Foto Jakub Joachim, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
„Vítám vás na této netradiční akci,“ řekl předseda vlády Petr Fiala na úvod tiskové konference o úsporných balíčcích a důchodové reformě. Dlouho očekávané vystoupení vlády, kterému předcházela celá řada spekulací, připomíná během první hodiny spíše nekonečné hledání odpovědi na otázku „jak to děláme, že jsme tak skvělí?“ Kromě Fialy dostali prostor všichni předsedové a předsedkyně vládní pětikoalice, a to hlavně proto, aby jeden za druhým říkali to samé.
Jedna podstatná věc ale nezazněla vůbec: a tím je přiznání, že balíček, který má snížit schodek v příštím roce o 94,1 miliardy korun, v roce 2025 o dalších 53,4 miliardy korun, vlastně řeší jednu hlavní politickou a ekonomickou chybu ODS z nedávné minulosti. A tou je zrušení superhrubé mzdy. Zdá se totiž, že se v rozpočtu prakticky jen hledají peníze, které by díru, jež ODS a ANO před lety vytvořily, měly zalátat.
Fráze a odhady
Zazněly takřka všechny demagogické fráze: o populismu, který tato vláda odmítá a nedělá. Bylo řečeno, že minulé i současné krize dopadly na všechny stejně – což je prokazatelná lež, data dlouhodobě dokazují, že tak to není. Inflace zasahuje hlavně chudší polovinu rodin. Čtvrtina z nich skončila letos v únoru v mínusu, třetina na nule. Ukazují to data z průběžného výzkumu Život k nezaplacení, který připravuje PAQ Research ve spolupráci s Českým rozhlasem.
Také bylo několikrát řečeno, že opatření se dotknou „všech stejně“. To však není z podstaty věci možné – i kvůli předchozím krokům, které vláda už schválila, jako je třeba navýšení příjmové hranice k oproštění od platby DPH z jednoho na dva miliony korun. To umožňuje podnikatelům a živnostníkům spláchnout své daňové povinnosti jednorázovou platbou v řádu pár tisíců.
Za pozornost rozhodně stálo i varování ekonomky Heleny Horské, která se vymezila proti vyšším daním v tom smyslu, že by to v Česku potom bylo na úrovni Skandinávie.
Intro k opatřením přineslo jednoduše hodně floskulí a jen dvě konkrétní vyřčená opatření – pro některé ta nejméně kontroverzní. Nulovou sazbu DPH na knihy, která je opravdu překvapivá a lze se domnívat, že má roli určité kouřové clony – jakkoliv je to dobrý krok, působilo to spíš jako snaha odvést pozornost od kroků jiných.
Dalším vypíchnutým tématem bylo pak oznámení škrtů ve výdajích ve státní správě. Protože je podle této vlády stát stále přebujelý a je potřeba ho „zeštíhlit“. V tomto duchu pak pokračovala celá tisková konference, jíž se zúčastnili i různé expertky a experti – podobně vágně jako členové a členky vlády. Za pozornost rozhodně stálo i varování ekonomky Heleny Horské, která se vymezila proti vyšším daním v tom smyslu, že by to v Česku potom bylo na úrovni Skandinávie. To je nejen pro Horskou nejspíše v mnoha ohledech nepředstavitelné.
Překvapení
Na konkrétní opatření došlo až po více než hodině a přednesl je nejdříve ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Ten několikrát uvedl, že vláda má ambici neřešit jen aktuální krizi, ale vyřešit rozpočty na mnoho desetiletí dopředu. Problémy dle něj nejvíce hrozí u důchodů. Pokud nenastane nějaká masivní migrační vlna (což není vzhledem ke klimatické krizi vyloučené), bude tu v roce 2050 jeden pracující na jednoho člověka v důchodu. Dnes jsou to tři pracující lidé na jednoho seniora.
Jurečka také vysvětloval, že v roce 2050 bude potřeba 350 miliard na důchodový systém pro dnešní čtyřicátníky. Uvedl hned několik způsobů, jak se na to připravit – nějaký větší zásah do daňové struktury ale nepředpokládá.
