Foto Jakub Šedý
Podle advokáta a vysokoškolského pedagoga z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Petra Svobody můžeme ve vývoji stavebního práva v České republice vidět smutný trend – právo veřejnosti účastnit se rozhodovacích procesů je postupně omezováno. I vládní novela stavebního zákona, kterou v těchto dnech schvaluje Poslanecká sněmovna, chce totiž prosadit rozhodování o stavbách s vlivem na životní prostředí bez možnosti, že by se k nim vyjádřila veřejnost. A to navzdory svému programovému prohlášení a ujišťování řady politiků pětikoalice o tom, že jim na demokratizaci tohoto procesu velmi záleží. Schválení současné verze vládní novely stavebního zákona pouze zakonzervuje stav, který tu byl od roku 2018, kdy byla veřejnost ze spolurozhodování na stavebních záměrech malých a středních rozměrů vyloučena. Environmentální organizace a spolky proto už několik měsíců burcují veřejnost, aby se proti této úpravě postavila.
Proč mohla veřejnost mluvit do stavebních řízení?
Československo patřilo před listopadovou revolucí k nejzdevastovanějším krajinám bývalého východního bloku z hlediska dopadů na životní prostředí. K tomu přispěli nejen bolševičtí „kapitáni průmyslu“ v letech 1948 až 1989, ale také průmyslové dědictví z dob Rakouska-Uherska. A zdaleka nešlo jen o velké stavby typu dálnice, cementárna nebo uhelná elektrárna. Ukázkou toho, kam spěla výstavba bez komunikace s veřejností, mohou být třeba i sídliště, která tehdy vyrůstala bez důrazu na zeleň, veřejný prostor i občanskou vybavenost.
Poslanci brzy rozhodnou o tom, jestli dají, nebo nedají veřejnosti hlas v povolování staveb s dopady na životní prostředí.
Snaha po transparentnějším a demokratickém přístupu ke stavbám, které mají vliv na prostor pro život, proto byla v osmdesátých letech součástí disidentského hnutí. Žízeň po participaci na rozhodování o tom, co chtějí postavit developeři, se projevila i po roce 1989. Ještě v posledním záchvatu revolučního nadšení začal v roce 1992 platit v české právní úpravě paragrafu 70 Zákona o ochraně přírody a krajiny. Ten umožňoval občanským sdružením účastnit se malých, středních i velkých stavebních řízení, aby se mohli občané vyjádřit ke stavbám v jejich okolí, které měly vliv na životní prostředí.
V roce 2001 byla možnost účasti veřejnosti na jednání navíc posílena dalšími paragrafy, které u nás aplikovaly evropské právní úmluvy a zaručovaly ještě nad rámec paragrafu 70 účast veřejnosti na největších stavebních záměrech, jako jsou třeba jaderné nebo uhelné elektrárny nebo dálnice.
Kam šlápne Foldyna, šest let tráva neroste
V roce 2017 však došlo k novele paragrafu 70 Zákona o ochraně přírody. Tehdejší poslanec ČSSD a spojenec děčínské betonářské lobby Jaroslav Foldyna (dnes člen SPD) prosadil změnu, která účast veřejnosti na stavbách omezovala v podstatě jen na chráněná území. Foldyna za svou iniciativu získal cenu Ropák 2018 a důsledek jeho novely shrnul při předávání Miroslav Patrik ze spolku Děti Země: „Schválený návrh vyloučil spolky ve stavebních řízeních pro stavby lokálních malých stavebních projektů, takže občané už nemohou připomínkovat místní stavby jako dosud.“
Zastánci Foldynovy novely argumentovali tak, že účast spolků stavební řízení zdržuje a že tak „zelení extremisté“ mohou blokovat výstavbu potřebné infrastruktury. Tento argument je však falešný. Spolky se totiž stavebních řízení v případě velkých staveb mohly a mohou účastnit dál. Zaručují jim to paragrafy 3 a 9c v Zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí, tedy výše zmíněná aplikace evropské právní úmluvy do české legislativy. Novela znemožnila vyjadřovat se ke stavebním záměrům lidem žijícím v nájemním bydlení v okolí plánovaných projektů. Tedy například k tomu, kdyby vám developer chtěl zastavět prostor ve vnitrobloku další obytnou budovou nebo zničit park kvůli stavbě podzemních garáží.
Zmíněné příklady nejsou náhodné, ještě před rokem 2018, kdy vešla „Foldynova novela“ v platnost, se totiž díky účasti spolků ve stavebních řízeních podařilo zabránit například likvidaci dnes hojně navštěvovaného a oblíbeného parku na Puškinově náměstí v Praze. Ani v případě místních staveb však spolky rozhodně nebránily jejich většině. Podle výzkumu studentů Masarykovy univerzity v Brně, kteří oslovili sedmdesát stavebních úřadů, krajské úřady, ministerstva i soudy, se totiž spolky například v roce 2013 ze 4200 územních řízení, která tyto úřady projednávaly, zúčastnily jen 251 řízení, tedy necelých šesti procent. V pouhých 17 případech poslaly odvolání a jen ve dvou ze zmíněných 4200 územních řízení podaly žalobu. To tvoří závratných 0,047 procenta.
