Nicki Minaj. Foto Wikimedia commons, Creative Commons Attribution 3.0
Trigger Warning: Patriarchát, sexualizované násilí, interrupce, násilí.
„Tolik žen a dívek kvůli tomuhle zemře. Další píseň věnuju pěti členům nejvyššího soudu, kteří nám ukázali, že když dojde na lámání chleba, nějaká svoboda je jim úplně u prdele. Je pro soudce: Samuel Alito, Clarence Thomas, Neil Gorsuch, Amy Coney Barrett, Brett Kavanaugh. Nenávidíme vás,“ vzkázala z pódia loňského Glastonbury americká zpěvačka Olivia Rodrigo, jedna z největších popových hvězd nastupující generace, americkým zákonodárcům den poté, co se rozhodli zrušit precedent Roe vs. Wade. Ten americkým ženám zajišťoval svobodný přístup k interrupci. Hudebnice se dnes mohou z pódií vyjadřovat k interrupcím i o nich zpívat, podstoupit je však v řadě zemí nemohou.
Sama jsem byla dítě
„Když mi bylo jednadvacet, přišla jsem o dítě / sama jsem byla dítě / nemůžu uvěřit, že jsem sama byla matkou / i když to bylo jen na chviličku,“ zpívá jiskřivým hlasem americká R’n’B zpěvačka Raveena do zvuku křehkých perkusí a jemné harfy, které připomínají zvuk hrací skříňky. Dcera imigrantů z indického Paňdžábu v něžné ukolébavce Time Flies, která připomíná úlevnou meditaci, vzpomíná na vlastní interrupci, kterou na prahu dospělosti podstoupila. „Donutilo mě to dospět. Dlouho jsem se chtěla prostřednictvím písničky ohlédnout zpátky a podívat se na to, jak moc jsem během svých dvaceti plus let vyrostla a změnila se,“ komentovala píseň na svém Instagramu dnes 29letá hudebnice.
Když její loňský track poslouchám, cítím oporu a soucit, obdiv nad tím, co zvládla, a hlavně klid. To nejsou pocity, které bych si se znázorněním umělého přerušení těhotenství v popkultuře běžně spojovala. Jsem zvyklá častěji slýchat obviňování a zostuzování, výčitky svědomí, stud, strach a pocity viny, hrozbu doživotního traumatu. Současné hudebnice ale zpívají o svých zážitcích s interrupcemi docela jinak.
Černé svědomí z rozhodnutí stát se matkou v popkultuře dlouho neexistovalo, existovalo jen to z podstoupení interrupce.
I já jsem vyrůstala v přesvědčení, že podstoupit interrupci je mnohem horší než dítě nechtít, a přesto si ho nechat. Vybavuji si jeden rozhovor, mohlo mi být asi sedmnáct a už pár měsíců jsem chodila se svým prvním klukem, když se rodiče rozhodli se mnou probrat důležitost plánování rodičovství. „Na potrat bych tě ale nikdy jít nenechal,“ říkal mi tehdy můj táta, a já byla dojatá a pyšná. Dnes v pozadí našeho rozhovoru vidím kromě podporujícího táty, taky společenskou dynamiku, která před dvěma lety znemožnila přístup k interrupcím ženám v Polsku a později v USA, která je každý den ohrožuje na životě. Přesvědčení mužů, že mají právo rozhodovat o cizích lidských tělech.
Černé svědomí
Přemýšlím, kolik dětí se kvůli démonizování interrupcí narodilo matkám, které je nechtěly. Při teenagerských rozhovorech o reprodukčním zdraví jsem slýchávala o traumatu z interrupce, ale už jsem neslyšela nic o trvale emočně zraněných lidech, které jejich matky nemilovaly, o adoptovaných dětech, které zažívají nikdy nekončící pocity oddělení, samoty a nepatřičnosti, o matkách traumatizovaných mateřstvím, o těch, které se nenávidí za to, že dostatečně nemilují svoje děti. Ani popkultura mi v tomhle nebyla příliš nápomocná. Černé svědomí z rozhodnutí stát se matkou v popkultuře dlouho neexistovalo, existovalo jen to z podstoupení interrupce.
Dvě malá křídla – český cover skladby Killing Me Softly, který do češtiny v roce 1974 přezpívala Helena Vondráčková a který líčí rozhodnutí mladé ženy podstoupit interrupci, jsem tehdy vnímala jako socialistickou vykopávku, u které táta pokaždé slzel, a ne jako ojedinělý popkulturní úkaz. V češtině totiž mnoho jiných skladeb, které by přímo tematizovaly interrupci nenajdeme.
