Foto Flickr
„Nelze než uzavřít, že pokud se žena rozhodne pro porod v domácím prostředí, pak přítomnost porodní asistentky, která je odborně způsobilá v oboru zdravotnické péče o rodičku a novorozence, snižuje, nikoliv zvyšuje míru rizika, která je každému porodu přítomná, a současně tím přispívá k ochraně zájmu společnosti na zdraví a životě rodiček a novorozenců u domácího porodu, a takový zájem nepoškozuje.“ Tak zní jen jeden ze 113 bodů rozsudku, který vydal minulý týden Krajský soud v Plzni a který je možné považovat v našem prostředí za průlomový – byť jde jen o první krok směrem k nápravě nevyhovujícího právního rámce týkajícího se porodů v domácím prostředí.
V šedé zóně
Porodní asistentka Lucie Kašová asistovala u porodů doma, pět z nich se týkalo tohoto procesu. Šlo ve všech případech o porody fyziologické, které proběhly bez komplikací, přesto ministerstvo zdravotnictví udělilo porodní asistentce pokutu 100 tisíc korun za to, že svou práci nevykonávala v nemocnici, ale u rodiček doma. Porodní asistentka se proti pokutě ohradila žalobou a uspěla. Vůbec poprvé tak soud u nás posvětil fyziologický porod doma. V západních zemích je to docela běžné. U nás se doma rodí tajně: rodičky, které plánují porod v domácím prostředí a přejí si rodit s porodní asistentkou, si ji nejprve musí najít. To se obvykle děje v uzavřených skupinách na sociálních sítích a její služby si pak musí zaplatit z vlastní kapsy, protože se na ně nevztahuje zdravotní pojištění.
V tom, jak je nastavený český gynekologický a porodnický systém, je naopak porod doma něčím, co ženu stigmatizuje a staví ji to do šedé zóny.
Až do onoho rozsudku z minulého týdne navíc vystavovaly takovou porodní asistentku možnému postihu ze strany ministerstva zdravotnictví. A samy sebe urážkám nebo přezíravému chování personálu porodnice či záchranky, pokud by došlo ke komplikacím a byl by nutný převoz do nemocnice, ať už vzhledem ke zdravotnímu stavu matky nebo novorozence. Taková situace, pokud k ní dojde v Rakousku nebo ve Velké Británii, je poměrně jednoduše řešená: pokud porodní asistentka, která asistuje u porodu doma, zjistí, že porod neprobíhá tak, jak má, zavolá sanitku, která ženu převeze do porodnice, kde s takovou situací počítají, nikdo nikomu nenadává, nikdo nemá dojem, že došlo na jeho slova a že matka porodem doma něco riskovala.
Rodit doma je tam běžné a řešit případné komplikace také. Výzkumy z obou zemí přitom neukazují, že by šlo o nějakou lehkovážnost, která by se odrazila ve statistikách následných komplikací. Naopak, stát na fyziologických porodech doma ušetří a výhody má takhle nastavený systém i pro matky a jejich rodiny. Ať už v tom, jak komfortně se rodiny cítí, jak hladce se s novorozencem sžívají, o co jednodušeji se rozbíhá laktace nebo jak nekomplikovaně je takový proces nastavený. Matka rodí ve svém, v klidu a za přítomnosti třeba starších sourozenců miminka, což může být pro všechny plus. V tom, jak je nastavený český gynekologický a porodnický systém, je naopak porod doma něčím, co ženu stigmatizuje a staví ji to do šedé zóny: jen vyřídit rodný list na matrice po porodu doma je u nás byrokraticky složité bez „papíru“ z porodnice, zapsat dítě k pediatrovi znamená vystavit se další možné šikaně za porod doma, o postihu pro porodní asistentky nemluvě.
