidem druhou šanci je vždy důkazem síly a nezávislosti. RAYE toto selfcare klišé ale nabíjí novým významem. V případě vykořisťujícího vztahu mezi interpretkou a „velkými šéfy“ hudebního průmyslu totiž odejít doopravdy znamená osvobodit se.
Autorka je kulturní publicistka.