Ani v devadesátých letech 20. století ikonické teenagerské seriály, jako bylo třeba Beverly Hills 90210, na které jsem obsesivně každou neděli vpodvečer čekala, interrupční narativ tragédie a ostudy příliš nerozmělňovaly. Ke katarzi v podobě potvrzení těhotenství a k následnému podstoupení interrupce v nich nakonec nikdy nedošlo.
Umělé přerušení těhotenství tak v mé náctileté hlavě existovalo jen jako legitimní řešení hrůzných situací, třeba takové, když vám do pokoje v půl čtvrté ráno vleze spolubydlící a opilou vás znásilní. Z osmdesátkového filmového hitu Hříšný tanec jsem si taky dobře pamatovala, že mi interrupci rozhodně nesmí provést někdo, kdo má jenom „rezavej nůž a skládací stolek.“
Interrupce jen pro muže
„Sedím a dávám si čaj z poleje / destiluju ze sebe život / co ho mám uvnitř sebe / sedím a piju čaj z poleje / já chudokrevná výsost,“ zpívá bolestně Kurt Cobain skladbu Pennyroyal Tea v ikonické živé nahrávce Live on MTV Unplugged z roku 1993. Jeho charismatické vystoupení způsobilo poprask nejenom zpěvákovou zranitelností a jeho jakousi křehkou maskulinitou, ale i tím, o čem Cobain v primetime na hudební stanici převážně pro teenagery zpíval. „Pennyroyal (česky polej obecná, pozn. aut.) je bylinné abortivum. Dal jsem to tam, protože to spousta mých kamarádek zkoušela a nikdy to nefungovalo. Je to písnička o někom, kdo je totálně v háji, že už to snad ani není deprese, prostě skoro na smrtelný posteli,“ vysvětlil v roce 1993 frontman pravděpodobně první feministické kapely, která získala masovou oblibu. V časopisu Impact posléze připustil, že mu k zoufalosti výrazu nepomohl vlastní zážitek, ale chronické bolesti žaludku.
Nirvaně se z tématu umělého přerušení těhotenství podařilo sejmout tabu právě v tom, že se o něm Cobain pokusil vyprávět z jakési vnitřní perspektivy člověka, kterého se ona interrupce bezprostředně týká. Umělé přerušení těhotenství nebo obecně tématika reprodukčního zdraví se v písních objevovaly i dřív, ale měly tendenci na interrupci nahlížet jako na něco, co se vypravěči přímo neděje. To se týkalo jak pro-choice laděných skladeb jako třeba Sally´s Pigeon od Cindy Lauper z roku 1993, která varuje před tzv. back-alley interrupcemi – tedy těmi, co se provádějí pokoutně v nebezpečných podmínkách, tak i antiinterrupčních skladeb, které ženy viní z vraždy a slibují jim věčné zatracení. „Potrat je vražda / Nic nemůžeš říct ani udělat / K ospravedlnění toho faktu / Že je uvnitř tebe živé dýchající dítě,“ zpívá v písni Abortion is Murder americká křesťansko-metalová kapela P.O.D. v roce 1994. Demagogické peklo pak představují texty, ve kterých „potracené děti“ matkám vyčítají, že jim vzaly šanci na život.
Z dnešního pohledu působí absurdně i texty, které těhotenství a následnou interrupci ukazují jako problém, který žena způsobila muži. Třeba tak, jako je tomu ve skladbě The Freshman americké post-grungové kapely The Verve Pipe: „Za tohle nemůžu být zodpovědný, to byla ona, kdo si sahal na tvář, z tohohle mě nikdo neobviní, to byla ona, kdo se první zamiloval,“ ospravedlňuje se frontman kapely v písničce, kterou kapela vydala na albu Villains pod vydavatelstvím RCA v roku 1997. Alba se prodalo více než 3 miliony kusů.
O dva roky později pak stejné vydavatelství, které nemělo žádný problém s vyzněním zmíněného textu, odmítlo ve Spojených státech vydat album My Truth švédské zpěvačce Robyn. Ta totiž odmítla přepsat texty dvou písní, které tematizovaly interrupci, kterou jako náctiletá podstoupila. „V Americe o takových věcech mluvit nemůžete, nebo aspoň tehdy jste nemohly,“ popisovala situaci v roce 2018 švédská hvězda deníku The New York Times. „Rozhodně ne, pokud jste byla osmnáctiletá hvězda,“ dodala. Písničky o interrupcích se sice během devadesátých let stávají rádiovými hity, ženy ale o svých zkušenostech v konzervativních USA stále nahlas mluvit nemohou.
