Foto Ministerstvo spravedlnosti ČR
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek opakovaně dotírá na státní zástupce v kauze týkající se jeho přátel z brněnské ODS. Tento v podstatě rodinný rozměr kauzy lze lidsky pochopit. Polovina členů brněnské politické rodiny by bez Blažka netrefila do dveří a druhá stále tápe, jak rozeznat majetek veřejný od soukromého. Blažek na ně dohlíží po celou svou kariéru a má pochopitelný strach, aby se jim něco nestalo. Nelze se divit.
Problém Pavla Blažka přitom nezačíná Blažkem, ale už nešťastným rozhodnutím svěřit resort spravedlnosti ODS. Straně, která v minulosti proslula na všech úrovních rozmazáním hranice mezi organizovaným zločinem a politickou stranou. Straně, která hovořila o podnikavosti a pracovitosti, což reálně často dopadlo jako vysávání veřejných zdrojů. A takto vypadá také aktuální brněnská kauza s byty, o níž se intenzivně zajímá ministr spravedlnosti.
Občanská demokratická realitní agentura
Anabáze s byty odstartovala krátce po obecních volbách na podzim 2022. V čele kliky, která za úplatky rozdělovala byty, z nichž mnohé byly určeny k pozdější privatizaci, stál Otakar Bradáč, přítel, kolega, koncipient a obchodní partner Pavla Blažka. Vyšetřovatelé se už dříve dostali do blízkosti Blažka i další jeho blízké, primátorky Brna Markéty Vaňkové, která pro něj kdysi pracovala. Byty dostávali známí a příbuzní brněnských politiků. Třeba dalšího Blažkova blízkého přítele a náměstka primátorky Roberta Kerndla, který se v posledních měsících pravidelně potácí magistrátem s několika promile v krvi.
Když necháte ODS rozhodovat o veřejném prostoru, vyjde z toho Brno. Něco takového bychom v případě spravedlnosti dopustit neměli.
Ale není to záležitost jen loňského roku. V roce 2014 podepsal po prohraných volbách prodej obecního bytu svému tajemníkovi tehdejší starosta Brna-střed Libor Šťástka. Jiný politik ODS si zase přihrál v roce 2010 před odchodem z politiky celou nájemní vilu. A takto lze v Brně pokračovat do nekonečna.
ODS je v Brně zapletena do tolika majetkových kauz a zneužívání veřejných prostředků, že vůbec není možné brát Blažkovy tiskové zprávy z pozice ministra spravedlnosti vážně: „Ptát se orgánů činných v trestním řízení na jejich činnost je mojí zákonem uloženou povinností, neboť jsem jako člen vlády za ně ústavně odpovědný… Každý orgán veřejné moci, včetně státních zástupců, policistů a soudců, musí být ochoten a připraven se každodenně zodpovídat ze své činnosti. Jen tak lze jejich velmi mocnou působnost veřejně kontrolovat a předcházet zneužití moci.“
Blažek a jeho věrní fanoušci mohou dokola opakovat, že žádný z jednotlivých kroků nepřekračuje pravomoci ministra spravedlnosti nebo že musí ze své pozice dohlížet na výkon spravedlnosti. Bohužel se ale nějak stalo, že z tisíců možných případů jej trápí zrovna ten, který jej trápí osobně. V situaci tak evidentního střetu zájmů má ministr pouze dvě možnosti. Do případu se nevměšovat, nebo nebýt ministrem spravedlnosti. Dít se něco podobného za Babiše, nažene Milion chvilek milion lidí na Letnou, a to zcela oprávněně. Jak ostatně upozornila Transparency International, Blažka netrápí kauza jen z povinnosti, ale i soukromě na jeho twitteru. Jiní obvinění a vyšetřovaní se takové péči od ministra spravedlnosti bohužel netěší.
Spravedlnost je věc důvěry
Spravedlnost není šutr, který by se dal zvážit nebo změřit a na základě toho usoudit, zda máme spravedlnosti hodně nebo málo. Spravedlnost je věc důvěry, tedy důvěry veřejnosti, že spravedlnost existuje a je dostupná pro všechny. Asi není úplně od věci říct, že to se spravedlností u nás není zrovna hitparáda, byť v kontextu měřítek východního bloku to ještě ujde. V hodnocení nezávislosti soudů otevírají Češi poslední třetinu evropského žebříčku a víra ve spravedlnost zde rekordy rozhodně neláme.
Nekonečné dlouhá řízení a mnohdy nepředvídatelné rozsudky pocitu jistoty nepomáhají. Disproporčnost některých trestů je často děsivá, když například nelze pochopit, proč muži znásilňující ženy odcházejí od soudů s podmínkou, jako by ukradli auto nebo vysklili výlohu. Nebo že za zabití dítěte autem dostanete podmínku, zatímco za několik rostlin marihuany na zahradě několik let natvrdo. A tak by bylo možné pokračovat.
Co si potom myslet o situaci, kdy se vyšetřování zaměří na privilegované politiky, kteří mají k dispozici nejlepší dostupné advokáty, a za této situace se o jejich „safe space“ stará osobně sám ministr spravedlnosti? Ať už takhle vypadá cokoli, spravedlnost to rozhodně není.
Když necháte ODS rozhodovat o veřejném prostoru, vyjde z toho Brno. Něco takového bychom v případě spravedlnosti dopustit neměli.
Autor je redaktor Alarmu.