Foto Kancelář prezidenta republiky
Petr Pavel už je pár týdnů prezidentem. Předem avizoval, že na sto dnů hájení není čas, a vrhl se do práce. Ale z výsledků jeho práce není úplně jasné, zda skutečně ví, co dělá, a rozhoduje se sám za sebe, anebo zda je podobně jako Miloš Zeman ve vleku zájmů svých poradců a rádců. Pochybnosti budí různou měrou tři kauzy. Za prvé podcast s Michalem Půrem, PR specialistou fosilního miliardáře Daniela Křetínského, za druhé podivné přitakání nápadu, aby se podvodník Marek Benda stal ústavním soudcem, a nakonec rozpačitá návštěva v Moravskoslezském kraji, který dle prezidentových slov v podstatě vzkvétá a případné problémy jsou jen důsledkem jakéhosi nedorozumění.
Služba fosilnímu průmyslu
Michalu Půrovi se podrobně věnoval kolega Martin Vrba. Půr, konzervativní ultrapravičák a Křetínského poskok, se dlouhodobě věnuje vytváření a šíření dezinformací týkajících se klimatu, na což se specializuje také jím vedený web Info.cz. Není náhoda, že fosilní lobbista a bývalý premiér Mirek Topolánek má s Půrem svůj podcast, ve kterém pravidelně nadává každému nalevo od Hitlera a útočí na kohokoli, kdo by chtěl zachovat život na Zemi nebo omezovat fosilní oligarchy, jimž bývalý předseda ODS oddaně slouží.
Není to tak, že Půr dělá něco zadarmo pro prezidenta. Je to prezident, kdo dělá svým jménem, jménem úřadu a jménem občanů této země PR fosilnímu byznysu, jednomu oligarchovi a také jeho médiu.
Za nápadem udělat prezidentský podcast s Půrem stál podle zjištění Deníku N markeťák a Pavlům sponzor Michal Nýdrle, podle něhož to byl skvělý nápad, o čemž prý svědčí čísla poslechovosti prvního dílu. To je poněkud legrační argument, protože první díl podcastu s prezidentem by trhal rekordy, i kdyby ho dělal kontejner na tříděný odpad.
Situaci rozhodně nevylepšila mluvčí prezidenta, která uvedla: „Reklamu nikomu neděláme, Michal Půr k nám přichází v roli moderátora. Na média, se kterými spolupracuje ve své práci, nemá náš obsah žádnou vazbu.“ Což je fikce, kterou nemůže myslet vážně, a pokud to vážně myslí, měla by možná dělat jinou práci.
Není to tak, že Půr dělá něco zadarmo pro prezidenta. Je to prezident, kdo dělá svým jménem, jménem úřadu a jménem občanů této země PR fosilnímu byznysu, jednomu oligarchovi a také jeho médiu. A ten si je toho dobře vědom, jak ukazují třeba agresivní komentáře fosilního lobbisty Mirka Topánka na twitteru namířené vůči těm, kdo na toxické spojení Půra a prezidenta upozornili.
Marek Benda by Ústavní soud obohatil leda fanatismem
Dalším bizarním krokem, který ovšem snad zůstane jen v rovině slov a nestane se nikdy realitou, je Pavlova odpověď na otázku, jestli by jmenoval Marka Bendu ústavním soudcem. Prý mu to přišlo jako docela dobrý nápad. Připomeňme, že se Benda na plzeňských právech pokoušel získat doktorský titul tak, že vzal svou diplomku a zvětšil v ní písmo, aby se zdála delší. Díky mafiánským praktikám, jež tehdy v Plzni vládly, ji obhájil a doktorský titul získal.
Benda je konzervativní fanatik, který sedí prakticky celý život v poslanecké sněmovně, kde škodí, komu může. Jeho podvod mu v ODS nijak neuškodil, a tak je dnes předsedou poslaneckého klubu této strany a sabotuje jakékoli snahy o narovnání práv LGBTQ+.
