Foto Alarm / Daniel Zikmund
S inflací a vyššími cenami základních potravin, včetně zeleniny, se potýká celá Evropa. Česko je jednou z nejvíce zasažených zemí EU a o ceně tradičního rajčatového leča se nedávno vedla i politická přestřelka, když bývalý ministr Havlíček (ANO) porovnával ceny surovin potřebných k uvaření leča za Babišovy a současné vlády. Z velké části se však právě u zeleniny může jednat o pouhý sezónní výkyv cen. Je tak pravděpodobné, že lidé v Česku spotřebu kvůli vysokým cenám sami omezují. Ve Velké Británii však některé druhy zeleniny došly v podstatě úplně. Vyplaval tak na povrch další z mnoha problémů, kterým Spojené království musí po brexitu, a tedy odchodu z evropského jednotného trhu, čelit.
Ani přídělový systém nestačí na to, aby v supermarketech byl běžné zeleniny dostatek.
„Tři rajčata na osobu,“ píše se na ceduli u zcela prázdného regálu v jednom z obchodů řetězce Tesco na jihozápadu Londýna. Ani přídělový systém totiž nestačí na to, aby v supermarketech byl běžné zeleniny dostatek. Když procházím uličkami, nenacházím ani brokolici, květák, papriky, okurky a zcela chybí také vajíčka. Omezený je i prodej citrusů a tabáku. The Guradian v minulém měsíci reportoval o nedostatku běžných léků na chřipku, tedy těch na kašel, horečku a bolest v krku. Dříve chyběla také antibiotika a odborníci vinili vládu z nedostatku plánování. Na celkově omezený sortiment jsou Britové od brexitu už zvyklí. Nicméně to, že se začalo prodávat na příděl a regály se rychle vyprazdňují u čím dál většího množství potravin, je překvapením.
Ať jedí tuříny
Může za to všechno opravdu pouze odchod Velké Británie z Evropské unie? Pravdou je, že hlavním zdrojem problémů je ve skutečnosti válka na Ukrajině, která způsobuje vysoké ceny energií, a tedy i následné produkce. Nepříznivé počasí ve Španělsku a severní Africe situaci ještě dramaticky zhoršilo. Dopady brexitu jsou však také na vině. Rozdíl mezi nakupovat draze a nemít vůbec je totiž zcela zřejmý.
Thérèse Coffey, ministryně životního prostředí, výživy a záležitostí venkova z Konzervativní strany prohlásila: „Nemůžeme kontrolovat a ovlivnit počasí ve Španělsku.“ Na konferenci Národní farmářské unie (NFU) pak zopakovala, že podle ní za krizi rozhodně nemůže odchod Británie z EU. Za tyto výroky si však vyslechla od farmářů a delegátů konference bouřlivý nesouhlas a bučení. Později v parlamentu na opoziční interpelaci na téma nedostatku potravin odpověděla, že by si lidé měli zamilovat především domácí produkci a doporučila konzumaci tuřínu namísto rajčat.
Navrhla také, že by lidé, kteří si jídlo nemohou finančně dovolit, měli více pracovat, nebo si zajistit rekvalifikační kurz, a následně tedy i lépe placenou práci. Ocitla se tak pod palbou kritiky od všech opozičních stran. Předseda Liberálních demokratů Ed Davey označil její výroky za strategii „Ať jedí tuříny“ s odkazem na hlášku „Ať jedí koláče“, kterou údajně pronesla Marie Antoinetta v době nedostatku chleba. Glosovala je také mnohá média, například s tím, že lidé mohou dávat tuřín do pizzy místo obvyklých rajčat.
Celá konzervativní vláda je nyní již několik měsíců značně nepopulární a nic na tom pravděpodobně nezmění ani úspěšná dohoda s Evropskou unií o severoirském protokolu. Poslední řešení brexitu se zástupci EU označuje premiér Rishi Sunak za přelomové a považuje je za svůj dosavadní největší politický úspěch. Současné se však krize čím dál více prohlubují a odkrývají problémy, které s brexitem úzce souvisí.
Brexit jako tichý mocnitel
Jedním z důvodů, proč je současný nedostatek potravin tak dramatický, jsou vysoké náklady britských zemědělců na produkci, především pak ceny energií, která je potřeba k osvětlení a skleníkovému pěstování. Stejným problémům samozřejmě čelí i zemědělci v Evropě, jsou však výrazně více podporováni státy i samotnou Evropskou unií, která pro růst ovoce a zeleniny na neobdělané půdě vyčlenila pět set milionů eur. Britská vláda svoji pomoc v boji s energiemi naopak značně omezila v reakci na ekonomický propad a zmatek, který před pár měsíci způsobila bývalá premiérka Lizz Truss svou fundamentalistickou ideologií volného trhu. Omezení se dotklo i podpory zemědělců. V oblasti Thanet v Kentu jsou přitom jedny z největších skleníků pro pěstování zeleniny v Evropě. Ty však zůstaly tuto sezónu z velké části nevyužité.
Britská konzervativně pravicová vláda zaostává i v zavádění takzvané windfall tax a daně obecně poslední dobou výrazně snižovala. Peníze na pomoc podnikům i obyvatelstvu v současných krizích a válce tak není kde brát. Důvodem, proč se nevyplatí domácím farmářům cokoliv vypěstovat, však je především to, že nemají odbyt supermarketů. Řetězce totiž odmítají vykupovat za vyšší ceny a hledají řešení jinde. Obchodování se zahraničím je ale po brexitu mnohem složitější, nákladnější, delší a zatíženo byrokracií, a to i se zeměmi, jako je Maroko.
V neposlední řadě problémy ovlivňuje i změna pracovního trhu. Unie farmářů uvedla, že v loňském roce na polích uhnilo ovoce a zelenina v přepočtu za více jak půl miliardy korun, a to kvůli nedostatku pracovníků a pracovnic, kteří by úrodu sklízeli. S koncem volného pohybu osob a zavedením vízového styku je totiž náročnější najmout levnou pracovní sílu.
Neschopnost britské vlády plánovat, uznat chybu a zavést smysluplný plán pomoci situaci dále vyostřuje. Již nyní média mluví o dalších potravinách, jako je mrkev, pórek nebo třeba zelí, které z pultu obchodů zmizí v příštích týdnech. Vláda slibuje, že krize potrvá pouze pár týdnů. Odborníci mezitím poukazují na zhroucený systém a apelují na změnu. Britské obyvatelstvo tak může doufat pouze v to, že alespoň toho za humny vypěstovaného tuřínu bude dostatek.
Autor se věnuje politice s ohledem na lidská práva, dlouhodobě žije ve Velké Británii.