Foto Alarm / Monika Domincová
Jarní vzduch je prosycený vůní rozkvetlých ovocných stromů a keřů a zpěvem ptáků. Na severovýchodním okraji vysočanského parku Zahrádky, kolem kterého vzniká čtvrť pro 45 tisíc lidí, možná naposledy. Vyjde-li plán dominikánského řádu zastavět poslední zbytek jím zrestituované zahrádkářské kolonie, která zde byla na někdejších statkářských pozemcích založena po druhé světové válce, obyvatelům sídliště o velikosti okresního města zbude už jen pět hektarů parkové zeleně, která je hojně protkaná zpevněnými plochami hřišť a s divokostí, spontaneitou, autentičností a biodiverzitou zahrádkářské osady nemá moc společného.
Urgentní potřebnost a nenahraditelnost zeleně v nově vznikající čtvrti mezi ulicemi Kolbenova a Poděbradská podtrhává nespočet brownfieldů, na kterých probíhá nebo je naplánován další development.
Se zachováním zahrádek přitom paradoxně počítá i Metropolitní plán, jakkoli celou řadu jiných zahrádek v Praze ruší, pokud je považuje za nefunkční. Ten nicméně stále ještě nevstoupil v platnost. Dodržení koncepce, která počítá se zachováním zahrádek, zkřížil cestu souběh několika okolností. Jednak se žádné z předchozích vedení Prahy ani přes vznikající nový plán neodvážilo ke včasné změně pozemků na nezastavitelné. A zároveň tvůrci plánu zřejmě nepočítali s tím, že dřív, než bude Metropolitní plán schválen, dojde v roce 2016 k církevní restituci pozemku a že církev bude chtít zahrady, které do jejich znárodnění sama provozovala, ihned komerčně vytěžit. Přestože to vypadá jako cynický aprílový vtip, řád dominikánů zahrádkářům uložil pozemky vyklidit do konce března, a brutální zásah tak může provést kdykoliv počínaje 1. dubnem, tedy v období jarní vegetace.
Záchrana zahrádek jako součást plánů a strategií
Část zahrádkářů hospodařících na pozemcích církve jsou s osudem smíření senioři, zcela pochopitelně s malou chutí vzdorovat síle peněz a politické moci. Jako o překot nyní vykopávají vše, co ještě jde zachránit a někam přesadit. Místní spolek Rokytka žije se však nevzdává. Naopak, v uplynulých dnech a měsících se v něm místní obyvatelé ve svém úsilí o zachování jedinečného a nenahraditelného kusu zeleně v blízkosti svého bydliště významně zaktivizovali. Zbylé zahrádky obklopující meandr Rokytky chtějí zachovat jako logické pokračování zeleného biocentra, které je součástí parku Zahrádky. Ten je podle přilehlých zahrádek pojmenován, přestože naprostá většina původních zahrádek právě jeho výstavbě a okolnímu developmentu podlehla. Oblastí protékající říčka Rokytka byla na mnoha místech zdařile revitalizována s ohledem na lepší zadržování vody a zvyšování biodiverzity v krajině. Nyní však hrozí, že z tohoto biokoridoru, tvořícího důležitý prvek modrozelené infrastruktury protínající hustou zástavbu, úsek o rozsahu jednoho hektaru pohřbí beton.
Spolek Rokytka žije, který o zachování tohoto kusu zeleně usiluje už od roku 2021, požaduje, aby hlavní město Praha pozemek od církve vykoupilo či vyměnilo za jiný a současné zahrádky převedlo na nezastavitelný pozemek, jak ostatně navrhuje i zatím ještě neschválený Metropolitní plán. Zachování diskutované zahrady na jejím stávajícím místě dává smysl nejen z hlediska Metropolitního plánu, ale i všech dalších aktuálních pražských plánů, strategií, koncepcí a závazků. Jde o důležité adaptační opatření proti prohlubující se klimatické krizi s potenciálem významně snižovat efekt teplotního ostrova okolní zástavby. Těžko si lze představit plnění klimatického závazku Prahy za současné likvidace dalších a dalších ploch funkční a stabilizované zeleně.
