Foto Alarm
Dvě zaměstnankyně úřadů práce sledovaly dozvuk demonstrace, spojený s menšími bitkami s policií u budovy Národního muzea, už z McDonaldu na rohu Václavského náměstí. U kávy v kelímku se tu dvě úřednice náhodou daly do řeči s dalšími dvěma ženami: s důchodkyní a jednou mladší ženou, ukázalo se, že se všechny občerstvují před cestou domů po několikahodinové a únavné demonstraci. Úřednice si stěžovaly zejména na to, že „úředníci jsou u nás největší póvl“ a že jejich platy za nic nestojí. Ukrajinky, kterým dávají dávky, jsou podle nich naopak skvěle oblečené, mají krásně udělané ruce a jejich muži jezdí v autech za dva miliony. Důchodkyni štve hlavně to, že penze se snižují, ale vláda si platy nezmrazí, „jinak by ty nižší důchody překousla“, což obě úřednice i mladší žena, se kterou paní přišla, souhlasně kvitovaly. Mladší žena potom přidala, že by se z Ukrajiny měly přijímat jen matky s dětmi a to z oblastí přímo zasažených válkou a na omezenou dobu. Jedna z úřednic opakovaně zdůrazňující, že to má „z první ruky“, smířlivější návrh razantně odmítla. „Nebrat nikoho“.
Z půlky plný Václavák
Skoro celou horní polovinu Václavského náměstí se v sobotu podařilo zaplnit příznivcům Jindřicha Rajchla a jeho strany PRO. Demonstrace pojmenovaná Česko proti bídě navazovala na sérií podzimních akcí, které rovněž volaly pro konci podpory pro válčící Ukrajinu, vyzývaly k míru a obviňovaly vládu ze snižování životní úrovně a zrazování českých zájmů ve prospěch cizích zemí jako Ukrajiny, USA a „Bruselu“. Akce odstartovala ve dvě hodiny, a přestože převažovali spíše starší lidé, sešly se na ní různé sociální skupiny. Svolavatelem ale tentokrát už nebyla dvojice Ladislav Vrabel a Jiří Havel.
Ujišťování se o více než 100 tisících účastníků ale pomalu také patří k tradici tohoto uskupení.
Policie tentokrát nezveřejnila svůj odhad počtu účastníků. První podzimní akce dezinfo scény, byť ještě pod hlavičkou „ČR na prvním místě“, měla až 70 tisíc účastníků. Tolik lidí se tuto sobotu nesešlo, ale jejich počet mohl být srovnatelný s druhou a třetí podzimní akcí, na které přišlo odhadem okolo 20 tisíc lidí. I když se řečníci na pódiu předháněli v tom, jak vidí plné Václavské náměstí, nic takového vidět nemohli. Ujišťování se o více než 100 tisících účastníků ale pomalu také patří k tradici tohoto uskupení.
Sobotní akce se zaštiťovala především nespokojeností s vysokou inflací, cenami energií a poklesem životní úrovně. K tomu se jako aktuální téma přidalo ještě koaliční schvalování snížení valorizací důchodů v nouzovém režimu. K tomu se tematicky přidaly i mezinárodní otázky, odpor k solidaritě s Ukrajinou a zejména pak nechuť k mezinárodním organizacím a korporacím, které způsobují chudnutí Čechů a Češek.
Covidová dezinfo scéna
Současná ultrapravicová scéna, která od podzimu organizuje demonstrace proti vládě a proti české podpoře Ukrajiny, je zformovaná zejména kolem lidí, kteří během covidové krize bojovali proti lockdownům, a to víc než často s použitím dezinformací. Právě dezinformace se tak stávají pojítkem mezi jednotlivými často nesourodými tématy. A účastníci demonstrací na jakoukoliv zmínku o „potlačování dezinformací“ bouřlivě reagují. Nechtějí se nechat nikým vodit za nos. Petr Vrána, který se proslavil už svým bojem proti covidovým nařízením, mluvil v této souvislosti o „proti informacím stojící moudrosti“. Celou rétoriku proti covidovým opatřením pak převedl na další vymývání mozků ve školách, tentokrát v souvislosti s Ukrajinou, opět maskované jako boj proti dezinformacím.
Organizátoři nesmlouvavě zařazovali jednoho mluvčího za druhým. Někteří, jako bloger „Vidlák“ Daniel Sterzik, zmiňovali především chudobu a zdražování, a to i v souvislosti s podporou válečného úsilí Ukrajiny, která tak pohání „solidaritu chudých s výrobci nadzvukových stíhaček“, další mluvčí znovu opakovali konspirační covidové zkazky o zradě elit a lžích odborníků.
