Foto ODS
Dva dny po ohlášení zvýšení daní, kdy ODS konečně přiznala voličům, že je v kampani obelhala a vyřešit zrušení superhrubé mzdy bez zvýšení daní prostě nelze, si uspořádala ideovou konferenci s názvem Projekt budoucnosti. Konference, na níž vystupující muži přehráli ženy v poměru 16:3, pak byla především spíše motivačním dnem, kde si čelní představitelé ODS opakovali své tradiční mantry, aby si připomněli, kdo vlastně jsou.
Petr Fiala všem poděkoval a z daňové šlamastyky se vylhal tvrzením, že dodrželi klíčový závazek, tedy „nebudeme navyšovat celkovou daňovou zátěž pro naše občany.“ Tak se nyní v ODS říká předvolebnímu slibu, kterým onehdy oblepili republiku: „Nebudeme zvyšovat daně.“ Podle Fialy je hlavní, že daňová zátěž není větší než před zrušením superhrubé mzdy. Jinak Fiala především děkoval a chválil, což je asi u předsedy strany pochopitelná poloha. Na závěr přečetl, co mu poradila umělá inteligence.
Navazující Vystrčil svým sedativním projevem varoval před těmi, kdo v životě nic nedokázali. Svůj referát věnoval především otázce lepší komunikace a chování. Jinak byl jeho projev stejně unylý a bez nápadu jako vždy, což korunovala závěrečná vzpomínka na čtyři mušketýry, coby pokus o pravicový humor.
Byť si veřejnost často oprávněně myslí, že Jan Skopeček je jakýsi legrační maskot ODS, který se v rámci prokrastinace vyjadřuje k ekonomickým tématům, na konferenci patřil tento místopředseda poslanecké sněmovny mezi ty, kteří svým projevem celé setkání zahajovali. Vykopl myšlenkou, že společné ideje odlišují ODS od jiných stran, kterým jsou společné jiné myšlenky, a zamyslel se také nad nutností přizpůsobit jazyk mladším generacím. To se mu teda nepovedlo.
Připomněl, že podle stanov ODS odmítá marxismus a leninismus, za což sklidil potlesk publika. O fašismu pak zmínka nepadla, takže lísání Petra Fialy a ODS k italské postfašistické Meloni je ideově v pořádku.
Skopeček své kolegy a pár kolegyň informoval, že klima nebo gender jsou dnes zneužívány pro kolektivistické a socialistické tendence. Připomněl, že podle stanov ODS odmítá marxismus a leninismus, za což sklidil potlesk publika. O fašismu pak zmínka nepadla, takže lísání Petra Fialy a ODS k italské postfašistické Meloni je ideově v pořádku. To ostatně stvrdil i časopis Respekt, který okřikl drzou levici ve své rubrice Despekt týdne.
Následoval vstup technika na pódium, který se pokusil Skopečkovi vysvětlit, jak se přepíná prezentace dopředu a zase zpátky. Skopeček tak jasně demonstroval, že je mu jakýkoliv progresivismus cizí. Potlesku se však tentokrát nedočkal.
Následně na grafu ukázal, že rostou výdaje státu, což je špatně: „Jsem rád a tleskám za každou zrušenou dotaci a ušetřené miliardy na provozu státu.“
Po žehrání na růst výdajů Skopeček litoval zbytečného zvýšení daní, což je daň za to, že je ve vládní koalici ODS spolu s TOP 09, jedinou stranou bez socialistických tendencí. Zvýšení daňové progrese jde navíc podle Skopečka proti základním principům ODS.
Euro sice pořád nikdo v ODS nechce, ale jakákoli větší kritika EU v podstatě není v tuto chvíli tématem a Skopeček v podstatě vyzval, aby se o to nikdo ani nepokoušel. Což je teze, která se v průběhu konference několikrát zopakovala.
Ideální stát vypadá jako zdechlina
Zbyněk Stanjura nepřekvapivě hájil svou reformu. Chlubil se 70 miliardami úspor na straně státu, přičemž vychází čím dál jasněji najevo, že jsou spíš zbožným přáním než realitou, a ve skutečnosti málokdo z vlády tuší, kde, jak a komu ty peníze sebrat. Ze všech nejmíň Stanjura.
Hlavním principem balíčku je štíhlý stát, což v pojetí ODS vypadá spíše jako podvyživená zdechlina. Stanjura dále předestřel, že kdyby vládla ODS sama, škrtalo by se mnohem více a bylo by méně nových příjmů. Nejspíš, protože jeho slova nebyla poskládaná do obvyklých vět, ale poletovala prostorem v náhodném pořadí.
Pak Stanjura představil variantu, v níž by byla ODS v opozici. Vážným hlasem oznámil, že by se nestalo vůbec nic. Tuto svou dramatickou pointu pak musel rychle vysvětlit, protože to chvíli vypadalo, že je úplně jedno, kdo vlastně vládne. Nicméně kolegům v sále to bylo jedno a ocenili Stanjurův stand-up vlažným potleskem, kdy bylo znát, že úplně neví, čemu přesně tleskají. Nejspíš blížícímu se konci.
