Foto David Sedlecký (Petr Fiala), MPSV (Marian Jurečka), CC BY-SA 4.0
Petr Fiala napsal minulý týden komentář pro server Forum24 Nejsme vláda sebevrahů ani hysteričtí křiklouni. Víme, co uděláme. Jako úřadujícímu premiérovi se mu asi nedá vyčítat, že se od začátku do konce chlubí, co všechno se svou vládou dokázal. Vláda podle něj zvládla dokonce zajistit „sociální podporu těm, na které inflace dopadá nejvíce“. Faktické zkolabování úřadů práce a opožďování výplaty dávek, které jsou přímou chybou kabinetu, se do toho nepočítá. Uprchlickou krizi pak vláda zvládla „bez sociálních problémů“, například školství zjevně nepočítá. Není divu, že premiér vydal svůj komentář právě na Fóru, kde Pavel Šafr ekonomickou a cenovou krizi rovnou popírá a píše, že jednoduše neexistuje. A to i proto, že viděl spousty lidí veselit se na vinobraní ve Znojmě.
Během Fialova vládnutí dochází k nárustu zisků velkých firem, zatímco velké masy lidí chudnou. A není to tak, že se to děje bez vládního přičinění.
Je docela možné, že alespoň část voličů ODS krizi skutečně nepociťuje vůbec. V krizi se dále rozevírají příjmové nůžky. Celá řada domácností se pak dokázala na vyšší ceny adaptovat a jejich životní úroveň zatím nebyla zásadním způsobem narušena. To nic nemění na tom, že zhruba třetina domácností si nedokáže vytvářet vůbec žádné rezervy a asi pět procent „extrémně ohrožených“ končí každý měsíc v mínusu, přičemž prakticky nemají rezervy. Výsledkem pochopitelně je, že se u nás rozjíždí nová vlna zadlužování a exekucí, o které mluví sociální pracovník Pavel Veleman.
Český premiér nejen, že toto absolutně nevidí, ale ještě tvrdí, jak to všechno zvládnul. Především ale tento propad nejspíš považuje za výsledek přírodních sil, které s jeho vládnutím nemají nic společného. Sám ve svém textu píše, že se stará, aby dopady reforem a vládních opatření „byly rovnoměrné, nikoho jednostranně neohrozily, aby byly únosné, hlavní tíži nesl stát.“ Růst chudoby a jeho negativní dopady na obrovské množství českých domácností jako by v jeho pojetí nebyl výsledkem vládních politik.
Oddělit vládnutí od propadů například reálných mezd nejde. Jak pro Alarm řekl ekonom Jan Bittner: „Z dostupných čísel ministerstva financí vychází, že podíl HDP, který jde na mzdy, se snižuje, a naopak podíl zisku firem roste. Čistě analyticky tak můžeme říct, že zisky firem jsou větším původcem inflace než mzdy, a tak je k tomu potřeba přistoupit. Pokud vláda dál oslabuje zaměstnance ve prospěch firem, je to forma přerozdělování.“
Během Fialova vládnutí dochází k nárustu zisků velkých firem, zatímco velké masy lidí chudnou. A není to tak, že se to děje bez vládního přičinění. Odpouštění nebo vybírání daní stejně jako zahlcování úřadů práce vyplácejících dávky jsou výsledky vládních politik. Není to tak, že někdo chudne čistě „protože Putin a krize“, Fialovo vládnutí přináší svojí neochotou přerozdělovat nebo například zvyšovat minimální mzdu další chudnutí. Není to tak, že chudnou všichni stejně, největší hráči bohatnou, část lidí je v pásmu, že se s krizí hůře či lépe zatím vypořádá a část lidí padá na dno. Činy a opatření vlády s tímto procesem souvisí.
Nezaměstnaný Jurečka
Premiér se ve svém komentáři pro Forum také chlubí „téměř nulovou nezaměstnaností“. Přesto jeho vicepremiér Jurečka pokračuje ve svém boji proti flákačům, kteří nepracují a zneužívají sociální dávky. Proč? Nikdo neví. Jurečka řeší problém, který i podle premiéra téměř neexistuje. Každopádně jsme díky Jurečkovi i v časech vysoké zaměstnanosti za mizerné platy mohli zase slyšet o dvou zdravých rukách, nohách a hlavě, jejichž nositelé si dávky v případě nezaměstnanosti nezaslouží. V českém dávkovém systému posedlém kontrolou a byrokracií je podobné tvrzení skutečně absurdní.
Statistiky výše mezd a údaje o nezaměstnanosti spíš než sklon k poflakování ukazují, že lidi v Česku přetrpí i dost šílené pracovní podmínky a platy, než aby se svěřili státní péči v podobě „pracáku“. Představa člověka, který si lebedí na dávkách, celé dny se svýma dvěma zdravýma rukama vysedává v křesle, kouká na televizi a večer si zajde na pár piv, skutečně neodpovídá české sociální realitě.
Odborníci na sociální otázky a chudobu navíc dlouhodobě a opakovaně upozorňují, že Česko má především problém s exekucemi, kvůli kterým řada lidí v podstatě musí dát přednost práci načerno před tou oficiální. Platy po stržení peněz exekutorům zůstávají jednoduše příliš malé a zdaleka nestačí na uživení rodiny.
Jurečkovi jeho prohlášení není hloupé ani poté, co sám jako ministr nezvládl vyplácení dávek potřebným, kteří se často ocitli i tři měsíce bez těchto peněz. Ani fotky (těžko můžeme předpokládat, že se český ministr dostavil na místo osobně) přeplněných úřadů práce, kde jsou lidi na hranici zoufalství a vzájemných konfliktů, nepřesvědčily Jurečku o tom, že život na dávkách v Česku skutečně není něco, co by si kdokoliv dobrovolně vybral.
Pokud čerpá premiér informace o sociálním smíru právě od svého ministra pro tyto záležitosti, není divu, že pak do svého komentáře pro svůj oblíbený web píše, že všechny sociální otázky zvládá Česko bez problémů. Pokud to píše na server, který chudobu v Česku popírá, dává to dokonalý smysl. Fiala sám svoji politiku považuje za poslední výspu rozumu, „je možné dělat normální politiku. Politiku, jaká má být.“ Podle Fialy jde tedy všechno podle plánu. Nic horšího jsme se snad dozvědět ani nemohli.
Autor je redaktor Alarmu.