Hned několik mluvčích, například ezorežisér Igor Chaun nebo ultrakonzervativec Michal Semín, mluvili o mravní bídě a obnově morálky. Michal Semín se ve svém projevu obul i do LGBTQ komunity a spojoval křesťanskou víru a české světce se současnou agendou jako Green Deal a práva sexuálních menšin, každou pasáž pak zakončil výzvou k jednomu z českých patronů, naposledy tedy „svatý Václave, oroduj za nás“.
Mezi staršími lidmi na akci rezonovaly hlavně téma důchodů a špatné sociální podmínky. Skupinky i páry mluvily o ostudě a vyjadřovaly skandováním i v rozhovorech mezi sebou znechucení nad tím, že se z důchodů nedá vyžít. Řečníci toto téma rámovali jako zradu elit, které ve spolupráci s Evropskou unií a dalšími mezinárodními organizacemi systematicky vysávají Českou republiku.
Lidem byla zima a jejich řady postupně řídly. Posměch čas od času schytala nejen vláda, ale i mluvčí na pódiu. A to nejen ti „duchovní“ jako Semín a Chaun. „Nechci posílat zbraně na Ukrajinu a chci to říkat nahlas,“ zaznělo z pódia. „Vždyť to říkáš,“ odvětil posměšně starší muž. „Samý kecy, samý kecy,“ říkala si dvojice žen, ale jiný muž je začal politicky zasvěcovat do plánů pana Rajchla. Trojice chlapíků, z nichž jeden měl megafon, se kterým překřikoval hlas z pódia, všechny vyzývala, ať jdou po demonstraci k Národnímu muzeu sundat ukrajinskou vlajku. Partička mladých rasistů čas od času vyřvávala „bílá síla“ a ocenila často skandované „demisi“ jako odkaz na „nejlepší album Orlíku“. Starý pán se chlubil cedulí, kterou si dělá na každou akci sám a na každou demonstraci na ni napíše novou politickou báseň. Navzdory zimě někdo pil čepované pivo z přilehlých hospod, parta přespolních dokonce hrála hru na to, kdo nejlépe z Václaváku odhadne směr, kde se nachází město, odkud přijel.
Radikalizace na závěr
Postupně ale dav slábnul a v zimě se i nudil. Poslední mluvčí, kterým byl sám předseda PRO Jindřich Rajchl, ale kolísající pozornost zase strhnul. V emocionálním projevu obvinil premiéra Fialu, že není schopný čelit svým voličům, a vyzval vládu k rezignaci, nebo ke splnění předložených podmínek. Pokud tak neučiní do 10. dubna, svolá Rajchl na 16. dubna další demonstraci, která přeroste do blokád vládních budov. Dav byl z této perspektivy nadšený.
Demonstrace byla zakončena zpěvem české i slovenské hymny. Část rozcházejícího se davu se vydala na vrch náměstí, kde svou akci měla nepočetná skupina jejich odpůrců s vlajkami NATO, USA a EU. Odpůrci odešli v doprovodu těžkooděnců a u muzea v tu chvíli zbylo jen pár „čepičkářů“, tedy příslušníků v normálních uniformách. Zprvu velmi malý dav se rozhodl dostat se do budovy a skutečně z budovy strhnout ukrajinskou vlajku. Policisté zastoupili vchod. Dav v tu chvíli nebyl vysloveně agresivní, i když výhružný byl určitě. „Čechy Čechům,“ přešla tato skupinka od hesel o bídě k nacionalismu. „Sundejte ten hadr,“ „my jsme tady doma“ a další antiukrajinská a nacionalistická hesla zaznívala směrem k uniformovaným složkám.
Navíc ze schodů muzea několik lidí s vlajkami přivolávalo další účastníky odcházející z demonstrace. Když po chvíli přiběhla asi dvacítka těžkooděnců a připojila se ke svým kolegům u vchodu, stoupla i agresivita davu, který se mezitím o něco zvětšil. Chvíli to sice vypadalo, že se antikonfliktnímu týmu podaří situaci uklidnit, řada lidí v davu navíc byla starších a nevypadalo to, že by byli ochotni nebo schopni mlátit se s policií, přesto nakonec k eskalaci došlo a těžkooděnci začali zatýkat a dav rozhánět. Zklidnění a následná eskalace se ještě několikrát opakovaly, dav se o něco rozrostl stejně jako zásahová jednotka. Nakonec se po postupném zadržování nejagresivnějších demonstrantů policii podařilo dav unavit a ten se postupně rozešel.
Autor je redaktor Alarmu.