Chceme rodit, ne se dohadovat
Rozsudek z Plzně je průlomový právě proto, že komentuje přítomnost porodní asistentky u domácího porodu jako snížení míry rizika, nikoli jeho zvýšení. Existují totiž ženy, které se, často po první nepříjemné zkušenosti z porodnice (třeba proto, že personál nedodržoval porodní plán, prováděl rutinní zásahy nebo proti vůli rodičů oddělil matku a dítě) rozhodnou podruhé rodit doma, ale za současných podmínek třeba nedokážou najít k takovému porodu porodní asistentku, takže nakonec rodí neasistovaně. Což může být hazard – opět bychom ale neměli vinit matku, nýbrž systém, který není nastavený tak, aby bylo rodit doma v případě fyziologického těhotenství normální, přijatelné, možné a nastavené pro případné komplikace.
Socioložka Anna Pospěch Durnová vedla před dvěma lety rozsáhlý výzkum, který zpovídal ženy po domácích porodech. Bylo jich přes 600. „Ženy, které rodí doma, jsou sečtělé a vzdělané, nejsou to žádné hazardérky, které by odmítaly zdravotnický systém. Často se mu u prvního porodu svěřily a byly zklamané,“ vysvětluje Pospěch Durnová, která svým výzkumem nabourala mýtus o lesanách, které nerozumně a apriori jdou proti systému. Naopak, takové ženy jsou velmi pečlivé ve studiu informací o porodu, jsou ovšem také sebevědomé. A mají požadavky na lékaře a porodnice, s nimiž narážejí. Kdo se někdy hádal s personálem během první či druhé doby porodní, už to jednoduše nechce opakovat.
Pospěch Durnová je sice česká výzkumnice, ale žije ve Vídni. V rozhovoru ke svému výzkumu srovnávala i to, jak diskutují ženy v uzavřených skupinách na sociálních sítích u nás a v Rakousku. V Česku se vzájemně prověřují, když si mají předat kontakty na porodní asistentky, které se nebojí postihů ze strany státu, a místo toho, aby se plně soustředily na těhotenství a porod, řeší riziko a stres ze své poloilegality. Naopak aktivita v rakouských facebookových skupinách je prý mnohem nižší a v diskusích jde o to, kde si co nejlevněji půjčit porodní bazének – protože všechno je jednoduše legální a systémové.
Důvěru asistentkám
Dočkáme se takového klidu a obyčejných provozních dotazů i mezi ženami v Česku, když tady teď máme plzeňský rozsudek? Úleva to je, i když jen částečná – porodní asistentky už teď ví, že má smysl se bránit proti šikaně ze strany státu za to, že jen vykonávají svoji práci. Matkám se díky takovému precedentu může ulevit, že nepáchají zločin, když chtějí jen porodit svoje dítě ve své posteli (nebo vaně).
Cesta ke změně nastavení celého systému ale bude ještě dlouhá a odvíjet se musí na mnoha frontách, nejenom u domácích porodů – třeba tím, že fyziologický porod nebudeme vnímat jako indikaci k lékařské intervenci, pojmenujeme jasně hranici porodnického násilí, budeme naslouchat přáním rodiček v porodnicích a budeme dodržovat, nikoli zesměšňovat nebo ignorovat jejich porodní plány, nabídneme jim běžně ambulantní porody a vyjmeme domácí porody z poloilegality. Nebo že začneme vnímat porodní asistentky jako plnohodnotné odbornice, které budou ženu provázet celým těhotenstvím a porodem a následně i péčí o novorozence nebo o matku během šestinedělí, že jim dáme plnou důvěru, lékaři se jimi nebudou cítit ohroženi nebo odsunuti na vedlejší kolej a že je ze systémových peněz náležitě zaplatíme. Tak jako třeba v Rakousku.
Ani tak se ale nestane, že by se Češky hromadně oddávaly porodům doma jako nějaké kratochvíli. Pravděpodobně jich nepřibude. Ale těch pár set žen ročně, které doma rodí, to budou moci dělat v klidu a beze strachu, že na ně pak bude matrikářka, pediatrička nebo jiný zástupce státu drze ječet, co si to dovolily.
Autorka je publicistka.