Foto Coolcaesar, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
V minulém týdnu jsme byli svědky krachu tří amerických bank: Silvergate, Silicon Valley Bank (SVB) a Signature. Jako první z těchto tří ukončila svoji činnost minulou středu banka Silvergate. Jako jediná nebyla zavřená regulátorem Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC), ale bankrot vyhlásili její majitelé. Po ní následovala v pátek SVB a v neděli Signature, které převzala FDIC v součinnosti s místními orgány států Kalifornie a New York. Zatímco Silvergate byla relativně malá banka, v případě SVB a Signature se jedná o druhý a třetí největší bankovní krach v historii USA.
Vzhledem k tomu, že jména všech tří institucí začínají na S, skoro to působí, že banky krachují podle abecedy. Byť je realita méně poetická, skutečně mají tyto tři krachy několik společných jmenovatelů. Tím nejvýraznějším bude určitě loňský prudký nárůst úrokových sazeb v reakci na sílící inflaci. Dalším pak, že všechny tři banky se orientovaly na technologickou klientelu, Silvergate a Signature poskytovaly bankovní služby firmám podnikajícím v oblasti kryptoměn, zatímco SVB obstarávala především technologické start-upy. A všechny tři banky měly v posledních pár letech příliš mnoho peněz.
Sázka na jistotu v době nejistoty
Může se to zdát nesmyslné, ale příliš mnoho peněz na vkladech se bance může stát osudným. Běžně totiž banky vložené peníze obratem přelévají do úročených půjček, aby tak pokryly svoje provozní náklady a generovaly zisk. Jenže všechny tři zkrachovalé banky obsluhovaly poměrně specifickou klientelu, která od bank v první řadě požaduje ukládání peněz. Klienti Silvergate byli většinou kryptoměnové firmy, kterým nikdo moc půjčovat nechce a zároveň si úvěrové služby obstarávají uvnitř kryptoměnové ekonomiky, kde mohou v rámci stínového bankovnictví ručit za půjčky digitálními tokeny. SVB oproti tomu poskytovala služby start-upům, které do ní vkládaly investice z fondů venture (rizikového či rozvojového) kapitálu. Tyto začínající společnosti o úvěry neměly zájem a nejspíš by na ně také nedosáhly. Signature se pak také zaměřovala na poskytování bankovních služeb kryptoměnovým společnostem, avšak tento sektor činil jen necelých 15 procent jejích vkladů. Kromě kryptoměn se Signature věnovala velmi solventním klientům z řad newyorských právníků.
Je zřejmé, že se Biden snaží současnou situaci jasně odlišit od prostředků poskytnutých velkým finančním domům během krize v roce 2008, kdy dosluhující Bushova administrativa vynaložila téměř 500 miliard dolarů ze státní kasy na záchranu investičních bank.
Sečteno podtrženo, ani jedna z bank neměla komu půjčovat vložené peníze. Všechny tři banky tedy musely hledat alternativní řešení, které nakonec nalezly v podobě střednědobých a dlouhodobých dluhopisů. Tyto investice se zdály vcelku konzervativní, protože dluhopisy patří mezi jistiny s relativně nízkou mírou rizika, která je zároveň vyvážená nízkou likviditou těchto dluhopisů (jinými slovy je složitější tato aktiva přeměnit v peníze). Problémem takovýchto dluhopisů pak také je, že jejich cena před splatností klesá, pokud rostou úrokové sazby.
Zvýšení úrokových sazeb totiž znamená, že se běžným bankám vyplácí půjčovat peníze a zároveň mohou nabízet výhodnější zúročení vkladů svým zákazníkům. Není proto taková poptávka po dluhopisech s relativně nízkými výnosy a omezenou likviditou. Banky, které málo diverzifikovaly své investice i svou klientelu, pak v případě nečekaného nárůstu výběru vkladů musí začít prodávat dluhopisy před splatností, a tedy se ztrátou. To se stalo všem třem zmíněným bankám.
Silvergate zažila nárůst výběrů v souvislosti s odlivem peněz z kryptoměnových trhů po krachu druhé největší krypto burzy FTX. SVB doplatila na pokles investic do rizikového venture kapitálu kvůli strachu z recese (ekonomického propadu). Navíc zprávu o ztrátě vydala SVB ve stejný den, v jaký Silvergate ohlásila bankrot, což vyvolalo ještě větší paniku a urychlilo výběr vkladů v SVB. Signature se pak stala obětí celospolečenské paniky, kdy ji regulátoři zavřeli v obavě ze systematického rizika, které by její neschopnost vyplácet vklady mohla způsobit. Panovala totiž obava, že by se neschopnost vyplácet vklady mohla začít šířit bankovním sektorem.
