Foto Sandra E. Shupe, CC BY-SA 4.0
Až 78 procent dospělých transgender osob ve výzkumu amerického deníku Washington Post a neziskové organizace KFF uvedlo, že se po podstoupení tranzice cítí celkově spokojenější se svým životem. 40 procent oslovených dokonce hodnotí svůj život po tranzici ještě pozitivněji a uvedlo, že jsou „výrazně spokojenější“. S 500 trans gender lidmi oslovenými metodou náhodného výběru šlo o největší podobný výzkum na toto téma ve Spojených státech. Výzkum se zajímal o dětství, pocity a život po tranzici.
I když celkově výzkum ukázal, že po tranzici vnímají trans dospělí život lépe, odhalil také stále mnohem vyšší zranitelnost trans lidí na mnoha úrovních. Ve srovnání s celkovou populací trans dospělí v USA trpěli během dospívání více než dvakrát častěji depresí nebo úzkostí. Těmto problémům s duševním zdravím čelilo 78 procent trans osob, zatímco v celé americké populaci jde o 32 procent. 52 procent zkoumaných trans dospělých uvedlo, že mělo šťastné dětství, v celkové populaci je ale toto číslo daleko vyšší – 82 procent.
Celá čtvrtina trans lidí v USA uvedla, že se jako děti nebo teenageři účastnili bohoslužeb, které se snažily změnit jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu.
Přestože trans osoby stále v USA trpí diskriminací na různých úrovních a i v dospělém věku častěji trpí úzkostí, depresemi a pocity osamělosti, tranzici přesto v drtivé většině považují za pozitivní. Skoro 80 procent trans lidí uvedlo, že se po tranzici cítí celkově spokojenější. Čtvrtina trans osob se přestěhovala kvůli očekávání přátelštějšího prostředí. „Nejhorší den jako trans osoba je pořád lepší než ty nejlepší dny před tranzicí,“ popisuje pro Washington Post Nixon.
Autoři výzkumu rovněž zdůrazňují, že to, co trans osoba dělá v průběhu své tranzice, je velmi různé. Z dat vyplývá, že většina dospělých, kteří se identifikují jako trans nebo jako transgender, preferují výraz „nebinární“ (40 procent) nebo „genderově nonkonformní“ (22 procent). Dalších 22 procent se identifikuje jako „trans žena“ a 12 procent se identifikuje jako „trans muž“.
Rodiny
Washington Post ve svém článku o výzkumu ilustruje situaci trans komunity v USA na příběhu trans ženy Rogers. Ta se stala ve škole vyvrhelem, když jako teenager začala s crossdressingem (oblékáním se jako opačný gender). Její rodina na to reagovala podrážděně. Prarodiče ji napřed umístili do psychiatrické léčebny a později ji poslali na konverzní terapii. Tento zážitek je přitom mezi trans lidmi v USA poměrně rozšířený. Celá čtvrtina trans lidí v USA uvedla, že se jako děti nebo teenageři účastnili bohoslužeb, které se snažily změnit jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Konverzní terapii pak absolvovala jedna desetina z nich. Pár let po absolvování konverzní terapie se Rogers rozhodla začít užívat ženský hormon estrogen. Bylo jí tou dobou už jasné, že ji někteří členové rodiny odmítnou. Třináct procent trans osob popsalo svou rodinu jako „silně nepodporující“. „Věděla jsem, že ztratím někoho z rodiny. To bylo jasné. Šlo jen o to, kolik z nich,“ popsala pro Washington Post Rogers.
Dostupná ale často špatná péče
I v Česku vychází podobné výzkumy, byť celkovou spokojenost s tranzicí zatím ještě nikdo nezkoumal. Nezisková organizace Transparent už udělala v české trans scéně několik výzkumů, které se zaměřují zejména na témata lékařské péče a taky spokojenosti se zákony a potřeby trans lidí v této oblasti. „Specifikem Česka je sice dostupná, ale často nedostatečně kvalitní péče. To se týká i tranzicí a s ní spojených operací a týká se to také tvorby posudků toho, kdo je a kdo není oprávněný na tranzici jít,“ vysvětluje Viktor Heumann, spoluzakladatel Transparentu. „Nespokojenost ale vychází většinou s dílčími částmi procesu tranzice, právě včetně práce lékařů, ale ani to se nedá říci obecně. Celkově ale s tranzicemi převládá spokojenost, že by procesu někdo zpětně litoval, je velmi vzácné,“ dodává Heumann. Zmiňuje i psychické problémy trans osob, které se statisticky podobají jiným zemím a spíš než na kvalitě lékařské a jiné péče souvisí s podporou a přijetím (případně opakem) trans identit ze strany rodiny i přátel.