Zatím se zdá, že v prvním kole nominací na uvolněná místa v Ústavním soudu podvodník Benda navržen nebude, ale míst se bude doplňovat více a není jasné, zda Pavel nepodlehne tlaku části ODS a české ultrakonzervativní lobby, která by chtěla Ústavní soud zdevastovat nejspíš podobně, jako se to stalo v Polsku nebo v Maďarsku. Problematice Pavlova přístupu k ústavním soudcům se ve svém textu věnoval podrobně profesor evropského práva Jan Komárek.
Moravskoslezský kraj, ráj to napohled
Poslední věcí je návštěva Moravskoslezského kraje. Z Pavlovy návštěvy se skoro zdá, že je to možná nejlepší kraj v Česku, v němž vše funguje, nicméně z nějakého záhadného důvodu se tam lidem nechce žít. Prezident se ovšem v kraji potkal takřka výhradně s lokálními elitami, jako jsou primátoři nebo hejtman kraje, nebo s řediteli průmyslových podniků, což možná nejsou úplně reprezentanti obyčejného lidu.
Z pochvalných slov na fungování regionu pak není jasné, jestli prezident mluvil o reálné situaci kraje, nebo spíše přijel poděkovat hejtmanovi Ivo Vondrákovi a primátorovi Ostravy Tomáši Macurovu, kteří ho ve volbách podpořili a byli za to v podstatě vyhozeni z Babišova hnutí, za něž byli oba zvoleni. Pavel mimo jiné řekl: „Je vidět, že se řada projektů daří, ať už je to transformace od těžkého do průmyslu lehčího s vyšší přidanou hodnotou, ať je to ochrana životního prostředí, ať je to důraz na vzdělávání, ať je to důraz na kvalitu života ve všech jeho aspektech.“ Skoro se zdá, že prezident navštívil jižní Švédsko, a ne Ostravu.
Ne že by se Moravskoslezský kraj nesnažil nebo neudělal kus práce, ale pořád mluvíme o regionu, který se vylidňuje a trápí ho vyšší nezaměstnanost než většinu ostatních krajů. Především je to ale region velmi heterogenní, kde to v jednotlivých částech vypadá velmi jinak a čelí různým problémům. Shrnout celou situaci tak, že se podařil útlum těžkého průmyslu, dává smysl leda v oblasti bezprostředního Ostravska a Karvinska, ale nemá to nic společného s Vítkovskem, Bruntálskem, Krnovskem nebo Osoblažskem, kde mají své problémy, o čemž svědčí třeba míra nezaměstnanosti nebo stav základních škol. Jejich úroveň je velmi rozdílná, i když srovnáme mezi sebou kraje, a totéž se týká třeba naděje na dožití.
Když Pavel mluví o tom, že by Moravskoslezský kraj mohl sloužit za vzor třeba Ústeckému kraji, srovnává pověstná jablka s hruškami. Prezident také rovnou zauvažoval, že by se Moravskoslezskému kraji nemělo říkat strukturálně postižený: „Mně se to označení ne úplně dobře vyslovuje. Zavání trochu negativním hodnocením. Na Moravskoslezský kraj se úplně nehodí. Jsou tady možná oblasti, které jsou na tom hůř, ale kraj jako celek si z hlediska transformace po hutním a těžebním průmyslu vede poměrně dobře.“
Další prezidentovy výroky pak jen potvrzovaly jeho odtržení od místní reality. Například si myslí, že se mladí lidé z kraje stěhují ze setrvačnosti a proto, že mají mylné informace. Pavel tak lidem, kteří v kraji vyrostli a neviděli v něm pro sebe perspektivu, vzkázal, že situaci jen špatně pochopili.
Prezident na závěr konstatoval, že si udělá analýzu a situaci probere s premiérem. Mnohem lepší by ale bylo se třeba zeptat na místních univerzitách, které analýzy mají dávno hotové, včetně detailního zmapování regionu, problémů a možných řešení. Jediné, co chybí, jsou politici, kteří by je brali vážně a nesnažili se na všechno přijít sami během svých krátkých návštěv a povrchních prohlídek.
Autor je redaktor Alarmu.