Foto Tomáš Hlaváček
Připravovaný návrh zákona zatím nemá název, s největší pravděpodobností však půjde o zákon o podpoře v bydlení. Cílit bude především na ty, kteří jsou nedostatkem dostupných bytů nejvíce ohroženi. Podle úředníků však budou moci k poradenství využít komplexní systém kontaktních míst všichni ti, kdo se nacházejí v problematické bytové situaci. „Investice nad rámec zákona, kterých se teď chystá víc, míří i na střední třídu. Dotační politika státu si už všimla, že i ta je ohrožená krizí bydlení. Chceme masivně investovat do rekonstrukcí i výstavby nových bytů,“ říká Vít Lesák, vedoucí oddělení koncepce dostupného bydlení na ministerstvu pro místní rozvoj. Připravovaná opatření popsala v podrobném rozhovoru pro Alarm také náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzana Freitas Lopesová.
Jaký je časový plán vzniku legislativy? Platí to, co jste ohlásili začátkem léta – že má být návrh zákona do konce roku schválen vládou a příští rok sněmovnou?
Vít Lesák: Ano, základ platí. Chceme, aby šel materiál do konce roku do vlády, příští rok do sněmovny, a zákon by pak platil od roku 2025. Je velký tlak ministrů na to, abychom to takto stihli. To znamená, že teď pracuje asi třináct meziresortních pracovních skupin, které se scházejí dvakrát až třikrát týdně. Kromě ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva práce a sociálních věcí se účastní i ministerstvo financí a ministerstvo vnitra. Často na schůzky chodí poradci ministrů, náměstci či ředitelé odborů. Kromě toho probíhají schůzky na jednotlivých ministerstvech, kde se ladí všechno to, co je potřeba řešit meziresortně.
Dříve se vždy mluvilo o zákonu o sociálním bydlení, teď vzniká zákon o podpoře v bydlení. Proč ta změna?
Zuzana Freitas Lopesová: Pojem sociální bydlení jsme opustili poté, co jsme opakovaně naráželi na fakt, že bydlení je komplexní problém. Náš návrh se proto dotýká mnoha cílových skupin. Necílí jen na ty, kteří jsou v bytové nouzi, ale i na ty, kdo jsou jí ohroženi – a to v dnešní době souběžných krizí může být i střední třída.
Dnes se nůžky mezi lidmi z různého sociálního prostředí velmi rozevírají a bez změny v bydlení se nám nepovede s tím nic udělat.
Budeme navrhovat různé typy opatření, která mohou pomoci lidem ohroženým energetickou chudobou nebo těm, kdo mají problém v místě, kde dlouhodobě bydlí. Často stačí nějaký typ poradenství. Proto ten název neplnil účel. Nejblíž tomu, co ten zákon sleduje, je slovo podpora – finanční, právní, faktická, metodická. Ale definitivně název ještě ujasněný nemáme.
Už v létě jste avizovali, že mezi pilíři navrhovaného zákona bude síť kontaktních míst podpory bydlení v českých obcích. A také systém garancí pro pronajímatele, kteří se rozhodnou poskytnout byt k pronájmu do nově vytvořeného systému. Jak to bude fungovat?
ZFL: Není to nic nového, kontaktní místa už leckde fungují. V hlavním městě například na Praze 3, 7, 10, 14, 22 a na magistrátě. Dále jsou například v Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Liberci, Jihlavě. Jejich fungování je ale potřeba sjednotit. Každé z těch míst si to teď dělá trochu jinak, leckde bojují s tím, pod jakou institucí se ukotvit a kde sehnat peníze. Menší obce mají často obavy, že kdyby se do toho také pustily a začaly nabízet podporu tohoto typu, tak se jim tam stáhnou potřební z jiných obcí, což vyvolává problémy. Přitom víme, že tam, kde kontaktní centra jsou, mají efekt. Ale je pravda, že pokud takovou pomoc nabízíte ve výseči, a ne všude, v konečném výsledku to dostatečně účinné není. Proto směřujeme k tomu, aby to bylo nastavené systémově a pomoc byla plošně poskytována v celé ČR.
VL: Kontaktní centra budou financována státem, půjde o výkon státní správy v přenesené působnosti. Ta logika je stejná jako u tzv. Housing Options v Británii – kdokoliv má obavu, že se dostává do problémů s bydlením, může se obrátit na kontaktní místo, kde mu poradce navrhne, co se dá v jeho situaci udělat nejrychleji a co výhledově. Ať už půjde o dluhové poradenství, pomoc s dávkami nebo navázání na majitele bytu. Důležité je, aby obce měly v rukou adekvátní nástroje k takové pomoci. Jak říkala paní náměstkyně – momentálně je mají jen některé. Chybějí hlavně byty – a tím se dostáváme ke garancím pro majitele.