Pro dokreslení nastupujícího konzervativismu může posloužit třeba fakt, že součástí marketingové strategie tehdejších popových zpěvaček, jakou byla třeba Britney Spears, bylo i jejich proklamované panenství. Uvolněnost počátku devadesátých let je ta tam, to je zřejmé třeba i z prezidentské kampaně demokratů, kteří dostupnou péči plánovaného rodičovství tradičně podporovali. Interrupce slovy jejich prezidentského kandidáta a později prezidenta USA Billa Clintona mají být „bezpečné, dostupné zdarma, ale nemělo by k nim docházet příliš často.“ Američtí demokraté tak vyměnili vítězství ve volbách za právo žen rozhodovat o vlastních tělech – zatím chráněných precedentem na základě soudního rozhodnutí z roku 1973. Jeho konzervativní vyjádření otevřelo dveře procesům, které nás zavádí až do loňského léta, kdy americký Nejvyšší soud precedent na základě rozhodnutí v kauze Roe. vs. Wade zrušil.
Skupině The Verve Pipe klacky pod nohy za text s vlastní zkušeností s interrupcí nikdo pod nohy neházel. „RCA s námi nikdy nemluvili o změně textu, nezdálo se, že by je to nějak zajímalo,“ uvedl Brian Vander Ark z The Verve Pipe loni pro Boston Globe. „Píseň The Freshmen je zcela zjevně o interrupcích. Podívejte, vsadil bych se, že to mělo co do činění s tím, že já jsem muž a ona se střetla s určitým kodexem ženskosti. Je to obzvlášť smutné – to album se jmenuje My Truth, které o vlastní zkušenosti mluví tak otevřeně. A vás umlčí mužští gatekeepři.“
Držet hlavu nad vodou
Zdá se mi celkem příznačné, že nejdůležitějším současným hlasem, který v popkultuře o vlastních zkušenostech s interrupcemi mluví jsou hlasy BIPOC rapperek. Pravděpodobně nejznámější rapperka na světě Nicki Minaj o umělém přerušení těhotenství rapovala v tracku Autobiography z roku 2008, a pak znovu v roce 2014, Megan Thee Stallion rapuje o postkoitální antikoncepci v tracku Plan B na nejnovějším albu Traumazine, rapperka Latto v létě 2022 v tracku Pussy vztyčuje prostředníček dvojitým standardům a vzkazuje „moje vaječníky tady nejsou od toho, abys je šikanoval.“
Hiphop, ze kterého se později vyvine rap, se v newyorském Bronxu zrodil v roce 1973 – tedy ve stejném roce, kdy byl přijat vzpomínaný precedent Roe. vs. Wade, který ženám zajišťoval ústavní právo na interrupci. Nic magického v tom ale nebude. Rap se i přes svou misogynii už od začátku nebojí zpracovávat i kontroverzní každodennosti, jeho forma pak, na rozdíl třeba od sloganovitých a aktivističtějších vyjádření, které jsou typické třeba pro folk nebo punk, umožňuje příběhy vyprávět do detailů a zasazovat je do společensko-politického kontextu.
Samotná přístupnost formy by ale nestačila. Nebílé obyvatelstvo mělo a stále má ve Spojených státech amerických nerovné postavení, což v souvislosti se sexismem, který vládne snad všude na světě, mimo jiné znamená, že afroamerické ženy mají k reprodukční zdravotní péči daleko horší přístup než ženy bílé. Od roku 1962, kdy se lidskoprávní aktivista Malcolm X v Los Angeles obracel k afroamerickým ženám slovy „tím nejvíc zneuctěným člověkem v Americe je černá žena. Tou nejméně chráněnou osobou v Americe je černá žena. Tou nejodstrčenější osobou v Americe je černá žena,“ se sice proměnilo mnoho, ale stav nedostatečně reprezentovaných nízkopříjmových Afroameričanek víceméně zůstává. Ubývání svobody se v tržní kapitalistické společnosti s obrovskými třídními i rasovými rozdíly nejdříve dotýká právě nízkopříjmového nebílého obyvatelstva. Utlačovaným skupinám pak dříve či později nezbude nic jiného než se proti opresi začít ozývat.
I proto o reprodukční spravedlnosti nejdříve rapovali muži. „A protože muž žádné nemůže stvořit / nemá žádný právo, aby ženě říkal, kdy a jak má mít dítě,“ rapuje Tupac Shakur v tracku Keep Ya Head Up z roku 1993. Takové vyjádření od rappera na prahu devadesátých let může působit překvapivě. Rapper známý jako 2pac se ale sociálním otázkám ve svojí tvorbě věnoval od začátku. Na albu z roku 1991 se například objevuje track Brenda´s Got a Baby, v němž rapper vypráví o situaci mladé dívky, která ještě pod zákonem otěhotní a poté, co porodí, dítě opustí.
