Foto: Martin Bursík
V Praze v souvislosti se změnou klimatu probíhá debata na téma zavádění nejvyšší povolené rychlosti 30 kilometrů v hodině pro automobilovou dopravu. A to na základě protestních akcí organizovaných spolkem Poslední generace. Ten podnikl v posledních měsících už desítku pochodů, kterými se snaží bojovat za bezpečnější ulice, čistší ovzduší, infrastrukturu pro pěší a cyklisty a vnímání ulic jak míst pro život. Aktivisté upozorňují, že ve městech, jako je Madrid, Paříž, Londýn nebo Oslo, se zavádění třicítky osvědčilo.
„V klimatickém plánu jsme i my zmínili nutnost zklidňovat město. Ve městě nemají dominovat auta. Plán obsahuje i návrh mýtného systému na základě analýzy různých scénářů možného fungování,“ říká Martin Bursík, který vedl Komisi pro udržitelnou energii a klima i práci na plánu. „Z expertního pohledu je to jasné. Z toho politického je ale těžké to prosazovat. Zaznamenal jsem debatu na České televizi, kde padlo, že Praha není Berlín – to mě rozesmálo. Není, ale v mnohém by mohla být.“
Podle Bursíka by nebylo rozumné začít zavádět třicítky plošně. Začal by na místech, kde auta brzdí veřejnou dopravu. „Například na Malé Straně, o které se v poslední době mluvilo, ale obdobná situace je na obou březích řeky v oblasti centra. Tam by auta měla mizet rychleji. Určitě by pak začalo víc lidí jezdit na kole.“ Bursík připomíná příklad Londýna, který v poslední dekádě výrazně posílil infrastrukturu pro cyklisty. „Tam to také mělo dramatický vývoj, cyklisté si posupně vynutili, že jim město postavilo infrastrukturu, různé cycling highways a tak podobně. Myslím, že by bylo dobré začít diskutovat oblasti, kde by bylo dobré začít třicítky testovat. Například kolem škol. Z binární rovnice by se měla debata dostat do podrobnější fáze o tom, kde by to prospělo, a mohli bychom veřejnosti jako v jiných městech ukazovat příklady fungování takových zón.“
Kdy se vypnou elektrárny?
Praha by měla v budoucnu přestat být závislá na uhelných elektrárnách, nastoluje klimatický plán. „Těžko se ale zpracovává strategie města, když nevíte, jak se zachová stát,“ vysvětluje Bursík. „Když jsme spočítali uhlíkovou stopu Prahy, zírali jsme na to, že 60 procent tvoří dodávka elektřiny a tepla do města. Tedy dodávka toho, co jde zvenčí dovnitř, například z elektrárny Mělník.“ Bývalý ministr pak popisuje projekt, který má hlavní město v přípravné fázi – sérii tepelných čerpadel na čistírně odpadních vod, která by měla být napájena elektřinou z obnovitelných zdrojů. Nahradit by mohl třetinu produkce mělnické elektrárny.
„Komplikace však je, že Mělník patří ČEZu a rozvody v Praze má Pražská teplárenská, kterou vlastní Veolia. Evropská unie sice vybízí členské státy, aby přistoupily k dekarbonizaci i v teplárenství, takže teplo s nižší uhlíkovou stopou by v takovém systému mělo být vpuštěno přednostně, ale zatím to nemáme v zákoně. Buď je potřeba to legislativně upravit, nebo se s těmi společnostmi dohodnout,“ vysvětluje Bursík a dodává, že úspěch Prahy v přechodu na obnovitelné zdroje je závislý na tom, jak úspěšná bude v dekarbonizaci celá Česká republika. „Bude záležet na tom, jak rychle bude vypínat uhelné elektrárny. Je také potřeba rychle začít využívat obnovitelné zdroje, stavět fotovoltaické elektrárny i ty větrné. Vítr se u nás pořád využívá velmi málo. Jsou tu mentální bariéry i dlouhé povolovací procesy, řada lidí má pocit, že u nás nefouká. Rakousko jen loni postavilo 300 megawatt výkonu ve větrných elektrárnách, a my máme 385 megawatt celkově.“
Pražská energetická komunita
Klimatický plán se týká také fungování tzv. komunitní energetiky. Bursík o ní v předmluvě plánu mluví takto: „Stovky (a později tisíce) střech, fasád a balkonů, hlukových bariér podél silnic a dalších ploch osazených malými decentrálními elektrárnami. Provoz mikroelektrárny byste sledovali na svém chytrém telefonu – úspory spotřeby elektřiny, nákladů za elektřinu i zmenšení své uhlíkové stopy. Přebytky vyrobené elektřiny, které sami nevyužijete, od vás za motivační cenu nakoupí Pražská energetická komunita, jíž jste členem či členkou. Ta poskytne elektřinu jinému členovi komunity, který ji právě potřebuje.“ V podcastu Bursík dodává, že možných modelů je více. „Můžeme si představit i novou čtvrť nebo development, popřípadě areál firmy, který si vyrábí elektřinu a sdílí ji uvnitř. Její cena by nebyla zatížená poplatkem za distribuci, proto by byla nízká. Zároveň by takové místo samozřejmě nebylo ostrov, může si brát elektřinu i odjinud, když si nevyrobí dost.“
Podle Bursíka je možné fungování Pražské energetické komunity rozběhnout už teď, přestože ještě neplatí novela energetického zákona. „Ta má umožnit zřízení energetických společenství dvou typů – fungujících jak pro budovy s nájemníky, tak veřejné budovy. Například i pro zoo nebo dopravní podnik. Primárně půjde o pokrytí vlastní spotřeby, nová legislativa ale umožní, že přebytky nebudou banálně prodány obchodníkovi, ale budete si moct určit, že je budete sdílet s jiným členem společenství podle klíče, který si určíte. Takže třeba škola v Malešicích pošle elektřinu do mrazáku v zoo, určí si cenu, přičte se cena za distribuci a pro oba to bude výhodné. Stejně mohou elektřinu sdílet sousedé. Obnovitelné zdroje jsou z principu decentralizované a ideální je spotřebovávat energii z nich v místě.“ Odborník dodává, že díky memorandu uzavřenému městem takto může Pražská energetická komunita fungovat už nyní. Novela by měla začít platit příští rok.
Poslehněte si celý podcast o klimatickém plánu Prahu, ve kterém je řeč i o zahrádkářských koloniích nebo cirkulární ekonomice.