Bytová krize dopadá na životy lidí, stát dělá málo, říkají aktivisté po schůzce na ministerstvu

V podcastu Bulvár jsme mluvili s aktivistickým kolektivem Jezevky, který na Ministerstvu pro místní rozvoj postavil dům z karet jako symbol české bytové politiky.

Ve středu 5. dubna dorazil aktivistický kolektiv Jezevky na Ministerstvo pro místní rozvoj s patnácti hracími kartami, které měly na výšku 1,2 metru. „Z nich jsme postavili domek z karet, který symbolizoval státní bytovou politiku, její vratkost. Jednotlivé karty pak zastupovaly politiky a praxe, které jsou podle nás nefunkční, jako nízké kontribuce developerů, privatizace obecních bytů nebo nulové zdanění prázdných bytů,“ rekapituluje Anna Mírková z kolektivu Jezevky.

„Stavění domku bylo pozadím k předem domluvené schůzce. Celá akce sloužila k tomu, abychom na schůzce předali ministerstvu naše požadavky a udělali kolem toho větší haló. A to ne nutně pro lidi a média, ale pro zaměstnance Ministerstva pro místní rozvoj,“ doplňuje ji Petr Baroch, podle kterého aktivisté zastavovali kolemjdoucí, mluvili s nimi a rozdávali jim letáčky se svými požadavky. Na velké papírové archy rozložené ve vestibulu psali vzkazy od lidí, kterých se bytová krize bezprostředně týká. „Chtěli jsme, aby všichni věděli, že ten den má být na ministerstvu schůzka a debata o krizi bydlení.“ Mezi požadavky, které se kolektiv rozhodl komunikovat, bylo výrazné navýšení městských bytových fondů, větší ochrana nájemníků a zdanění prázdných bytů.

Baroch v podcastu vysvětluje, proč si aktivisté vybrali k protestu právě Ministerstvo pro místní rozvoj, které se v posledních měsících věnuje přípravě zákona o podpoře bydlení i projektům výstavby nových dostupných bytů. „Uvědomujeme si, že je třeba se obracet také na další instituce. Ale náš aktivismus je vedený z pozice občana. A občan se logicky jako první obrací na ministerstvo, které má bydlení v gesci. Zároveň tím naše kampaň nekončí, v úsilí nasvěcovat problematiku krize bydlení budeme dál pokračovat.“

Oba členové aktivistického kolektivu dodávají, že členové Jezevek se nevnímají jako experti a svou roli vidí především v přinášení osobních příběhů lidí, na něž bytová krize dopadá. „Velká část Jezevek pracuje v sociálních službách, na denní bázi slýcháme příšerné příběhy plné emocí, a z pozice pracovníka v sociálních službách mám pocit, že bych tyhle příběhy a tohle povědomí měl komunikovat dál.“

Stavět, stavět, stavět?

Happening na Ministerstvu pro místní rozvoj byl vyvrcholením dlouhodobější kampaně Jezevek na sociálních sítích i ve veřejném prostoru. Například na ohradách kolem brownfieldů se objevily nápisy upozorňující na fenomén financializace bydlení a investičních bytů. „Jedním z cílů kampaně bylo narušit známý narativ o krizi bydlení, který tvrdí, že se málo staví. Podle nás je třeba mluvit spíš o tom, pro koho a jak se staví. Výstavba je rozhodně součástí řešení krize bydlení, ale my potřebujeme kombinaci různých nástrojů. Například našim klientům v sociálních službách není možné na jejich životní situaci odpovídat tím, že se má víc stavět,“ vysvětluje Baroch, podle kterého se právě na budoucích nových pražských čtvrtích ukazuje, že jen stavět nestačí. Ve Smíchov City či nové části Žižkova mají vzniknout tisíce až desetitisíce nových bytů, avšak téměř žádné za dostupnou cenu, a k řešení krize bydlení tedy nebudou přispívat. „O krizi se v médiích vždy mluví v abstraktních číslech, jenomže ona dopadá na konkrétní lidi. Na ty, se kterými pracujeme, na naše známé, kamarády, členy rodiny. A ministerstvo mezitím říká, že projevy jeho současné snahy budou vidět nejdřív za deset let. To je za nás opravdu pozdě. Kvalita mnoha životů se rapidně zhoršuje a je třeba jednat rychleji,“ doplňuje Mírková.

Podle Barocha se zástupci Jezevek se zástupci ministerstva na schůzce na lecčems shodli. „Souhlasíme spolu v tom, že krize je hluboká, je horší než v jiných zemích a musí se řešit většími státními zásahy. Jenže velkou část schůzky zabralo to, že nám lidé z ministerstva vysvětlovali, proč něco nejde.“ Podle aktivistů vyvolávalo smíšené pocity slyšet, že by se protestní akce spíš měly odehrávat na ministerstvu financí nebo na Úřadu vlády. „Trochu to vyznělo, jako by nás chtěli požádat o spolupráci tím, že budeme apelovat u jiných státních institucí, jenomže zástupci těchto orgánů jsou jejich koaliční kolegové,“ říká Baroch, podle kterého bylo také znát, že ministerstvo neuvažuje mimo nastavené hranice. „Nepadly tam termíny jako regulace krátkodobých pronájmů, zvýšení daně z nemovitosti, vyvlastňování nebo danění prázdných bytů. Já bych rád, aby se tímto směrem uvažovat začalo, protože kombinací těchto nástrojů bychom mohli mít výsledky i rychleji než za deset let.“ Podle Barocha je vidět nesehranost jednotlivých ministerstev také na prohlášeních ministra Stanjury. „Ministr financí nedávno ohlásil, že uvažuje o krocích, které by bytovou krizi v důsledku ještě prohloubily. To si to neřeknou mezi sebou? Nebo nemůže Ministerstvo pro místní rozvoj vydat prohlášení, že s tím nesouhlasí, protože to zhorší krizi bydlení?“

Více si o schůzce mezi zástupci ministerstva a Jezevek můžete přečíst zde. Nebo si poslechněte celý podcast.

Čtěte dále