Foto La Moncloa, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
Necelých devět měsíců před zásadními volbami na pyrenejském poloostrově má předvolební situace novou zápletku. Do hry oficiálně vstupuje levicová koalice Sumar (lze volně přeložit jako „Spojit se“) vedená Yolandou Díaz. Současná vicepremiérka a ministryně práce ve vládě socialistického premiéra Pedra Sáncheze se v nedělním projevu označila za „příští premiérku Španělska“. „Chci být první španělskou premiérkou, protože nastal čas žen a ženy chtějí být těmi, kdo tvoří historii,“ řekla Díaz v neděli v Madridu na akci nazvané příznačně „Všechno začíná dnes“.
Levicová koalice sdružuje více než desítku menších a středně velkých stran i koalic, ať už jde o uskupení Izquierda unida (Sjednocená levice), tvořené například Komunistickou stranou Španělska nebo Republikánskou levicí, nebo o převážně ekologické a regionální strany, které spolupracovaly už v rámci voleb v autonomních společenstvích. Španělská média často používají zkratku „koalice všech nalevo od socialistů“. „Všem politickým formacím, které jsou s námi, chci vzkázat: představujete to nejlepší z naší rozmanité země. Děkujeme, že jste tady,“ uvítala Díaz více než tři tisíce hostů, mezi nimiž byla například i starostka Barcelony Ada Colau nebo ministr pro vysoké školství Joan Subirats.
Obtížná jednání na levici
Více než o členech nově zformované koalice se ale ve španělských médiích mluvilo o uskupení, které na slavnostním zahájení chybělo. V madridské sportovní hale se totiž neobjevili zástupci vládní strany Podemos, což jako by symbolizovalo rozbité vztahy mezi levicovými stranami ve Španělsku. Právě v čele Podemos přitom měla Díaz stanout po odchodu hlavní tváře a zakladatele strany Pabla Iglesiase, který před dvěma lety vládu opustil, aby se zúčastnil voleb do vedení hlavního města. Díaz tehdy byla v situaci, kdy po neshodách opustila Sjednocenou levici, za kterou kandidovala do parlamentu ve své rodné Galicii, a Iglesias v ní viděl svou nástupkyni.
Vicepremiérka opakovaně v rozhovorech zmiňuje, že je rozčarovaná polarizující politickou kulturou ve Španělsku, kterou chce zklidnit a změnit.
V regionálních volbách ale Iglesias neuspěl a v politice skončil, což v očích veřejnosti ještě více poškodilo obraz španělské levice. Podemos, sázející ve svých počátcích na protest proti elitám a na levicový populismus, měli spolu se středovou stranou Ciudadanos rozbít tradiční podobu španělské politiky, kterou od konce frankismu tvoří převážně souboj mezi lidovci a socialisty. K výraznější změně ale nedošlo, preference Podemos nadále klesají a v případě Ciudadanos už ani nelze mluvit o šanci znovu zasednout v parlamentu.
Právě kontinuální pád preferencí Podemos a stálý vliv Iglesiase na chod strany nejspíše přesvědčil Díaz, aby přání svého politického přítele splnila jen na půl. Nahradila ho v čele ministerstva práce i na vicepremiérském postu, vedení strany ale nepřevzala a místo toho se rozhodla založit nový subjekt, čímž vztahy mezi ní a Iglesiasem i Podemos ochladly. Spory mezi oběma uskupeními vyvrcholily při jednání o vytvoření koalice, kdy se Sumar a Podemos neshodly na podobě primárek a společná kandidatura do květnových regionálních, ani prosincových celostátních voleb tak zatím není na stole. Díaz navíc v neděli oznámila, že by podle ní nebyl problém, pokud by nedošlo mezi oběma uskupeními k dohodě, čímž si vysloužila kritiku ze strany možného politického partnera.
