Foto Garry Knight, Wikimedia, CC0 1.0
Jedním z překvapivých důsledků nedávného atentátu na ruského provládního bloggera Vladlena Tatarského (vlastním jménem Maxim Fomin) bude možná úřední označení feminismu za extremistickou ideologii. V pondělí o tom v pořadu věnovaném smrti zmíněného propagandistického novináře mluvil poslanec za vládní stranu Jednotné Rusko Oleg Matvejčev. Údajně už má připravený i návrh zákona, který teď prochází hodnocením komise zodpovědné za sledování vměšování se jiných států do vnitřních záležitostí Ruské federace. Co by z tohoto opatření plynulo pro ruské feministické hnutí a společnost obecně?
Protistátní feminismus
Motivací pro přípravu návrhu byla dlouhodobá „protistátní“ činnost feministických organizací. Poslední kapkou dle poslance byla skutečnost, že z útoku na Tatarského je nyní (nepotvrzeně) podezřelá feministka a protiválečná aktivistka Darja Trepova. Podle Matvejčeva jsou ale všechny západní feministky proti Putinovi a feministky na Ukrajině navíc za pravý feminismus považují účast žen ve válce proti Rusku. Vedle toho ruské feministické organizace vystupují proti „speciální operaci“ na Ukrajině a prý o ní sdílejí „fake news“. Za škodlivou označil Matvejčev i širší feministickou agendu – feministky vystupují za bezdětnost a rozvody, což podle poslance odporuje tradičním hodnotám, které by stát měl chránit. Nabourává to podle něj ruskou sociální politiku.
Kdyby návrh nakonec prošel, pravděpodobně půjde o další gumový zákon, který se bude uplatňovat zejména proti kritikům režimu.
Jak upozorňují aktivistky z Feministického protiválečného odporu, zákon nedává smysl v kontextu nedávného přijetí Národní strategie jednání ve prospěch žen, která si klade za cíl zmírnění genderového pay gapu, větší podíl žen na rozhodování v klíčových oblastech a obecně větší rovnoprávnost. Na tuto skutečnost poukázala i Matvejčevova kolegyně, komunistická poslankyně Nina Ostanina, která označila jeho návrh za hloupost.
Kdyby návrh nakonec prošel, pravděpodobně půjde o další gumový zákon, který se – podobně jako špatně definovaný zákon proti LGBTQ+ propagandě a zákon na ochranu citů věřících – bude uplatňovat zejména proti kritikům režimu. Podobné zákony, ač vyvolávají velké kontroverze, se málokdy uplatňují ve velkém a slouží převážně k soudní šikaně některých aktivistek a aktivistů. Jsou ovšem vlaštovkami ohlašujícími utužování poměrů v daných oblastech.
Co všechno je extremismus?
Označení feminismu za extremistickou ideologií tak nejenže umožní postihovat feministické aktivistky vystupující proti ruské agresi na Ukrajině, ale především doplní sérii konzervativních opatření posledních let, mířících na zachování „tradičních rodinných hodnot“. Ostatně Matvejčev přímo odkazuje na loňský zákon na ochranu tradičních hodnot, se kterým je feminismus podle něj v rozporu.
Snahy omezovat feministický aktivismus v Rusku předznamenávají další omezování práv žen. Před několika lety došlo k výraznému omezení práva na potrat a dlouhodobě se útočí i na „child-free“ životní styl. I ten bude dost možná brzy prohlášen za extremismus. Zákaz potratů se z absurdního návrhu okrajových křesťanských fundamentalistů postupně stává reálnou možností očekávatelnou v nejbližších letech, ba měsících.
Důležité je mít na paměti, že podobná opatření nejsou moc daleko od názorů zastávaných některými představiteli „normálního konzervatismu“ u nás. Česká republika dodnes neratifikovala Istanbulskou úmluvu a vláda nepodpořila evropskou stížnost na Maďarsko, kde platí podobně diskriminační zákon o zobrazování LGBTQ+ osob jako v Rusku. Nemluvě o tom, jaký vliv mají dnes různé ultrakonzervativní organizace typu Aliance pro rodinu či Hnutí pro život na řadu českých poslanců i ministrů. Náboženský fundamentalismus v politice přináší dost podobná lidskoprávní omezení napříč státy a konfesemi, ať už jde o jeho katolickou formu v Polsku, protestantskou ve Spojených státech nebo pravoslavnou v Rusku.
Autor je historik.