Horší než Babiš
Demokratický deficit, který „Foldynova novela“ představovala, si uvědomovalo dokonce i ANO. To přišlo v roce 2021 s novým stavebním zákonem. Po jasném důkazu, že stavební řízení v Česku účast veřejnosti nezpomaluje, se jej rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho tehdejší šéfová Klára Dostálová urychlit zcela novým stavebním zákonem, zřizujícím „stavební superúřad“, který by sebral rozhodovací kompetence místním úřadům samosprávy. Zákon, který si ministerstvo nechalo napsat Hospodářskou komorou, nakonec Poslanecká sněmovna skutečně schválila, i když podle stanoviska Nejvyššího správního soudu „jednostranně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků dotčených i sousedních nemovitostí a územních samospráv, jakož i na úkor ochrany dotčených veřejných zájmů“.
Nespokojeni se zněním zákona, který likvidoval dualitu rozhodování státní správy a místní samosprávy, důsledně budovanou od roku 1989, byli jak opoziční politici, tak environmentální organizace. Nový stavební zákon totiž do pravomocí nového stavebního superúřadu integroval i pravomoc nezávislých orgánů ochrany přírody. Role, pro kterou byl stavební superúřad vytvořen, vyplývala z toho, že jej připravovali hlavně zástupci velkých investorů v Hospodářské komoře a jeho funkcí mělo být vydávat stavební povolení jako na běžícím pásu, bez ohledu na to, jaký budou mít stavby dopad na svoje okolí a přírodu. Ovšem účast veřejnosti na stavebním řízení tento oprávněně kritizovaný a hlasy ANO, SPD a komunistů schválený zákon vracel do hry.
Jeho kritici z řad environmentálních organizací a spolků předpokládali, že novela stavebního zákona, kterou už před volbami slíbily strany, které později vytvořily vládnoucí pětikoalici, chyby nového zákona opraví, vrátí kompetence místním úřadům, ale účast veřejnosti ponechá ve stávajícím znění nebo i prohloubí. „Radovali jsme se, když jsme si v programovém prohlášení vlády přečetli, že vláda zavede u staveb jednotné environmentální povolení, které by zaručovalo nejen důslednou ochranu životního prostředí, ale rovněž účast veřejnosti,“ komentovala tehdejší naděje Petra Kolínská ze Zeleného kruhu.
To se však nestalo. Vládní návrh novely vyloučil účast veřejnosti prostřednictvím spolků u 99 procent všech záměrů majících vliv na životní prostředí. Novela by tak nejen nenapravila situaci vzniklou „Foldynovou novelou“, ale vytvořila by situaci, kdy o stavebních záměrech budou rozhodovat pouze investoři a úřady, a veřejnost se o nich dopředu ani nedozví.
Na debatě, kterou v lednu organizovala organizace Arnika, tuto skutečnost právník a pedagog Petr Svoboda ironicky okomentoval slovy: „Žijeme v době trendu, kdy se omezuje účast veřejnosti, protože veřejnost ‚zdržuje‘ řízení, ‚dělá obstrukce‘, zlobí, a my prostě potřebujeme rychle stavět, abychom se rozvíjeli.“ Zásadních důvodů pro účast veřejnosti v povolování staveb je přitom hned několik: právo na příznivé životní prostředí je zaručeno Listinou základních práv a svobod a podle občanského zákoníku patří k základním právům každého člověka. Veřejná kontrola a transparentnost rozhodování úřadů je nenahraditelným protikorupčním opatřením a prevencí před některými chybnými rozhodnutími úřadů. A tím, že se potenciální spory vyřeší už v procesu povolování staveb, se dá předejít i možným soudním sporům.
Novela zákona se musí změnit
V těchto dnech poslanci k novele stavebního zákona podávají pozměňovací návrhy, a situace se tak ještě může změnit. Musí však vidět, že veřejnost o účast na stavebních řízeních stojí. První pozměňovací návrh, který vypracovali poslanci všech koaličních stran kromě ODS ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, totiž vrací do hry pouze možnost účastnit se povolování staveb v případě, že je spojeno s kácením stromů nebo udělením výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
K tomu, aby poslanci vládních stran dostáli svému programovému prohlášení a účast veřejnosti na povolování stavebních záměrů umožnili v podobné šíři, jako tomu bylo před „Foldynovou novelou“, vyzvala už v prosinci 2022 v otevřeném dopisu organizace Arnika, ke které se dodnes přidalo 140 spolků z celého Česka. Vede je k tomu přesvědčení, že stavební zákon se netýká jen těch, kdo chtějí stavět, ale všech, kterým záleží na místě, kde žijí, a na místech v přírodě, která mají rádi. Právě poslanci brzy rozhodnou o tom, jestli dají, nebo nedají veřejnosti hlas v povolování staveb s dopady na životní prostředí. Záležet bude na každém hlasu.
V pondělí 6. března 2023 v 17 hodin na Staroměstském náměstí v Praze před budovou Ministerstva pro místní rozvoj pořádají spolky a organizace podepsané pod otevřeným dopisem happening, který má na demokratický deficit novely stavebního zákona poslance naposledy upozornit. Pozměňovací návrhy se mohou podávat do úterý 7. března. Poté už na stavebním zákonu nepůjde změnit dlouho nic.
Autor je publicista a tiskový mluvčí organizace Arnika.