Věříme, že aby byl návrh prosaditelný a abychom byty rychle získali, potřebujeme majitele těch, které jsou dosud nevyužívané, motivovat, aby je pronajímali. Dělali jsme si šetření ohledně disponibilních, prázdných bytů a asi polovina majitelů, kterým jsme nabízeli kombinaci různých garancí, uvedla, že při jejich dodržení by byli ochotní byty pronajmout. Nejlépe hodnocené garance jsme v návrhu uvedli. Majitelé si chtěli sami vybírat nájemníky, s výběrem chtěli pomoci a důležité pro ně bylo, že jim garant zaplatí nájem, pokud nájemník najednou nebude moci platit.
To je podobné principu, na kterém funguje pražská Městská nájemní agentura.
VL: Ano, v České republice známe dva základní modely bydlení s garancí. Ten první, který využívá Městská nájemní agentura v Praze, spočívá v tom, že město nebo neziskovka jakožto prostředník si od majitele pronajme byt a pak ho dál pronajímá potřebným. Přebírá velkou míru odpovědnosti a garantuje prakticky všechno. Pak existuje slabší typ garantování, kdy nájemní vztah vzniká mezi majitelem a nájemníkem, konkrétní rodinou. Garant tam má zastat určité administrativní činnosti, pomáhat rodině zorientovat se v novém bydlišti, zajistit například zaplacení nedoplatků. Ale je potřeba říct, že jen do určité výše, bude tam strop – navrhujeme, že by mohl jít do výše tří nájmů. Majitelé bytů si budou moci vybrat z těchto modelů, i to, do jaké míry chtějí zajistit ručení.
Tyto byty tedy nebudou fungovat v tržním režimu.
VL: Úplně ne, ale základ bude tržní. Bude pro ně platit občanský zákoník, smlouvy budou vznikat na jeden rok s předpokladem opakovaného prodlužování. Kontaktní systém si současně bude hlídat, abychom účinně omezovali obchod s chudobou, i to, aby nájemníci měli základní stabilitu. Takže bude stanoveno maximální nájemné, odvislé od hladiny nájemného v okolí, smlouvy se budou uzavírat na rok, bude se také hlídat standard bytů. Lidé různě diskriminovaní teď většinou získávají za vyšší ceny horší kvalitu. Dalším typem garancí budou příspěvky obcí. Obce, které se rozhodnou, že svůj bytový fond poskytnou pro zajištění bydlení pro prioritní skupiny zákona, budou od státu získávat příspěvek. Tyto finance půjdou na pomoc nájemníkům, sanování ztrát a rozvíjení bytové politiky na místní úrovni.
ZFL: Zároveň ministerstvo financí pracuje na cenové mapě, aby měly obce relevantní doporučení, z jaké hodnoty nájmu vycházet.
Pokud tomu dobře rozumím, zákon má motivovat obce, aby buď samy provozovaly kontaktní centra a dělaly nájemníkům a pronajímatelům prostředníka, anebo to může pro obec zařizovat neziskovka.
VL: Kontaktní centra budou vždy vykonávána obcemi v přenesené působnosti, volba pro obce a role pro neziskovky je v garancích. Prostředník může být zcela nezávislý na obci. Je možné, že některé obce nebudou mít zájem to dělat, ale na jejich území pořád mohou být aktivní jiní hráči, tedy neziskové organizace, které se do toho pustí.
ZFL: Výhoda zákona je, že poskytne podporu. Když se do toho pouští nějaká organizace v tuhle chvíli, složitě hledá mechanismus, jak by to zrealizovala. My chceme nastavit pravidla, aby ti hráči předem znali podmínky a měli k tomu zajištěnou podporu od státu. Což je motivační prvek, proč to udělat i tam, kde se k tomu dnes nikdo nemá.
