Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Istanbulská úmluva byla v České republice podepsána již v roce 2016, když se ale měla v roce 2018 ratifikovat, zvedl se proti tomu odpor, jehož lídrem byla část katolické církve, především její oficiální představitelé. V kostelech byl předčítán pastýřský list českých a moravských biskupů, který vyvolal poměrně velkou odezvu mezi katolíky. Asi nejslavnějším příspěvkem do diskuse bylo kázání Petra Piťhy v katedrále, na které svým protestem reagovala aktivistka Aneta Pettani. Česká ženská lobby na Piťhu podala trestní oznámení za šíření poplašné zprávy. Státní zástupce ho posoudil tak, že trestný čin spáchán nebyl, ale že se kázání neopíralo o fakta a šlo o záměrnou dezinterpretaci Istanbulské úmluvy. Proti zjevným nepravdám a záměrné dezinterpretaci, která se šířila pomocí letáčků v kostelech, se vymezovali i samotní věřící.
Oproti Maďarsku se sice genderová výuka zatím nemaže z osnov a neruší se obor gender studies, přesto zavádění pojmu gender do škol bylo hojně diskutované a velkým odpůrcem byly především instituce a lidé propojení s katolickou církví.
Nutno ovšem podotknout, že ne všichni katoličtí představitelé byli proti přijetí Istanbulské úmluvy. Kněz Petr Hruška například za svůj text na facebooku na podporu Úmluvy získal ocenění v cenách Genderman 2018. Na obranu Istanbulské úmluvy se opatrně postavil i biskup Václav Malý. Jak vidíme, přístup k ochraně žen je poměrně dynamický. Pojďme se proto podívat na dokument Gender Policy of the Catholic Church of India, který byl vydán v roce 2009 a který přináší ještě další pohled.
Několik inspirací pro Českou republiku
Indie má v přístupu k ženám samozřejmě svá specifika a některé oblasti nejdou úplně srovnávat se situací v České republice. V Indii například nesmí vdovy nosit barevné šaty, zdobit se a bavit se. V Česku se rovněž neděje, že by ženy chodily na potrat jenom kvůli tomu, že čekají holčičku. Nicméně jsou oblasti, kde je situace podobná, například téma sexuálního a domácího násilí, a jsou oblasti, kde je česká situace výrazně horší – třeba zastoupení žen v rámci katolické církve. Přečíst si Gender Policy se vyplatí i proto, že neusiluje jen o změny v rámci katolické církve, ale o celospolečenské změny. A to mimo jiné tím, že církev sama půjde ve zplnomocňování žen příkladem.
Text samotný pracuje na velmi podobné úrovni jako Istanbulská úmluva s termíny gender, stereotypy nebo rovnost. Podstatný rozdíl mezi Istanbulskou úmluvou a Gender Policy ale tkví v tom, jak je text katolických indických biskupů konkrétní. Vytyčuje šest oblastí – ženy a rodina, ženy a vzdělání, ženy a zdraví, ženy a zapojení do společnosti, speciální oblasti zájmu (práva dívek, násilí na ženách) a ženy v rámci církve – a v jejich rámci popisuje cíle i zcela konkrétní strategie. Pojďme se na některé příklady podívat.
Nabízí se srovnání s činností některých senátorů a senátorek České republiky, kde vznikl podvýbor pro rodinu, jehož první viditelný výstup je návrh, aby Senát uděloval plaketu za mnohaletá manželství. Oproti tomu v části Gender Policy, který se věnuje tématu „žena a rodina“ nalezneme požadavek „doprovázet ženy emocionálně, finančně a právně při bolestivém procesu církevní anulace manželství a civilním rozvodu.“ Není bez zajímavosti, že předkladatelky našeho senátního návrhu Jitka Chalánková a Daniela Kovářová vystupovaly také proti Istanbulské úmluvě. Jitka Chalánková je s katolickou církví propojena minimálně přes své podporovatele (Zdeňka Rybová, Petr Piťha).
Podobně se nabízí srovnání s aktuálním dokumentem plzeňské diecéze, která otevřela možnost, aby rozvedení a znovusezdaní mohli chodit ke svátostem (přijímání). Tento krok je v rámci církve sice výjimečný, ale minimálně použití jazyka není příliš citlivé: například by určitě bylo vhodné uznat, že rozvod je bolestivá záležitost.
Pozornost si zaslouží také část Gender Policy, která se věnuje zapojení žen do společnosti a jako jednu ze strategií má vytyčenou kvótu 33 procent žen v indickém parlamentu. Číslo 33 procent se pořád může zdát malé, ale když se podíváme do České republiky, je vlastně dost odvážné. V českém parlamentu je v současné době 25 procent žen a 33 procent žen od roku 1996 nikdy nebylo ani mezi nominovanými k volbám. V současné době je v parlamentu nejvíc žen od sametové revoluce, ale stojí za tím mimo jiné poměrně masivní kampaň „Zakroužkuj ženu“.