Ideálem délky doby v práci je podle Jurečky čtyřicet pět let. Přiznal ale, že je tu řada odvětví, kde je práce náročná a nelze ji vykonávat takto dlouho. Vláda se také rozhodla bojovat proti odchodu do předčasného důchodu a nově by nemělo být možné si v takovém případě přivydělávat.
Zásadní je také doba odchodu do důchodu: úprava věku odchodu do důchodu nad dnešních 65 let se od roku 2031 dotkne osob narozených po roce 1965. Tato hranice se bude upravovat postupně podle toho, jak se bude prodlužovat průměrná doba dožití. Hranice důchodového věku se bude posouvat, pokud se podle dat Českého statistického úřadu bude prodlužovat věk dožití. To ovšem – podle řady expertů a expertek – není a nemá být jediný ukazatel.
Důležité je totiž mluvit o věku dožití ve zdraví a ten je momentálně v České republice na hranici 62 let. Odcházet později do důchodu by tak znamenalo pracovat v nemoci, což s sebou může nést celou řadu negativních externalit. Nad nimi se však Jurečka během své prezentace nijak nezamýšlel.
Vláda také bude postupně zvyšovat minimální pojistné pro OSVČ. Po třech letech by měla hranice vyměřovacího základu odpovídat minimální mzdě. Postupný náběh rozložený do tří let budou mít i nové osoby samostatně výdělečně činné. To však ihned kritizovala řada odborníků. Sociolog Daniel Prokop z PAQ Research například uvedl, že toto navýšení je disproporční a postihuje hlavně nízkopříjmové OSVČ. „Minimální odvod pro OSVČ bude 29 procent z vyměřovacího základu, což zatíží mnohem víc nízkopříjmové OSVČ a vysokopříjmových se dotkne minimálně,“ vysvětloval ihned na Twitteru Prokop.
Odvahu?
Nejdelší část projevu měl pochopitelně ministr financí Stanjura. A právě jeho návrhy byly pro mnohé překvapivé. Došlo totiž i na zvýšení některých daní – majetkových či firemních. A to i přesto, že se Petr Fiala opakovaně zaklínal tím, že k ničemu podobnému nedojde – před volbami, ani po nich. Nyní však vláda argumentuje jinak a sama sebe staví do role „rozpočtově odpovědné“ a „odvážné“ politické síly.
Zatímco v roce 2021 se Stanjura zaklínal tím, že „nápad na zvýšení daně z nemovitosti je opravdu nebezpečný. Nechápu, proč by stát měl trestat někoho za to, že si pořizuje bydlení,“ dnes se odvolává na dlouhodobou kritiku ze strany OECD. Ta Česku vytýká nízké majetkové daně, která pak vytváří velkou majetkovou nerovnost. To, co samotní vládní představitelé ještě před časem označovali za komunismus, tak nyní sami dělají. Málo, ale přece.
Sazby daně z nemovitých věcí se podle materiálu ministerstva financí zvýší až na dvojnásobek, část tohoto výnosu nově půjde do státního rozpočtu. Příští rok prý takto získá dodatečných devět miliard korun. Také bude zavedena automatická valorizace podle inflace, jež by měla začít platit od roku 2025. To bude v průměru znamenat výdaj pro majitele v řádech sto korun ročně. Česká republika má druhé nejnižší daně z nemovitosti v rámci zemí OECD, nicméně by bylo potřeba, aby tento krok doprovázela silná politika bydlení, která by měla chránit především nájemníky a nájemnice.
Škrty a mlžení
V jiných oblastech ale zůstali zástupci a zástupkyně vlády věrní svému programu. Především co se vztahu k zaměstnancům (a těm státním především) týká. Je to dlouhodobě výdajová stránka rozpočtu, o které SPOLU i další strany pětikoalice mluví nejvíce, tu příjmovou se snaží zamlčet. V rámci této mantry se sníží objem peněz na platy ve státní správě o dvě procenta, od příštího roku to bude znamenat úsporu 9,7 miliardy korun.
Představitelé vlády nechtěli ale otevřeně říct, že dojde na snižování počtu státních zaměstnanců ani zmrazování jejich platů. Pouze uvedli, že se o deset miliard sníží státní výdaje na tyto zaměstnance. Což zkrátka a jednoduše znamená, že k propouštění nebo snižování platů dojde. Mantra, že státní zaměstnanci parazitují na rozpočtu, tak pokračuje. Mimo to vláda zveřejnila i navyšování daní z příjmu fyzických osob, které jen dál dokládají, že předvolební sliby SPOLU byly jen z říše snů a nezakládaly se na realitě.