V některých obcích ale kontaktní centra nevzniknou, přestože by mohla získat potřebnou podporu…
ZFL: Kontaktní místa by podle návrhu měla být zřízena ve všech obcích s rozšířenou působností. Záviset bude také na potřebě v daných lokalitách. Součástí zákona jsou požadavky na průběžné mapování bytové nouze. Na základě mapování by obce měly řešit případný nevyhovující stav. Dnes se bytová politika těžko provozuje, když nemáte data o tom, jak na tom region je. Nevíte, jaké má potřeby, jaký je stav bytového fondu a kolik bytů budete potřebovat za pět nebo deset let. Existují osvícené obce, které si odhady zajišťují samy, ale celostátní představu nemáme. K efektivnímu dlouhodobému plánování ji ale potřebujeme – my třeba dnes víme, že máme bytových jednotek v bytových i rodinných domech v Česku tolik, že připadají dva lidi na jeden byt. To znamená, že bychom měli být schopni všechny ubytovat. Ale nejsme. Proto musíme vědět, kde máme nedostatek, kde přebytek prázdných bytů, kam potřebujeme dostat lidi a kde naopak potřebujeme posílit bytové fondy. Díky zákonu to vědět budeme, a pakliže stát zjistí, že někde je velká poptávka po bytech, ale ta konkrétní obec nic nedělá, je to taky informace. Pro politiky, pro občany, pro veřejnost.
Podle čeho se bude odvíjet výše podpory státu jednotlivým obcím?
VL: Kontaktní místa se budou financovat podle indexu potřebnosti, tedy podle míry bytové nouze a ohrožení na území – to bude paušál odpovídající potřebným úvazkům, ale i kapacitám na nákup různých služeb. Zajišťování podpůrných opatření – tedy příspěvků obcím, které nabídnou své byty do systému, a úvazků sociálních pracovníků – bude fungovat na principu výkonového financování: když například kontaktní místo vyhodnotí, že někdo potřebuje byt s asistencí sociálního pracovníka, a v místě bude fungovat poskytovatel služeb, třeba nějaká neziskovka, tak tam půjde flexibilně kapacita vytvořit.
A také když organizace zvyklé dělat garanta – třeba Porta vita nebo Městská nájemní agentura – získá nový byt do systému, dostane peníze. Takže to nebude složité projektové financování, které po dvou letech skončí, a pak musíte navazovat jinými způsoby. Zároveň to zavede dobrou kontrolu pro stát, aby věděl, že když dává peníze, má to konkrétní výsledky. Za každý byt, za každého člověka bude jasně vyměřený příspěvek.
Kde se ale byty vezmou, když obecní fondy jsou dnes spíše malé?
VL: Zákon nepočítá s investicemi do rekonstrukcí a výstavbou nových bytů, ale máme k dispozici dva klíčové zdroje bytů. Podle dat o nevyužívaných bytech ze sčítání Českého statistického úřadu jsou jich stovky tisíc, jen obecních je volných asi třináct tisíc. Různými dotačními a úvěrovými programy budeme motivovat obce, aby je rekonstruovaly a pronajímaly potřebným skupinám.
Druhá věc jsou investice do nové výstavby. Oproti dřívějším návrhům plánujeme širší cílovou skupinu, nejen lidi v bytové nouzi, ale i ty s nejistým postavením na trhu, učitelky, zdravotní sestřičky a podobně, takže hlavní záběr investic by měl jít touto cestou. V minulých letech se na to dávalo kolem půl miliardy ročně, my máme teď už asi miliardu a připravujeme zdroje z Národního plánu obnovy, z něhož je předběžně dojednáno osm miliard. Také jednáme s Evropskou investiční bankou a se zástupci soukromého kapitálu o dalších desítkách miliard korun, které by mohly být investovány do bydlení. To je celý další paralelní balík projektů. Kdybych to měl shrnout, reformujeme kompletně celý systém rolí ve státní správě. Pracujeme s motivacemi jednotlivých aktérů a chceme masivně investovat do rekonstrukcí a výstavby nových bytů.
ZFL: Zákon o podpoře v bydlení musí být jen jednou složkou celkové proměny přístupu, nedávalo by smysl všechno dát do jednoho zákona.
Jak bude v návrhu zákona definována cílová skupina potřebných?
ZFL: To bude přesně vydefinováno. Samozřejmě některé skupiny nám vycházejí jako ty nejzranitelnější.
VL: My se chceme prvních pět let zaměřit na nejohroženější skupiny, které budou státní prioritou. Bude ještě velká politická bitva o to, které skupiny se tam dostanou. Za naše ministerstvo chceme prokázat, že tato politika má i fiskální ospravedlnění. Kdo bude chtít cílit na všechny rodiny s dětmi, a ne jen třeba na ty na ubytovnách, to se ještě ukáže. Nicméně další investice, které jsou těsně před vypsáním, míří i na střední třídu, takže dotační politika státu si už všimla, že i ta může být ohrožená krizí bydlení.
Klíčová otázka, která bude v souvislosti s návrhem zákona zaznívat nejčastěji, zní: kde na to stát vezme peníze?