Pěstování lokálních potravin
Je též dokázáno, že zahrádky jsou důležité pro ochranu biodiverzity. Právě na její zachování apeluje místní spolek, kterému ohrožení v zahrádkách žijících živočichů dělá starost. Jedná se mimo jiné o včely samotářky, které hnízdí po takřka celé hektarové ploše ohroženého pozemku, ale také o chráněné čmeláky, ještěrky či veverky. V lokalitě těsně sousedící s říčkou Rokytkou a nedalekým rybníkem se líhnou vážky, hnízdí zde ptáci, ježci tu nacházejí svá zimoviště a žijí tu i bažanti či zajíci.
Neméně důležité je pěstování lokálních potravin, na němž mají dle současných vědeckých zjištění čeští zahrádkáři na evropské poměry nadprůměrný podíl. K jejich podpoře navíc nově zavazuje koncepce Cirkulární Praha 2030, která mimo jiné vyjadřuje podporu zachování zemědělského půdního fondu a zakládání komunitních zahrad na území Prahy. Důraz na pěstování lokálních potravin, byť jakkoliv doplňkové, by měl být ještě větší v kontextu probíhající války a s ní související ekonomické a potravinové krize. Ostatně pěstování vlastní zeleniny a dalších plodin se velmi dobře osvědčilo i během koronavirové pandemie, kdy zahrádky skýtaly jedno z mála míst možného pobytu a duševního oddychu na čerstvém vzduchu.
Komunitní zahrada
Právě v komunitní zahradu sloužící veřejně prospěšným účelům by současné zahrádky chtěli přetransformovat místní obyvatelé ze spolku Rokytka žije, kteří v uplynulých letech prokázali houževnatost, odhodlanost a kreativitu při sjednocování a aktivizaci místní komunity. Na pozemku chtějí nadále pěstovat květiny, ovocné stromy, zeleninu a další potraviny, ale také zde vytvořit klidné místo k oddychu, pro rozvíjení komunitního a veřejného života i pobytové a vzdělávací aktivity dětí.
Coby nově vznikající čtvrť pro několik desítek tisíc obyvatel lokalita zatím nemá žádné centrální náměstí ani jiné místo k setkávání. Pro rostoucí množství nově příchozích obyvatel nyní vzniká nová škola U Elektry s plánovanou kapacitou pro více než tisíc dětí, která zatím nemá téměř žádnou zahradu a během prvních let svého provozu bude fungovat uprostřed staveniště. Pokud by k likvidaci stávajících zahrádek skutečně došlo, v okolí již nezbyde žádné nezastavěné místo, které by bylo vhodné pro založení komunitní zahrady či venkovní vzdělávání dětí. Pro tyto účely přitom není vhodný ani samotný park Zahrádky, na kterém panuje čilý pohyb chodců, sportovců a cyklistů a kam se za atrakcemi v podobě obřího hradu pro děti, lanového parku a fitness parku sjíždějí lidé z celé Prahy i okolí. Nový park uprostřed donedávna neznámé čtvrti láká návštěvníky i možností parkovat přímo u parku na nedávno dostavěné silnici vedoucí k bytové novostavbě. Skutečně klidné místo k spočinutí aby zde člověk pohledal.
Urgentní potřebnost a nenahraditelnost zeleně v nově vznikající čtvrti mezi ulicemi Kolbenova a Poděbradská podtrhává nespočet brownfieldů, na kterých probíhá nebo je naplánován další development. Právě na těchto neutěšených plochách občas dochází k rozporuplným snahám developerů uspokojovat tužby a potřeby místních obyvatel. Skanska kupříkladu na jednom z budoucích stavebních pozemků v diskutované čtvrti dočasně umístila mobilní budovu pro účely komunitního centra. Místo na hony vzdálené od jakékoliv zeleně a stínu však ve chvíli, kdy „nazraje“ čas, opět ustoupí další bytovce. Podobným způsobem občas developeři poskytují své pozemky také na zakládání dočasných komunitních zahrad. Jde o oblíbenou greenwashingovou taktiku, s jejíž pomocí vzniká dnes trhem tolik žádaná iluze udržitelnosti, jež navíc zvyšuje cenu okolních pozemků. Dočasné komunitní zahrady jsou tedy dobré především pro developery, kterým přinášejí zisky a dobrou reputaci.
