Foto David McKelvey, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Na poště na Žižkově, jen chvíli poté, co médii prošla zpráva, že se daná pobočka bude rušit:
„Měli bychom jít do ulic,“ lamentuje jedna zákaznice u přepážky.
„Vždyť jsme tady byli taková rodina, viďte?“ říká druhá pošťačce a podává jí balík.
Včera jsem se na poště ptala pána za přepážkou, jestli jejich pobočku zruší, jak se proslýchá. Říkal, že netuší, že se to dozví nejspíš jako poslední, a ne od nadřízených, ale z médií.
Nemýlil se.
Zprávy o tom, že vláda Petra Fialy chystá masivní rušení poboček České pošty, se objevovaly několik posledních měsíců. A sílily, jak to už s nepopulárními opatřeními bývá, po skončení všech předvolebních kampaní. O tom, kolik poboček bude nakonec zrušeno, se však veřejnost dozvěděla ze dne na den, a nikoliv od vlády skrze tiskovou konferenci, ale rovnou z médií, jako o hotové věci. Spolu s uživateli a uživatelkami pošty tuto zprávu obdrželi i starostové obcí či samotní zaměstnanci a zaměstnankyně. Hůř to být komunikováno nemohlo.
Ve velkých městech zanikají desítky pošt, na menších městech jich zavře klidně i polovina – bez předchozí domluvy, bez zkoumání možných dopadů a důsledků. Prostě se vzala nějaká čísla, ta se proškrtala a je hotovo. Těžko si představit arogantnější přístup.
Nechat chátrat a pak zavřít
Ponechme teď stranou validní debaty o tom, kolik poboček pošt v dnešní době potřebujeme. To je určitě téma pro diskuzi, mimo jiné i proto, že už delší dobu je sektor poštovních služeb z velké části obsazen různými soukromníky – ať se jedná o Zásilkovnu, Alza boxy nebo DPD boxy. Těmto firmám se podařilo využít neflexibilního přístupu České pošty v oblasti doručování balíků a obsadit daný prostor rychle a sebevědomě. Bylo by dobré si ale uvědomit, že to je chyba především státu, který jako by na modernizaci a udržitelném vedení a spravování pošty neměl zájem a svou nečinností přispíval k úpadku České pošty jako takové.
Rozhodnutí vlády rušit pobočky, které byly hojně využívané, povede k jedinému výsledku: ještě větší privatizaci poštovních služeb, k posílení role soukromých aktérů na trhu.
Je jen těžko představitelné, že by se České poště mohlo podařit tuto situaci změnit, zvlášť když je nyní jasně vidět, že k tomu není žádná politická vůle. Vyklízet pole rušením stovek poboček ale znamená přenechat prostor výhradně soukromým službám a dál poštu likvidovat.
Podle ministra vnitra Víta Rakušana je neudržitelnou ekonomickou situaci České pošty nutné řešit a jiné řešení než propouštění zaměstnanců a rušení poboček nevidí. I tak ale, jak Rakušan zdůrazňuje, bude mít Česko nejhustější síť pošt v Evropské unii na jednoho obyvatele. To nám ale o relevanci rušení jednotlivých poboček moc neřekne.
Česká pošta je skutečně v dluzích, ale způsob, jakým vláda tak důležité kroky projednává, schvaluje a komunikuje, je další ranou důvěryhodnosti politiky u nás. Fialova vláda se v celé řadě zásadních otázek, které se dotýkají každodenního života obyvatelstva, chová necitlivě. O lidi, jejich potřeby ani o veřejnou infrastrukturu tu – už zase – nejde.
Je absurdní, že komunikace o tak zásadní věci probíhá od stolu, bez debaty s veřejností nebo aspoň starosty daných obcí, bez šetření v terénu, které ukáže, jak jsou které pobočky využívány. Je to o to absurdnější, že se jedná o polostátní podnik. Vždyť právě proto by komunikace o rušení stovek poboček měla vypadat zcela odlišně – třeba už jen z úcty k lidem, kteří zde pracují a kteří byli vystaveni ponižující situaci, kdy se o zániku „své“ pobočky dozvěděli z médií, nikoliv od vlastního vedení.
Nikdo nic neřešil
Ihned po urychleném a nejspíš i zbrklém zveřejnění rušených poboček se ozvala celá řada starostů a starostek a apelovali na to, aby stát tento nápad přehodnotil. V některých městech se totiž ruší i polovina poboček, a to přesto, že bývají přeplněné a tvoří se na nich běžně fronty. Starostové a starostky varují, že kapacity nyní nebudou stačit, a většina z nich nechápe, proč s nimi stát takto zásadní krok nekonzultoval s dostatečným předstihem, někdy dokonce vůbec.