Kde jsou regulátoři?!
V reakci na krach SVB se zvedly hlasy volající po zásahu státních regulátorů a s požadavkem zajistit vyplacení všech vkladů v plné výši. Vklady jsou totiž ve Spojených státech pojištěné do výše 250 tisíc dolarů, což v případě SVB představovalo pouhé jednotky procent celkového objemu vložených prostředků. U nepojištěných vkladů, kterých bylo přes 90 procent, hrozilo, že o ně klienti z velké části přijdou. Americký investor a podnikatel Marc Cuban se proto na Twitteru ptal, „kde jsou regulátoři? Měli zasáhnout a varovat!“ Paradoxem je, že právě Cuban si před pár lety na přílišné regulace finančního sektoru stěžoval. Přitom některé regulace, zavedené po krizi 2008, byly během vlády Donalda Trumpa uvolněny. Ještě větším paradoxem je, že SVB proti regulacím středně velkých bank (mezi které se řadí) aktivně lobbovala. Přesně proti těm regulacím, které by ji před krachem s největší pravděpodobností zachránily.
Bidenova administrativa nakonec volání vyděšených investorů jako Cubana, Billa Ackmana nebo ekonoma Larryho Summerse vyslyšela. Biden na tiskové konferenci slíbil, že vláda pokryje všechny vklady do libovolné výše. Krytí se ovšem nebude týkat držitelů akcií bank ani jiných investorů a vrcholný management bank bude zároveň okamžitě propuštěn. Americký prezident také zdůraznil, že vklady nebudou vyplácené z peněz daňových poplatníků, ale z prostředků pojištění vkladů, které má k dispozici FDIC. Bidenova administrativa tak zvolila nanejvýš obezřetný přístup, takže komentátoři se nyní nemohou shodnout, zda se jedná o bailout, či nikoliv. Je zřejmé, že se Biden snaží současnou situaci jasně odlišit od prostředků poskytnutých velkým finančním domům během krize v roce 2008, kdy dosluhující Bushova administrativa vynaložila téměř 500 miliard dolarů ze státní kasy na záchranu investičních bank. Ovšem určitému srovnání se současná situace stejně nevyhne, protože podobně jako v roce 2008, kdy potápějící se loď opouštěli bankéři jako první a vypláceli si zlaté padáky, tak i nyní přední manažeři SVB pár měsíců před krachem ve velkém prodávali akcie banky a pouhé hodiny před zavřením si ještě vypláceli roční bonusy.
Kritici současných kroků zároveň poukazují na pokrytectví některých venture kapitalistů, kteří pravidelně v médiích kritizují vládní intervence, ovšem jen do té chvíle, než jsou jejich peníze v ohrožení. Objevují se i názory, že krach samotné SVB mají na svědomí investoři jako Peter Thiel, kteří paniku podnítili a dále šířili. Thiel prostřednictvím své investiční společnosti Founders Fund přesunul všechny vklady z SVB do jiných bank a nabádal k tomu i další investory a majitele firem. Vzhledem k vysoké koncentraci venture kapitálu v malém počtu rukou, se tato zpráva šířila jako lavina různými komunikačními kanály (Slack, WhatsApp atd.). Thiel a další tak v podstatě vyvolali tzv. run na banku. Všichni klienti začali v panice vybírat peníze, což nutilo SVB prodávat více dluhopisů, aby mohla vyplácet vklady. Tím banka ovšem zároveň realizovala narůstající ztrátu. Venture kapitalisté jsou osočováni z iracionálního davového chování, které projevili už v minulosti, naposledy při neuvážených investicích do zkrachovalé krypto burzy FTX.
Další kritici vládní odpovědi na celou situaci upozorňují, že takovýto krok může vést ke snížení opatrnosti ostatních středně velkých bank ve zvládání rizika. V případě dalšího krachu by pak buď někteří klienti mohli o své vklady skutečně přijít, nebo by další bailout už musela zaplatit vláda, respektive američtí občané.