První úspěch na zastupitelstvu
Paradoxní je, že právě společnost JRD, která zahrady u Rokytky plánuje zalít betonem, se na svých webových stránkách chlubí tím, že staví „zdravé bydlení“ v „okolí plném zeleně“ a s „minimální zátěží na životní prostředí“. Pro stavění by se navíc mnohem víc hodil některý z okolních brownfieldů či jiné pozemky bez kvalitní zeleně, které by dominikáni mohli získat jako kompenzaci. Směna pozemků je také jedním z návrhů řešení situace, po kterém volá spolek Rokytka žije. Zásadní je pro něj především dosažení změny územního plánu, která by zahrádky ochránila před zástavbou. Spolek by následně rád zahrádky získal do své péče za účelem zachování a dalšího posílení jejich ekologických funkcí, ale také provozování činností prospěšných pro místní obyvatele a veřejnost obecně. Dle v roce 2021 schváleného zahrádkářského zákona k takovým činnostem patří i zahradničení, přičemž obce mají povinnost je na svém území podporovat.
V Česku přitom přijetí zahrádkářského zákona nebylo žádnou samozřejmostí nebo bezvýznamnou změnou. Zahrádkáři na něj po revoluci čekali víc než třicet let, zahrádkářská činnost byla ve státních dokumentech ještě donedávna označována jako zastaralá a neefektivní produkce potravin. O tom, že je zahrádkaření populární a že má své místo i ve městě, svědčí mimo jiné předlouhé seznamy zájemců o pozemek v čekacích listinách základních organizací Českého zahrádkářského svazu.
Významem zahrádek a jejich důležitostí pro plnění přijatých cílů, vizí a závazků členové spolku argumentovali také na zastupitelstvu hlavního města Prahy, které se konalo ve čtvrtek 23. března, tedy týden před plánovaným vyklizením a demolicí. Jejich bod na programu byl jednohlasně schválen k projednání a zastupitelé se shodli i na tom, co má být v záležitosti podniknuto. Dle usnesení mají náměstek primátora Petr Hlaváček a radní Adam Zábranský prověřit možnost získání pozemků do veřejného vlastnictví ve prospěch místních občanů a prověřit možnost majetkových směn. Dále mají urychleně projednat s vlastníky pozemků posunutí plánované necitlivé demolice, kácení stromů a odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu tak, aby neprobíhaly v období vegetace.
Co udělá církev
Spolek nyní vkládá naději v to, že oba pověření členové rady vloží maximální úsilí alespoň do zpomalení procesů směřujících k nenávratné destrukci zahrádek. Kromě odkupu či výměny pozemku se nabízí také možnost místo ochránit pomocí stavební uzávěry nebo další postup oddálit podmínkou vytvoření závazného regulačního plánu, který by komplexně řešil veřejnou vybavenost v lokalitě. Pozemek by samozřejmě mohl dál zůstat ve vlastnictví církve, pokud by bylo zajištěno, že na něm bude zachována zeleň.
Důvodů ke skepsi má nicméně spolek mnoho, neboť vedení hlavního města ještě donedávna před záchranou kulturně, společensky a environmentálně významné zelené enklávy uprostřed intenzivně zastavované rozvojové plochy zavíralo oči. Již odvolaný bývalý radní pro oblast životního prostředí Petr Hlubuček navzdory své pečlivě budované zelené image dokonce záměr zahrady zastavět posvětil. Situace ve vedení města je však nyní jiná. Jeho součástí jsou Piráti, a v opozici je Praha sobě. ODS by pro změnu mohla zavětřit příležitost předvést, že už není jen stranou, pod jejíž taktovkou se bezskrupulózně devastuje vše, co zavání ekologií a občanskou společností, a že klima bude chránit alespoň „rozumnou“ ochranou zeleně, když už ne snižováním emisí.
Členové spolku Rokytka žije jsou nicméně v případě potřeby připraveni se bagrům a pilám bránit – pokud ne klást fyzický odpor, tak alespoň vytvořit řádu špatné PR a poukázat na bezskrupulózní počínání katolické církve. Dokud to půjde, hodlají vyjednávat s představiteli církve s vírou, že se její představitelé nakonec přeci jen zachovají velkoryse a rozumně. Pokračují proto i ve sběru podpisů do své petice, dále se snaží o kauze zvyšovat povědomí pomocí svých stránek i sociálních sítí a v neposlední řadě nadále shánějí prostředky na právní pomoc a další mobilizační aktivity nutné pro zachování jedinečného kusu zeleně uprostřed jednoho z nejintenzivněji se rozvíjejících míst v Česku.
Autorka je sociální geografka a spolupracovnice Alarmu.