VL: Zrovna včera jsme ohledně toho měli velké jednání, kde kolegové z úřadu vlády představovali cost/benefit analýzu návrhu zákona. Hlavní výsledky jsou jasné, náklady neřešení bytové nouze jsou minimálně stejné, jako když tento systém zavedeme. Jenže při zavedení jsme během patnácti let schopni snížit bytovou nouzi na polovinu. Nejsou to velké výdaje ani ve srovnání s výdaji na sanaci energetické krize. Zákon počítá s jednou a půl miliardy ročně a náklady neřešení jsou podobně velké. To je ale velmi konzervativní odhad, jsou tam i další úspory pro veřejné rozpočty, které se těžko vyčíslují.
ZFL: Je třeba mít na paměti, že je to investice do budoucna. Bytová krize má velký vliv na kvalitu života, na zdraví lidí, na bezpečnost, na vzdělávání. Máme například analýzu o předčasných odchodech ze škol – samozřejmě souvisejí i s bytovou nouzí. Podle analýz mají nevhodné podmínky k bydlení vliv na to, jak děti prospívají a jak se dostávají například na střední školy. Také víme, že stát ztrácí až desítky milionů na odvodech do systému, když někdo nedokončí střední školu. Další věc je domácí násilí – máme dnes málo možností pro lidi, kteří jsou mu vystaveni. Bydlení má také zásadní vliv na schopnost hledat si zaměstnání. Člověk, který přijde z nevyhovujících podmínek, do bytu, kde si lze vybudovat domov, po nějaké době začne být schopný se zařadit do pracovního života. Ne hned, nejdřív si uspořádá domácnost, ale po čase ano. A to jsou pro naši společnost velmi důležité věci. Dnes se nůžky mezi lidmi z různého sociálního prostředí velmi rozevírají a bez změny v bydlení se nám nepovede s tím nic udělat.
Jak rychle to celé může být uvedeno do pohybu?
VL: S investičními programy chceme začít už letos, nemůžeme čekat na rok 2025. Budeme zřizovat regionální centra, abychom radili obcím, jak územně plánovat výstavbu, jak promyslet bytovou politiku, jak nastavit nájemné, jak si vybrat financování. Chceme mít do poloviny roku vyjednán zmiňovaný Národní plán obnovy a díky Státnímu fondu podpory investic a Národní rozvojové bance otevírat výzvy pro obce i soukromé subjekty, které budou určitou část bytů obsazovat ve spolupráci s obcemi, aby byly dostupné. S investicemi tedy začínáme už letos. Dostupné bydlení je jedna z pěti hlavních priorit vlády a do promýšlení finanční architektury investic a dostupného bydlení ve spolupráci s Evropskou investiční bankou se zapojuje i ministerstvo financí. Je toho skutečně dost, co teď děláme.
ZFL: Teď se například chystá výzva na rekonstrukce obecních bytů – část fondů je zanedbaná a pomůže už jen dostat do oběhu byty, které roky leží ladem. Navštívila jsem byty, které jsou prázdné desítky let. Některé jsou v šíleném stavu a obce většinou nemají finance na opravu.
VL: Jedním z pilířů našeho systému jsou i rešerše zahraničních modelů spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem. Ve spolupráci s Evropskou investiční bankou vznikne metodika a vzorové smlouvy pro obce, které by chtěly se soukromým kapitálem spolupracovat na výstavbě dostupných bytů. A nově máme spolupráci s OECD, která nám bude radit, jak implementovat ta doporučení, co dodala asi před dvěma roky, chceme se zaměřit na rozvoj družstevnictví a neziskových bytových společností, úžeji taky spolupracujeme s Polskem. Zákonu věnujeme hodně pozornosti, ale těch iniciativ je celá řada.
Jak bude upraven dávkový systém? V poslední době ministerstvo práce a sociálních věcí upíralo svoje snahy k tomu, aby rozšířilo povědomí o tom, že lidé mohou čerpat dávky na bydlení.
ZFL: Ano, vycházeli jsme z analýz odborníků, kteří zjistili, že lidí s možným nárokem na čerpání dávek jsou statisíce, ale reálně je čerpá jen malé procento. Pokud by všichni tito lidé požádali, výrazně se sníží procento lidí propadajících se do bytové nouze. Jenomže to tak dnes není. Víme také, že velké procento seniorů bydlí na ubytovnách – je to poměrně nový fenomén. Jsou to osamělí senioři, kteří nezvládají platit nájem a zdráhají se zajít si pro podporu, buď proto, že o ní nevědí, nebo proto, že ji nikdy nečerpali a chtějí to zvládnout sami.