Hledá se Chief risk officer
Přitom rizikový management byl v případě SVB už tak dost diskutabilní, neřkuli mizerný. Ukázalo se totiž, že SVB neměla po dobu osm měsíců ředitele pro řízení rizika (Chief risk officer, zkr. CRO). Tato situace trvala od dubna loňského roku do letošního ledna, tedy přesně po dobu, kdy začaly klesat investice do venture kapitálu a klienti z řad start-upů byli nuceni začít vybírat své vklady, aby měli na provozní náklady.
Zároveň SVB nepřímo podplácela ředitele nově vzniklých start-upů, aby všechny své vklady nediverzifikovali mezi vícero institucí, ale aby je měli na jednom místě. Na oplátku jim nabízela například výhodné hypotéky (kterých ale bylo vzhledem k objemu vkladů zanedbatelné množství). Kvůli tomu se tak mohlo například stát, že společnost Roku uložila do SVB půl miliardy dolarů, tedy více než čtvrtinu svého základního kapitálu. A ani jiné společnosti nevyužívaly komerčních služeb, které by mohly riziko ztráty vkladů eliminovat, nebo alespoň zmírnit.
Děti nízkých úroků
Celkově současný krach těchto tří bank dopadne hlavně na technologický sektor. Po náhlém zavření Signature se dá očekávat, že se teď všechny banky budou držet dál od kryptoměn. Krach SVB naopak pravděpodobně posílí stávající odliv investic z venture kapitálu.
Ekonomický komentátor Matt Levine tvrdí, že tyto sektory ochladly, protože jsou oba produktem nízkých úrokových sazeb, které americký FED nastavil v důsledku krize z roku 2008. Nízké úrokové sazby měly za úkol uvolnit peníze do oběhu a nastartovat americkou ekonomiku. Tím, že se peníze neúročily v bankách, byli lidé nuceni hledat pro ně jiné využití v podobě investic. Kryptoměny i technologické startupy představovaly nové zlaté tele, ke kterému bylo možné se obrátit.
Jenže kryptoměny se v loňském roce vlivem řady faktorů propadly o desítky procent a technologický sektor nyní také zažívá výrazný útlum. Na konci loňského roku investice výrazně oslabily, a i velká jména jako Meta, Google nebo Microsoft zažívají ekonomický propad. Tato situace se odráží i na pracovním trhu. Americké technologické společnosti totiž propustily od začátku loňského roku už více než 250 tisíc zaměstnanců.
Tragikomický nádech celé této situaci dodává fakt, že jak investoři do kryptoměn, tak technologičtí inovátoři a vývojáři často snižování úrokových sazeb ze strany amerického FEDu hlasitě kritizovali jako cestu do pekel, aby se nakonec ukázalo, že právě tato politika jim primárně umožnila vyrůst do takových rozměrů.
Co bude dál?
Většina komentátorů se zatím zdráhá označit krach těchto tří bank za projev systémové krize. Tomu nasvědčuje i fakt, že se jednalo o velmi specifické banky s málo diverzifikovanou základnou klientů a s vysokým poměrem nepojištěných vkladů. Největší otázkou teď je, jak budou americké regulační úřady na situaci reagovat. Zda se jim podaří zpřísnit bezpečnostní opatření a donutit banky více investovat do pojištění vkladů, aby se předcházelo podobným scénářům, kdy musí být nepojištěné vklady sanované ad hoc.
Dopady růstu úvěrových sazeb na investice do start-upů byly předvídané už delší dobu a dá se proto očekávat, že toto odvětví americké ekonomiky má prozatím nejlepší roky za sebou a teď se bude muset trochu pročistit od firem, které ani přes velké ambice nejsou a nebudou schopné generovat zisk.
U kryptoměn je situace jiná. Tam bude hlavně záležet, jestli vznikne nějaká jasná a přijatelná regulace, která by odbourala strach bank poskytovat služby firmám podnikajícím v tomto odvětví. Kryptoměnové firmy krachem Silvergate a Signature přišly o dvě velmi důležité finanční instituce, které jim umožňovaly relativně hladký přechod do dolarové ekonomiky. Vzhledem k relativně nízké adopci je likvidita kryptoměn příliš nízká na to, aby vytvořily vlastní ekonomický oběh. Bez bank se kryptoměnový trh v současném měřítku neobejde.
Autor je ekonomický antropolog.