„Prosím dítě, odpusť mi, máma byla mladá, měla moc práce s tím se bavit,“ vyčítala si pravděpodobně nejznámější rapperka Nicki Minaj v tracku Autobiography z mixtapu Sucka Free z roku 2008 rozhodnutí podstoupit interrupci, když ještě na střední škole otěhotněla. Detailní vhled do vystrašené duše pak ukazuje jedna z nejlepších hip-hopových textařek rapperka Jean Grae, která ve stejném roce v tracku My Story zachytila svůj zážitek s interrupcí. „Hlavu mám skloněnou, třes mě pohání vpřed, zavedou tě do pokoje, kde se máš převlíknout do noční košile a koupacího čepce, třeseš se jak smažka, a pak když přemýšlíš nad útěkem, chceš vypadnout z toho baráku, tak tě zavolají a ty slyšíš hlasy svejch dětí,“ rapuje do melancholického úzkostného beatu, který zní jako deštivý den, dnes šestačtyřicetiletá rodačka z Jihoafrické republiky.
Matkou sama sobě
„Některé dary přicházejí příliš brzy / Vidím, že mě miluje / že je její srdce těžké,“ rappuje v tracku z roku 2016 americká rapperka Noname, ve kterém se za zvuku minimalistického beatu potkává hlas nenarozeného dítěte i jeho matky, která se chystá podstoupit interrupci. Track má klidný rytmus a podobně konejšivou náladu jako v úvodu zmiňovaná skladba zpěvačky Raveeny. „Chtěla jsem pro ně napsat love song. Mám pocit, že kdykoliv slyším lidi mluvit o umělém přerušení těhotenství, tak o lásce nemluví, jako by to nikdy nemohl být milující akt, jako by k tomu muselo docházet jenom z nenávisti nebo z bezvýchodnosti a smutku. Znám ženy, které to – právě takhle láskyplně – prožívaly. Nenašla jsem žádnou píseň, která by tuhle zkušenost a katarzi popisovala a která by jim umožňovala se rozloučit a uzdravit se skrz hudbu. Tohle je pro mě jako ženu, pro někoho, komu na nich záleží, nesmírně důležité,“ vysvětlila serveru Fader text tracku.
Rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu kromě nálady ve společnosti přirozeně proměnilo i podobu písní, které interrupce tematizují. Ty se dnes nápadně podobají strategiím feministek z druhé vlny feminismu, které právo na potrat v roce 1973 vybojovaly. Rapperky, jako je už zmiňovaná Latto, se otevřeně dožadují svých práv a rap se tak znovu stává politickým nástrojem odporu. „Kdyby muži mohli otěhotnět / tak by interrupce byly bezpečné a zdarma hned,“ rapuje Aima The Dreamer ve skladbě I am Jane Roe – složené z aktivistických pro-choice hesel – kde se spojily rapperky Coco Peila, Aima The Dreamer a Ryan Nicole. Rapperka Tnfw Nique si zase v tracku BDF (Baby Daddy Free) přivlastňuje nařčení z vraždy, kterými na ženy stále útočí antiinterrupční aktivisté. „Tak jdu na interrupci / jsem na cestě na kliniku / zapomněla jsem na postinor / tak pojďme na to, plánuju tu vraždu,“ rappuje nadšeně ve skladbě, která se koncem roku 2022 stala virální.
„Podpořila bych tě, ať by ses rozhodla jakkoli, je to tvoje tělo, tvůj život,“ řekla mi tehdy v sedmnácti moje máma. To je něco, co si všechny potřebujeme připomínat. Neměly bychom se nikomu ospravedlňovat ani se doprošovat o svolení. Interrupce je součástí základní zdravotní péče, na kterou máme nárok, který si musíme hájit. Ultrakonzervativní tendence prorůstají jako rakovina i naši společnost a naše těla stále nejsou v bezpečí. Všechny jsme Izabela Sajbor, první polská žena, která zemřela v důsledku kriminalizace interrupcí v sousedním Polsku v září 2021.
Autorka je hudební publicistka.
Polské sestry můžeme podpořit zde: Ciocia Czesia
Playlist:
Sally´s Pigeon od Cindy Lauper
Nirvana – Pennyroyal tea
2Pac – Keep Ya Head Up
Robyn – Giving You Back
Nicki Minaj – Autobiography
Jean Grae – My Story
Noname – Bye Bye Baby
Raveena – Time Flies
Coco Peila, Aima The Dreamer a Ryan Nicole – I am Jane Roe
Megan Thee Stallion – Plan B
Latto – Pussy
Tnfw Nique – BDF