Královská korunovace po sobě zanechala pachuť ze zatýkání desítek protestujících

Během korunovace Karla III. policie zadržela protimonarchistické protestující a je zjevné, že jejich zatčení bylo značně svévolné. Incident je temnou ilustrací nového zákona, který omezuje protesty.

Korunovace krále Karla III., která proběhla v sobotu 6. května, byla jednou z největších událostí posledních dekád, kterou Velká Británie zažila. Karel III., dříve princ z Walesu, se po více jak 70 letech vlády své matky Alžběty II. stal hlavou státu hned v 15 zemích světa, mimo Británie také v Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu, Jamajce nebo na Bahamách. To i přesto, že se bývalé Britské kolonie (především ostrovy v Karibském zálivu) snaží v poslední době ve společenství Commonwealthu upozadit a nahradit stávající hlavu státu systémem přímé volby.

Velkolepý obřad, který se bez výrazných změn uskutečnil podle duchovního procesí starého tisíc let a pomyslně předal podle tradice boží moc do rukou krále, sledovaly miliony lidí po celém světě. Celá událost stála britské daňové poplatníky v přepočtu kolem 2,7 miliardy korun, ačkoliv královský palác dříve tvrdil, že obřad výrazně omezil kvůli současné krizi ekonomiky a životních nákladů, se kterou se Británie potýká. V době, kdy stávkují tisíce zdravotníků, řidičů MHD, učitelů a zaměstnanců pošt a veřejné správy kvůli rekordně nízkým mzdám, a v době, kdy britská konzervativní vláda tvrdí, že nemá jak státní rozpočet navyšovat, je tak pro mnohé samotná korunovace ukázkou zbytečné okázalosti a pomyslným plivnutím do tváře pracující třídě. Británie je také vůbec poslední monarchií s křesťanskými kořeny, která na pompézním obřadu korunovace lpí. V ostatních evropských zemích monarchistické tradice a vliv dávno výrazně omezili nebo zrušili.

Británie je také vůbec poslední monarchií s křesťanskými kořeny, která na pompézním obřadu korunovace lpí.

Další pachuť, kterou po sobě korunovace zanechala, byly desítky zatčených protestujících a zabavené transparenty, na kterých stálo „Not My King“. Londýnská policie zasáhla ještě dříve, než lidé stačili vyjít do ulic. BBC uvádí, že se policie ocitla pod palbou kritiky za použití nepřiměřené síly, a především také za zatčení lídra antimonarchistické skupiny Republic Grahama Smitha. Protestní skupina uvedla, že byli zatčeni během vykládání transparentů z dodávky blízko samotného procesí a neměli v plánu událost narušit jinak než poklidným protestem. Většina protestujících byla zatčena pod záminkou výtržnosti, narušování veřejného klidu a pořádku nebo z podezření, že by vzbudili veřejné pohoršení. Propuštěni pak byli bez jakýchkoliv obvinění, někteří však v cele strávili až šestnáct hodin.

Celá korunovace, které se zúčastnilo také na tři sta světových lídrů, byla nepochybně vysoce náročná na udržení bezpečnosti v jednom z největších evropských měst. Zvláštní operace s krycím jménem Golden Orb měla za cíl bránit metropoli před terorismem a výtržnostmi. Ve vězení však nakonec skončili lidé, kteří se v demokratické společnosti snaží zasazovat o dialog a poukazují na nedostatky a úskalí, které s sebou život v monarchistické společnosti s koloniální historií přináší. Londýnská policie ve svém prohlášení uvedla, že jednala na základě závažných podezření a že byla informována o tom, že protestující chtějí výrazně narušit korunovační procesí. Nyní však také přiznává, že pro to nemá žádné přímé důkazy a nemůže tak tato tvrzení nijak doložit.

Britské zákony omezující právo protestovat

Celý incident se odehrál jen několik dnů po tom, co vešel v platnost nový kontroverzní zákon, který upravuje právo na shromáždění a protest. Ten má za cíl zatočit především s klimatickými protesty, které již několik let vedou organizace jako Just Stop Oil nebo Extinction Rebellion. Evropská města, a tedy i Londýn zažila kvůli klimatické krizi různé formy radikálních protestů, které se snaží na přicházející katastrofu zoufale upozornit. Nová úprava tak lidem bere právo protestovat například formou přivazování se k veřejným objektům nebo blokováním dopravy. Výslovně pak zakazuje „locking onto others, immovable objects or buildings“, tedy praxi, kdy se lidé za pomoci speciální pásky nebo lepidla přichytí, a pro úřady i policii je pak komplikovanější a časově náročnější zasáhnout. Policie má také pravomoc kohokoliv prohledat, pokud má podezření, že přivazovací náramky nebo lepidlo k protestům chtějí použít, a stalo se tak i během zadržení antimonarchistů. Ti však měli pásky připravené, jak sami tvrdí, na samotné transparenty, aby jim držely v rukou a nepadaly z žerdi.

Konzervativní britská vláda, které je často pokrytecký přístup ke klimatu vyčítán, již dříve možnosti veřejného protestu značně omezila. Boris Johnson například i přes kritiku potlačování lidských práv prosadil zákon zakazující hlučná shromáždění, která budí přílišné veřejné rozhořčení.

Současná drakonická legislativa, která byla projednána ve zrychleném řízení ve stavu legislativní nouze, byla již dříve kritizována, například opozicí při projednávání v parlamentu, nebo odborníky v médiích. Po tom, co se však policie snažila během korunovace tento pár dnů starý zákon uplatnit na svých obyvatelích, vzbudil velkou veřejnou diskusi a pohoršení. I lidé a osobnosti, kteří jinak monarchii fandí, tento policejní akt ve značné míře odsuzují a věří ve fundamentální demokratické právo všech na protest.

 

Policie si zákon možná vyložila příliš doslova a odmítá tak měřit dvojím metrem. Až budou zatýkat protestující blokující dopravu v centru Londýna, kteří upozorňují na klimatickou krizi, možná se nad tím média a ani veřejnost tolik nepozastaví. Zásah během korunovace byl však pro mnohé za hranou. Mnohá média, odborníci i veřejnost si tak začali klást otázku, jestli by tento zákon, který protesty značně omezuje, neměl být zrušen. Politici napříč spektrem však kontroverzní zákon brání a měnit ho nechtějí. Premiér Rishi Sunak říká, že policie má podobné zásahy plně ve své kompetenci a nemá tak šanci cokoliv ovlivňovat. Policie se však pouze řídí zákony, které Sunakova vláda prosadila. Zásah policie nyní neodsoudil ani labouristický předseda Keir Starmer a to přesto, že jeho strana dříve v parlamentu proti zákonu protestovala. Je však zřejmé, že také veřejný tlak policii nakonec přiměl k tomu, aby protestující propustila bez obvinění.

Autor se věnuje politice s ohledem na lidská práva, dlouhodobě žije ve Velké Británii.

Čtěte dále