Po Německu se pokoušíme dohnat alespoň Polsko
Ministr dopravy Martin Kupka ukázal na prezentaci inspiraci Polskem, kdy tato kdysi v Česku vysmívaná země postavila za 10 let skoro 2 800 km dálnic, zatímco Česko 142. Velmi dlouze pak Kupka prezentoval nutnost vybudovat funkční a rychlou železnici. Bylo vlastně sympaticky překvapivé vidět ministra zrovna této strany horovat za veřejnou dopravu a železnice, coby symbol tradic a pokroku.
Nicméně zatímco hotová dálniční síť po roce 2030 byla prezentována jako víceméně jistota, základní páteř vysokorychlostní železnice po roce 2040 se nacházela v kategorii sen i na prezentaci, kde si mohl Kupka dovolit cokoli. Tolik zhruba k dohánění Polska. Kdyby kdokoli v devadesátých letech tvrdil, že dohnat Polsko pro nás jednou bude z kategorie žádoucí, ale nedostupný sen, nejspíš by byl internován na psychiatrii pro paranoidní bludy. Na proměně vztahu k důležitosti železnice lze asi ilustrovat, že ODS trvá v průměru 30 let něco pochopit.
Alexandr Vondra vystoupil na konferenci jako jediný dvakrát. Jeho vystoupení k zahraničí nechtěně ilustrovalo celkový nezájem českých stran o svět za hranicemi země. Tedy ne, že by Vondra nemluvil o zahraničí, ale vlastně svým kolegům a několika málo kolegyním v deseti minutách vysvětloval, co se tak zhruba v Evropě a ve světě za poslední léta stalo, nejspíš si byl jist tím, že to v sále v podstatě nikdo neví.
Vondra také navrhoval věcný přístup k EU, nebýt ideologický a nebojovat minulé bitvy. Po termínu euroskepticismus se v ODS zjevně slehla zem, o čemž svědčí také absence Jana Zahradila. Na druhou stranu hájil Vondra pobyt ODS ve frakci s italskými postfašisty a konzervativními extremisty z Polska.
Jan Bauer vystoupil k tématu práce a sociálních věcí. V prezentaci přejmenoval dotčené ministerstvo na ministerstvo dávek se starou parní lokomotivou v pozadí. Ve své nové koncepci představí starý známý pravicový přístup k sociálnímu státu. Dávky by měly být adresné, podmíněné prací a kontrolované. Takové, jaké se kdysi snažil prosadit ministr Drábek. V tomto tedy nic nového. Bauer pak zmínil, že se snažil prosadit novelu třikrát a dost, která má trestat hříšníky pobírající dávky. Tak by se vlastně dalo shrnout pojetí sociální práce pravice: dohlížet a trestat.
Budoucnost vypadá jako srnka u jaderné elektrárny
V závěrečném bloku se agendy klimatu a životního prostředí chopil expert ODS na tuto oblast, což je Saša Vondra. V úvodu se opřel do Grety Thunberg coby fanatičky nebo do Franse Timmermanse. Na svou obranu si vzal Edmunda Burkeho (1729–1797), což je jeden z mála konzervativců, kterého kromě současného papeže a Margaret Thatcher v ODS znají. Cesta české pravice ke klimatu není jednoduchá.
Vondra konstatoval, že boj o Green Deal pravice prohrála a je třeba ho brát jako fakt. Kolegům proto vysvětlil něco, čemu rozumí, tedy že by na ignorování Green Dealu prodělali. Pomalu je připravoval na to, že i když nemáme rádi větrníky, nepůjde to bez nich. Na uklidnění zdůrazňoval jaderné elektrárny a vodík.
Vysvětlil kolegům a několika málo kolegyním, za čím stojí ODS v ochraně přírody (slovo klima se v této straně příliš nepoužívá): zálohování PET lahví a jaderné elektrárny. Budoucnost si tak Vondra na obrázku své prezentace představuje jako jadernou elektrárnu a orla, který se vznáší nad srnkou u jezírka.
Budoucnost podle ODS vypadá jako nově zrekonstruované Moravské náměstí v Brně, což ve videu prezentovala primátorka Vaňková, zatímco v pozadí videa točeného na mobil hučela několikaproudá silnice, čímž dodávala celé představě ODS o budoucnosti a přírodě na uvěřitelnosti. Všiml si toho i Vondra, který glosoval, že místo ptáků byla slyšet spíše auta. Video z Brna prostě vypadalo jako video z Brna.
ODS se sešla, zopakovala si své základní postuláty a odprezentovala několik posunů ve svém myšlení, což je recyklace PET lahví a stavba železnic. Nikomu se nic nestalo a následně se muži a několik málo žen rozjeli do svých domovů.
Autor je redaktor Alarmu.