Iglesias označil účast koalice Sumar ve volbách bez podpory své bývalé strany za „volební a politickou tragédii“. Díaz se podle něj chová nezodpovědně. Místopředseda Podemos Pablo Fernández pak uvedl, že se Díaz musí rozhodnout, zda chce být „kandidátkou jednoty“, nebo ostudou španělské politiky. Fernández dále zopakoval, že vedení Podemos stále plně podporuje, aby v čele levicové aliance stála Díaz a že cílem jeho strany je jednota. Enormní zájem o spojení je podle španělských komentátorů dokladem obav vedení Podemos z klesajících preferencí i odlivu členů, kterým podle deníku The Guardian vadí autokratické řízení strany Iglesiasem a jeho ženou Irene Montero, která je ministryní pro rovnost v současné vládě.
Zmírnění rétoriky a „politika jinak“
Zatímco finální podobu koalice zatím nikdo nezná, jasnější představa panuje o programu nového uskupení. Díaz chce těžit ze své politické zkušenosti: už v roce 2003 vstoupila v barvách Komunistické strany Španělska do komunální politiky, aby se o dva roky později stal lídryní Sjednocené levice v Galicii, se kterou v říjnu 2012 pronikla do tamního parlamentu a o tři roky později i do parlamentu celostátního.
Právě na politiku spjatou se svými začátky a kořeny se chce Díaz v budoucí kampani zaměřit. Vystudovaná právnička a celoživotní komunistka není zastánkyní velkých gest a silných hesel a na rozdíl od Podemos od ní nezaznívá kritika na adresu krajní pravice, bank nebo monarchie. Vicepremiérka opakovaně v rozhovorech zmiňuje, že je rozčarovaná polarizující politickou kulturou ve Španělsku, kterou chce zklidnit a změnit. „Říkají nám, že politika je polarizace. To je ale něco pro politické strany, a ne pro občany,“ říká Díaz.
Programu Sumar tak dominují slova jako „naslouchat“ nebo „dialog“. „Vypadá to jednoduše, ale empatie a ochota porozumět, jsou samy o sobě základem ambiciózní budoucnosti pro tuto zemi,“ tvrdí Díaz a poukazuje na to, že jde o „jiný způsob, jak dělat politiku“. Koalice se má podle své lídryně zaměřit především na „užitečnost“, hlavními tématy jsou pak pracovní podmínky a bydlení. Mezi programovými body tak lze nalézt například plán na zavedení kratšího pracovního týdne bez ztráty příjmu nebo větší ochrana lidí v nejistém zaměstnání.
Jednotná není ani opozice
Emoce nicméně vzbudil vznik nové koalice napravo i nalevo. Opatrné nadšení bylo slyšet z vládních řad, ze kterých se ale také ozývají výzvy k dalšímu jednání mezi Sumar a Podemos. Co nejmenší rozštěpení je vzhledem k aktuálním průzkumům zřejmě jedna z mála šancí na pokračování levicové vlády.
V pravý opak doufá konzervativní Lidová strana, která kraluje předvolebním průzkumům. Její předseda Alberto Núñez Feijóo označuje alianci za volební trik, kdy jde podle něj jen o „změnu jména, protože levicové strany už nemají co nabídnout“. Krajně pravicový Vox pak prostřednictvím svého místopředsedy Javiera Ortegy Smithe levici vzkázal, že „pokud chce opravdu spojovat, má vyrazit na velikonoční průvody, kde Španělé najdou mnohem více útěchy pro své problémy“. Právě Lidová strana a hnutí Vox mohou podle průzkumů vytvořit po prosincových volbách novou vládu.
Prověrkou pro levici i pravici budou květnové volby do regionů – už teď přitom některé zprávy naznačují, že jednota nepanuje ani v konzervativních opozičních řadách. Podle serveru infoLibre se hned několik lidoveckých starostů obává společného vládnutí s krajně pravicovým Voxem. „Triumfalismus nás opustil. Už víme, co to znamená vládnout s Voxem – způsobí to spoustu problémů,“ cituje server nejmenovaného starostu. „Modlete se za mě. Prosím, ať nemusím vládnout s Voxem,“ dodává jiný kandidát Lidové strany.
Autor je publicista.