V současné době se v České republice diskutuje o zkrácení rodičovské dovolené. Stranou poněkud zůstává fakt, že naše prostředí není příliš vstřícné vůči pracujícím matkám. I tomu se věnuje jedna část uvedeného dokumentu, když navrhuje větší zapojení rodinných příslušníků, především mužů, vytvoření takových společenských podmínek, v nichž by ženy mohly naplno projevit svůj potenciál, či vznik „women friendly“ prostředí pro pracující matky.
V Česku je téma genderu a genderově senzitivního vzdělávání spíše okrajové téma. Oproti Maďarsku se sice genderová výuka zatím nemaže z osnov a neruší se obor gender studies, přesto zavádění pojmu gender do škol bylo hojně diskutované a velkým odpůrcem byly především instituce a lidé propojení s katolickou církví. Naopak Katolická biskupská konference Indie zavedla genderově senzitivní kurzy a feministkou teologii mezi povinné předměty ve svých kněžských seminářích.
Statečná žena, statečný biskup
Budeme-li považovat samotný dokument za přelomový, pak těžko najdeme slova pro to, jak popsat okolnosti jeho vzniku. Předcházela mu dlouhá cesta, ale rozhodně stojí za to ji prozkoumat. Popisuje ji v své knize Kościół kobiet polská teoložka Zuzanna Radzik. V roce 1992 se konal Plenární sněm indické biskupské konference. Na toto jednání biskup Bosco Penha, který měl na starosti komisi pro laiky, přivedl tajně teoložku, lékařku a ekonomku Astrid Lobo Gajiwala, aby podala zprávu o postavení žen v Indii. Biskupové byli poněkud zaskočení, když se před nimi jako přednášející objevila žena, která nebyla uvedena v programu. Nicméně pozorně poslouchali a výsledkem bylo hlasování, při němž bylo jednohlasně odsouhlaseno, že při komisi pro laiky musí vzniknout sekce pro ženské záležitosti. V roce 1996 dosáhl biskup Penha toho, že byla zřízena zcela nezávislá Komise pro záležitosti žen, která byla složena pouze z žen. Postupem času také vzniklo Fórum indických teoložek.
V roce 2008 se konal další plenární sněm, který kompletně připravovala Komise pro záležitosti žen. Tato komise měla od církve k dispozici nejen církevní struktury, ale i peníze, a proto mohla provést šetření přímo mezi ženami s cílem zjistit, co by ženy skutečně chtěly, aby biskupové dělali. Výsledky zazněly právě na výše zmíněném plenárním sněmu. Na konci setkání vznikla skupina složená ze tří biskupů a tří žen, která mimo jiné vytvořila i dokument Gender Policy.
Samozřejmě, že ne vše bylo tak jednoduché, jak se může zdát ze stručného popisu. Lidé činní v Komisi pro záležitosti žen mnohokrát museli čelit nařčení z boření tradiční rodiny, když vystupovali proti domácímu násilí. Sám biskup Penha byl opakovaně spolubratry biskupy obviňován z toho, že vytváří nepřátelství mezi mužem a ženou, což známe ostatně i z pastýřského listu českých a moravských biskupů: „Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami.“ Biskup Penha na podobné výtky reagoval tak, že biskupové jsou biskupové, a ne ženy, a tudíž o utrpení žen nevědí vůbec nic. Bylo by dobré, kdyby se nad jeho slovy zamysleli i členové české biskupské konference.
Odvaha jako cesta ke změně
Velice zajímavým momentem je fakt, že dva tak rozdílné texty, jako Gender Policy a pastýřský list české biskupské konference, mají stejná motta. Tím mottem je zpráva o stvoření člověka z knihy Genesis: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Jenže zatímco indická konference z tohoto citátu vyvozuje radikální rovnost muže a ženy, čeští biskupové ho chápou jako ospravedlnění bohem daných neměnných rolí. Genderovým prohlášením indických biskupů tak prostupuje rovnost žen a mužů, protože oba jsou obrazem božím, a odvaha podnikat nové kroky k tomu, aby rovnost obou pohlaví byla viditelná i v každodenním životě. Indičtí biskupové opakovaně zdůrazňují, že je třeba, aby ženy měly možnost naplno rozvíjet svůj potenciál. Čeští a moravští biskupové se naopak pokoušejí o zabetonování statu quo a opírají se přitom o příklady z historie, o níž mají navíc dost pomýlené představy.
Interpretace náboženských textů je vždy, i přes přísnou metodologii, komplikovaná, proto by nás nemělo překvapit, že na základě identického biblického citátu můžou různí teologové dospět k různým závěrům. Co by nás ale překvapovat mělo, je fakt, že termín gender a celkem krotká Úmluva vyvolá v představitelích katolické církve takový strach, že neváhají sáhnout k šíření nepravd a dezinterpretací. Vyloženě šokující je pak to, že takovému nekontrolovatelnému strachu podléhají představitelé církve, jež hlásá, že neexistuje nic, čeho bychom se měli bát, protože i smrt byla jednou provždy přemožena.
Autorka je publicistka a katolička.