Kritérium, které se pro rušení poboček zvolilo, totiž nejspíš uvažuje pouze v intencích docházkové vzdálenosti, a úplně pomíjí faktickou vytíženost daných poboček i socioekonomické aspekty nebo problematiku strukturálního znevýhodnění jednotlivých měst nebo celých regionů. Pošta ale tvrdí opak – prý se rozhodovali na základě analýzy.
V Ostravě má zmizet hned devatenáct poboček, což primátor města Tomáš Macura kritizuje. „Jeví se, že jediným kritériem, které bylo zvoleno, je docházková vzdálenost, nic dalšího. Ta kritéria nerespektují, aspoň podle mě, specifika města, jeho sociálně-ekonomickou strukturu, věkovou strukturu,“ řekl Macura.
Ostravský primátor se spolu s hejtmanem Vondrákem rozhodli na situaci reagovat dopisem ministru vnitra, v němž připomínají, že Moravskoslezský kraj je jedním ze tří strukturálně nejvíce postižených krajů v zemi. Potýká se podle nich s vysokou nezaměstnaností, zhoršeným životním prostředím a je také velmi rozlehlým regionem, kde žije mnoho seniorů.
Nejsou však jedinými politiky, kteří jsou s rozhodnutím nespokojení. Navíc zmíněnou analýzu, která za škrtáním poboček stála, zatím nemá skoro nikdo z dotčených k dispozici. Ani to nebudí velkou důvěru v to, že zastupující ředitel České pošty Miroslav Štěpán mluví pravdu, když říká, že se vedení pošty rozhodovalo opravdu komplexně.
Škrtnout společnost
Třeba na Praze 3, kde žije více než 80 tisíc lidí, zůstala nyní jediná pošta. Radní městské části, Jiří Ptáček z TOP 09, na svém twitterovém účtu uvedl: „Zpráva o zrušení pěti poboček České pošty v Praze 3 nám přišla do datovky dnes v jednu hodinu ráno. Má zůstat jediná pobočka, a tou je pošta na Olšanské. Záměr s námi předem nikdo nekonzultoval. Sám jsem se to dočetl ještě před otevřením datovky ráno v novinách.“ Ve vlákně pak dodává, že s redukcí souhlasí, ale ponechat takto velkou městskou část pouze s jednou poštou, považuje za nelogické.
Podobných výroků ze strany představitelů a představitelek samospráv přišla celá řada. A dokládají jediné: jak málo je Fialova vláda schopná vnímat lidský rozměr škrtů. Prostě jen aplikuje svou jednoduchou ideologii a pak se diví, že se lidi ozývají.
Pobočky České pošty patří k základnímu vybavení veřejné infrastruktury. Můžeme se bavit o tom, kolik jich má být a jak by měly fungovat lépe. Tato debata však má být veřejná, a to i vzhledem k tomu, o jaký typ podniku se jedná. Mají do ní být zahrnuty různé zkušenosti a různé potřeby a mají se transparentně vyhodnocovat. V některých obcích nejde přece jen o jednotlivé lidi, ale třeba i firmy, které poštu běžně používají. Rozhodnutí vlády rušit pobočky, které byly hojně využívané, povede k jedinému výsledku: ještě větší privatizaci poštovních služeb, k posílení role soukromých aktérů na trhu. Stát pod Českou poštou prostě podřízl větev. A udělal to nejspíš úplně vědomě.
Ekonomická rovina je přitom jen jedním z pohledů na věc: zásadní roli v tom, jak se lidé v České republice cítí, hraje přece rovina praktická – to, jak se lidem žije. Týká se takových otázek, jako je reprezentace, uznání zájmů a potřeb a politického důrazu na ně, týká se kvality jejich každodennosti, v níž právě služby, natož ty veřejné, hrají zásadní roli. Ne ideologickou, ne symbolickou, ale zcela reálnou a hmatatelnou.
Jedním z hlavních hesel protivládních protestů před deseti lety bylo „Společnost se škrtnout nedá“. Je fascinující, nakolik se o to vláda Petra Fialy s každým dalším pokusem zmírnit dopady svých populistických daňových rozhodnutí pokouší. Škrtá nejenom společnost, ale spolu s ní rovnou i stát. Řeči o zakopávání příkopů mezi lidmi se Petr Fiala i jeho ministři a ministryně naučili opravdu hezky. Svou reálnou politikou ale usvědčují sami sebe nejen z frází, ale i z vědomých lží.
Autorka je redaktorka Alarmu.