Hyperpop je novým popem. Caroline Polachek i Toyota Vangelis ukazují, jak pomocí digitálních technologií hacknout utopii

Další díl podcastu Soundsystém se věnuje především hyperpopu, ale najdete v něm také přehled nejzajímavějších hudebních novinek i pozvánek na nadcházející akce.

Únorové vydání Soundsystému jsme věnovali hyperpopu. „Spíš než žánr je to přístup k tvorbě,“ vysvětluje hudební publicistka Nora Třísková, kterou jsme si do nového vydání pozvali jako posilu, a dál vysvětluje, že hyperpop je sice často spojován s konkrétní zvukovou estetikou, ale jde podle ní hlavně o experimentování a snahu posunout pop dál. To potvrzuje i Karel Veselý. „Využívá brakových elementů pro potřeby seriózního popu,“ říká a připomíná první singly hudebního průkopníka a vynálezce Václava Pelouška alias Toyoty Vangelise, který začal v Česku s hyperpopem jako jeden z prvních.

Společně jsme pak probrali jeho debutovou desku, kterou pětatřicetiletý hudebník a zakladatel Bast Instruments vydal začátkem února. Album Výklopný světlomety je o poznání temnější a vážnější než starší hudebníkovy nahrávky, jejichž hlavním poselstvím bylo, že za pop není třeba se stydět. Podobně jako jeho mixtapy, kde prostřednictvím přepracovávání normalizačních hitů tematizoval třeba nefunkčnost kapitalismu nebo klimatickou změnu, je i jeho debutová deska politická, i když se ona političnost ukazuje v individuální nebo komunitní rovině.

Podle Nory Třískové příběhy písní řeší témata současné maskulinity a obecně existenci v digitálním prostředí. Karel Veselý si zase na nahrávce všímá hudebníkova ohledávání vlastního já a společenských i genderových rolí. „Nejradikálnější je začít přemýšlet o sobě. Ptát se, kdo jsem a co tady dělám,“ myslí si. Tohle hledání – tápání i euforii z momentu sebeuvědomění – se pak odráží i do struktury desky. „Skrze stroječky se můžeš vymodelovat tak, jak by ses chtěl vidět v realitě, hudba ti dává prostředky k tomu být tím, kým chceš být,“ dojímá se Michaela Peštová.

Podobně vášnivou deskou prahnoucí po životě je i Desire, I Want To Turn Into You od americké hudebnice Caroline Polachek, které jsme se věnovali v druhé části podcastu. Ta posluchačům už v první větě ukazuje hlavní téma své druhé sólové desky, kterým je nalezení nového začátku. „Welcome to my island,“ vítá nás sedmatřicetiletá hudebnice na svém bezpečném místě, které na křiklavě barevné nahrávce vymodelovala inspirovaná pobytem v Itálii pod Etnou. „Takhle jsem si tu desku představoval. Erupce dobroty,“ říká k nahrávce Karel. „Obecně mě na té desce bavila ta energie, která se tam koncentruje, a způsob, jakým se předává dál. Že jsou tam intimní těžší momenty i ty euforický výbuchy, že to drží pohromadě,“ oceňuje Nora. Všichni se pak zamýšlíme nad tím, jestli se z popu začíná vytrácet ironie a začínají do ní pronikat ryzí, klidně i přehnané, euforické emoce.

V únorovém dílu se mimo jiné dozvíte, proč si od svých oblíbených kulturních publicistů a publicistek nepřečtete víc článků, najdete v něm přehled nejzajímavějších novinek i pozvánek na nadcházející akce. V naštvané rubrice si mimo jiné stěžujeme na nedostatečnou inkluzivitu místní rave scény a připravili jsme pro vás dárek v podobě volného vstupu na už vyprodaný koncert Lingua Ignota, který se odehraje v Libeňské synagoze 20. května. O ten si s námi můžete zasoutěžit.

Pokud chcete držet krok se Soundsystémem a poslechnout si hudbu, o které je řeč, sledujte kurátorovaný playlist na Spotify.

Playlist:

Black Dresses – Forget Your Own Face
Lil Yachty – Let’s Start Here
Anna B Savage – Influx
Toyota Vangelis – Výklopný světlomety
Caroline Polachek – Desire, I Want To Turn Into You

Líbil se vám tento díl Soundsystému? Podpořte jejich vznik na Darujme.cz.

Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorům na [email protected].

Čtěte dále