Foto Alarm / Pavel Šplíchal
„Involuntary celibate“, tedy nedobrovolný celibát, to je anglické spojení, z něhož vznikl dnes už rozšířený termín incel. A právě incelům se věnuje nový díl podcastu Kolaps, jehož hostkou byla antropoložka a spoluautorka podcastu Rozpustilý*í Ela Plíhalová.
Před pár lety ses věnovala výzkumu incelů. K čemu jsi dospěla?
Incelové nejsou nějaká podivná anomálie. Není to něco, na co si můžeme ukázat a říct si: „Vy jste ale podivíni, co to říkáte za hrozné věci! Vy vlastně nevíte, co říkáte, vy klamete sami sebe.“ To, že incelové chtějí, aby ženy byly ve správné pozici, to znamená dole, to, že chtějí kontrolovat jejich sexualitu, to není nic zvláštního. Je to výsledek toho, že vyrostli v patriarchátu – stejně jako, já, vy, posluchačstvo. Jsou v tomto světě velmi usazeni, není to žádná jiná ontologie, ale naopak je to manifestace světa, ve kterém žijeme.
Mohla bys říct něco o začátcích a historii incelské komunity?
Termín incel byl poprvé použit kanadskou studentkou známou jako Alana v devadesátých letech. Alana založila fórum, protože se cítila neúspěšná v randění a cítila se sama. Hledala sounáležitost, chtěla si založit komunitu, kde by mohla sdílet frustrace a taky tipy, jak randit. Sama se identifikuje jako bisexuálka, internet se ale za tu dobu změnil, ten termín cestoval a dnes je definován radikální misogynií.
Jak se termín incel dál vyvíjel?
Pro to, jak se incelové představili světu, je důležitý rok 2014, kdy došlo k vraždám v Isla Vista v USA. Elliot Rodger, významná postava incel komunity, tehdy zavraždil šest lidí. Sám chtěl, aby se jeho akt medializoval. Napsal dlouhý manifest, měl svůj vlastní youtubový kanál, kam nahrál video Pomsta Elliota Rodgera. Sám byl z velmi zajištěné rodiny, jeho otec byl filmový režisér. Měl dvojí etnické dědictví, o kterém taky ve svém manifestu mluvil. Hodně lidí si myslí, že incelové jsou jen bílí heterosexuálové, což tak úplně není. Ve svém manifestu Rodger artikuloval svou frustraci a zvnitřněnou nenávist k vlastní etnicitě, ve smyslu „bílý kluci mají skvělý holky, a já ne“.
Jak dochází k politizaci incelů? Dnes jde o otevřeně ultrapravicovou komunitu.
Sami incelové se ve shodě s výzkumníky řadí do takzvané manosféry, česky bychom mohli říct třeba „mužosféra“. Tam patří třeba i „pick-up artisti“, umělci svádění, ale patří tam i veřejností mnohem lépe přijímané osobnosti jako Jordan Peterson a Andrew Tate. Někdy se také používá termín dark enlightenment, tedy temné osvícenství. Tyto skupiny mají různé škály toho, jak moc jsou politicky profilované. Co se týče incelů, nemám ráda slovo ideologie. Protože oni si protiřečí natolik, že je to těžko určitelné.
Máš nějaký příklad?
Například sexuální marxismus. Incelové věří, že svět zkažený feminismem je rozdělený podle toho, kolik kdo dostává sexu. Nahoře jsou „chadové“, pod nimi „normíci“ nebo někdy „betas“ a ještě pod nimi jsou „incelové“, kteří jsou frustrovaní, protože jim svět sex dluží. A stát by měl být zodpovědný za distribuci ženských těl…