Ministerstvo je si vědomo, že čerpání příspěvků a doplatků je někdy velice složité. Proto jsme zjednodušili formuláře, elektronizovali jsme. Další zjednodušení je v počtu dokládání informací během roku. V minulosti se dokládaly náklady na bydlení čtyřikrát, teď už je jen dvakrát. Pořád je to málo, ale k nějaké drobné změně to vedlo. Na úřadech práce to bohužel není moc znát. Je to dáno tím, že přibyly jiné dávky (pětitisícový příspěvek, podpora pro domácnosti ubytovávající ukrajinské uprchlíky a podobně). Nicméně existuje pracovní skupina, která se zabývá návrhy na další zjednodušení. Neumím teď ještě říct, jaká zjednodušení to budou, nicméně odborníci například navrhují, aby se dokládalo pouze jednou ročně, a to kdykoli v průběhu roku. Zamezilo by to nárazovým frontám na úřadech práce.
Další věc se týká mimořádné okamžité pomoci, tedy MOP. Loni jsme se propracovali k tomu, že byla vypracována metodika pro úřady práce pro využití MOP na kauce. Tady vidím paralelu s jinou dávkou – měli jsme tady příspěvek pro lidi, kteří používají energeticky náročné nástroje, a ten byl původně taky upraven formou MOP. Jenomže lidé si stěžovali, že se k těm penězům dostávali pozdě, takže nakonec byla tato dávka přetavena do zákona a dnes se to čerpá přes příspěvek na mobilitu. I u MOP na kauci by stálo za zvážení ukotvení v zákoně, i zde to její uplatnění trvá příliš dlouho. Uvidíme, jaká bude praxe, zatím jsou to úvahy odborníků, jaké by ty změny případně mohly být.
VL: My z ministerstva místního rozvoje jsme v kontaktu s ministerstvem práce a sociálních věcí, abychom sledovali tyto plánované reformy. Musí to jít v souladu s naším zákonem. Třeba právě to, jak rychle se budou moci čerpat MOP, je jedna z klíčových věcí. Potřebujeme, aby je úřady vyplácely pružně – je to jedno z nejúčinnějších, nejrychlejších, nejlevnějších řešení, které může pomáhat mnoha lidem. A tomu mají napomoci i ta kontaktní místa. Když člověk přijde na kontaktní místo a vyhodnotí se jeho situace tak, že by mu pomohla MOP, získá doporučení, které bude pro úřad práce pobídkou celý proces zrychlit. Taky je důležitá návaznost na cenové mapy určující výši příspěvků na bydlení. Pokud by se normativy na bydlení odvíjely od cenových map, lidé budou v dražších městech dosahovat na klasické nájemní bydlení a nebudou padat do bytové nouze. Na místech, kde si starostové stěžují na byznys s chudobou, to bude regulovat migraci. Aby ta legislativa dávala smysl, potřebujeme na svoji stranu získat i lokální politiky, kteří musí mít pocit, že ten systém jde správným směrem.
V poslední době stát vynakládal dost prostředků na pomoc lidem kvůli několika souběžně se projevujícím krizím. Může to mít díky tomu návrh zákona o bydlení jednodušší?
ZFL: Atmosféra ve společnosti, která se navazujícími krizemi dostala do momentu, kdy víc vnímá jakýkoliv nekomfort a víc to komunikuje, pro nás může být otevřenými vrátky k tomu, aby byla větší vůle pochopit, že něco takového Česko potřebuje. V době míru a pohody se těžko vysvětluje, že někomu dobře není.
VL: Tento návrh počítá s daleko širší skupinou než předchozí historické návrhy a potřebnost je teď také větší. Lidé jsou opravdu velmi nervózní, že se dostanou do nouze. Taky vycházíme už z letité praxe různých pilotních projektů, v minulosti to byla spíš teorie, dnes už můžeme vyjít ze zkušeností. V Česku jsou už desítky obcí, které se bydlení věnují a vědí, jak na to. Jsou připravené se bavit konstruktivně o tom, jak to co nejlépe nastavit, místo toho, aby se stavěly proti.
ZFL: Taky jsme mohli využít zkušenosti z projednávání předchozích návrhů zákonů o sociálním bydlení. Podívat se, co bylo těmi rozbuškami způsobujícími spory. V tom máme výhodu, že můžeme navázat i na tyto předchozí pokusy a pokusit se vyvarovat chyb, které vedly k jejich nepřijetí. Věříme, že se to tentokrát povede.