Ilustrace Alarm
Téma dnešní epizody je plné nejasností: řada lidí nemá přesnou představu o tom, co je to prekérní práce nebo proč je švarcsystém vlastně nelegální. Jaký je rozdíl mezi prekaritou a flexibilitou? A jak s tím souvisí gender?
Prekérní práci můžeme chápat jako výdělečnou činnost charakterizovanou především časovým omezením nebo nestálostí práce, limitovaným výdělkem a nedostatkem právní či sociální ochrany. Jako další prekarizační faktory můžeme uvést i nižší společenský status takové práce, vliv faktorů, jako je gender, věk, etnicita nebo státní příslušnost apod. (OSVČ jako prekérní práce). Nejvíce ohroženými skupinami jsou pak lidé s oslabeným postavením na trhu práce jako mladí lidé, lidé nad 55 let, migranti, ženy, které mají problém najít si alternativní práci (se středním a nižším vzděláním, samoživitelky, sendvičová generace). V projektech Sociologického ústavu Akademie věd ČR (kromě výše zmíněného jde i o projekt Prekarita jako reálná zkušenost sebezaměstnaných a mikropodniků) se ukázalo, že situace žen je komplikovanější – hlavním problematickým faktorem je mateřství a péče.
Prekérní podmínky se nevyhýbají žádnému odvětví, jsou časté v akademické sféře, neziskovém sektoru, ale také marketingu, IT, logistice, architektuře i kultuře. Úplně nový rozměr pak do tohoto jevu přináší čtvrtá průmyslová revoluce a rozmach platformové ekonomiky. (Když algoritmy řídí práci) Pro řadu mladších lidí na trhu práce už ani jiná, než nějakým způsobem prekarizovaná práce nemusí být nikdy dostupná. Prekérní práce může mít různé podoby – krátké pracovní poměry na dobu určitou a jejich řetězení, dohody nebo švarcsystém. Nejde tedy jen o OSVČ, jak by se mohlo někdy zdát.
Věnovaly jsme se vysvětlení, jaký je rozdíl mezi flexibilitou a prekaritou. Znovu (viz epizoda Trh práce) jsme upozornily, že v současné době ženy pracující v Česku na částečný úvazek jsou odkázané ve většině případů právě k prekérním formám práce, což velmi zhoršuje jejich postavení na trhu práce, jistoty a možnosti rozvoje. Kromě toho nemalé procento žen, které začaly v Česku podnikat, tak činí spíše z nutnosti než z příležitosti (ženy ve věku 45–55 let či matky malých dětí).
Prekérní podmínky se nevyhýbají žádnému odvětví, jsou časté v akademické sféře, neziskovém sektoru, ale také marketingu, IT, logistice, architektuře i kultuře.
V právním okénku jsme se věnovaly zejména právním aspektům švarcsystému. Jde o situaci, kdy výkon závislé práce je vydáván za spolupráci dvou samostatných podnikatelů na základě obchodní smlouvy (mandátní smlouvy, smlouvy o dílo, smlouvy o zprostředkování atd.). Zpravidla pak „zaměstnanec“ nebo „zaměstnankyně“ vykonává činnost pouze pro jednoho podnikatele, často v jeho sídle, na jeho pracovních prostředcích, v předem daných pravidelných hodinách a za své služby si účtuje každý měsíc v zásadě shodnou cenu. Práce v tomto režimu vykazuje určité znaky pravidelnosti, nikoli jen nárazovosti či nahodilosti (například zpracování daňových přiznání externí účetní v sídle podnikatele na jeho počítači). Vysvětlujeme, proč jde o nelegální způsob práce.
Od outsourcingu se švarcsystém liší tím, že se outsourcují činnosti, které jsou sice k řádnému výkonu podnikání potřeba, nesouvisejí však bezprostředně s podnikatelskou činností „zaměstnavatele“, například úklid, správa IT a podobně.
Využívání švarcsystému ilustrujeme na konkrétních příkladech posluchaček, které se nám ozvaly v anonymním dotazníku na sociálních sítích. Pro většinu z nich hlavním důvodem pro práci v tomto režimu bylo, že jim jiná možnost nebyla nabídnuta, v jejich oboru je to běžné či nemohli jinak využívat flexibilitu. Často se také opakoval motiv peněz, a to jak v případě nižších příjmů (např. v neziskovém sektoru), tak příjmů vysokých (např. IT, management). Někteří účastníci naší ankety si byli vědomi rizik, ale řada z nich na ně přicházela až postupně. Objevily se také hlasy, které považují poprask kolem švarcsystému za zbytečný s tím, že jim v současné situaci vyhovuje, nebo pro ně není důležitý či navrhují redefinovat systém spolupráce.
Nepochybně je pro některé lidi takový pracovní režim do určité míry výhodný, zejména v případě vysokých výdělků a srovnání toho, co dostanou každý měsíc „na ruku“. Nicméně švarcsystém je vhodný jen do „dobrého počasí“, specificky dopadá na ženy, zvlášť ty nejvíce zranitelné na trhu práce (matky malých dětí, samoživitelky, ženy 50+), a výrazně limituje možnosti kolektivní akce za zlepšení odměňování nebo pracovních podmínek. Nemluvě ani o tom, že v tomto systému přichází veřejné rozpočty o nemalé prostředky. Je důležité zdůraznit, že velká část lidí ve švarcsystému výhody nevidí a nefungují v něm ze své volby, ale proto, že neměli jinou možnost.
I nadále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.