Mezi další zásadní opatření rozhodně patří zavedení pouhých dvou pásem DPH. To nižší je nyní na dvanácti procentech a to vyšší na jednadvaceti. V nižší sazbě jsou například potraviny, léky, ale také výstavba bydlení a další položky. O tom, jaké negativní změny se chystají, nechtěl Zbyněk Stanjura mluvit sám od sebe. „Já jsem chtěl, abyste se zaměřili na ty položky v nižší sazbě, ne v té vyšší,“ reagoval poněkud podrážděně Stanjura na dotaz novinářů, co má Česko vlastně čekat za změny. A zatímco všechny položky, které patří do nižšího pásma, vyjmenovával sám od sebe, pomalu a nahlas, oblasti, které skončí ve vyšším pásmu, drmolil a nedával jim moc prostor.
Co ale víme: veškerý alkohol se dočká zvýšení DPH, tiché víno ne. Už nyní se objevuje masivní kritika z velmi nekoncepčního a nespravedlivého přístupu ke zdanění alkoholu. Ve vyšší sazbě budou nově také noviny. „Časopisy jsou společensky významné, a proto je zařazujeme do nižší sazby DPH. Známe vědecké časopisy, vědecké noviny neznáme,“ uvedl Stanjura.
Povinná nemocenská
Podobně nejednoznačné, co se komunikace týká, to také bylo s jedním z nejdůležitějších opatření, které velmi zasáhne zaměstnance: znovuzavedení nemocenského pojištění. Kdyby nebyl prostor pro tiskovou konferenci, sami zástupci vlády to neřeknou. Přitom jde o naprosto zásadní změnu, která má dle Fialy „kompenzovat“ skutečnost, že se vláda rozhodla nezavést znovu karenční dobu. Tedy neproplácení prvních tří dnů nemocenské.
Povinné nemocenské pojištění zaměstnanců má karenční dobu nahradit. Nemocenské pojištění je součástí sociálního pojištění, které v roce 2023 činí 6,5 procenta. Nově se tedy k sazbě sociálního pojištění přičte i 0,6 procenta z průměrné mzdy, tedy právě sazba nemocenského pojištění. Zavedení nemocenské má vládě vynést přes 11 miliard, tedy celou třetinu z příjmového balíčku. Ani tak to ale Zbyňku Stanjurovi nestálo za zmínku.
Na řadě je komunikace
Netradiční akce jménem tisková konference vlády trvala nakonec přes dvě a půl hodiny. To ale bylo avizováno. Vzhledem ke způsobu, kterým vláda svá opatření komunikovala, panuje stále celá řada nejasností a nejistot. Ty se ztratily v poněkud příliš zdlouhavém a vyprázdněném plkání ze začátku tiskovky.
Přitom tak zásadní okamžik, jako jsou dlouho očekávané změny v oblasti rozpočtu a důchodová reforma, si zaslouží poctivou a upřímnou diskuzi. Té jsme se od vlády Petra Fialy dočkali jen částečně. Co totiž chybělo úplně, je možná ten nejzásadnější moment, který stojí v pozadí stávající nelichotivé rozpočtové situace. A tím je opravdu tolik kritizované populistické zrušení superhrubé mzdy, které dle mnohých expertů nejen, že většinově nic důležitého nepřineslo, ale také pomohlo nastartovat pádivou inflaci.
Je sice odvážné navrhovat změny, které místy jdou i proti vlastním předvolebním slibům, ještě odvážnější je ale přiznat vlastní chybu a nehledat pro ni výmluvy. Tu v Babišově vládě, tu ve válce na Ukrajině a tu v údajně neočekávatelné inflaci. Tak jako tak ale nyní vládu čeká to zásadní: aby přestala mlžit a na každodenní úrovni věcně, upřímně, bez další sebechvály a ideologických frází, komunikovala s obyvatelstvem. Vzhledem k masivní nedůvěře, které vláda čelí, to totiž bude sakra potřeba.
Přehled navrhovaných opatření vlády je možné dohledat zde.
Autorka je redaktorka Alarmu.