Foto MZČR
Ministr financí Stanjura na sebe strhává pozornost tak často a v takové míře, že zastiňuje jiné mizerné ministry této vlády. Jedním takovým je ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, jehož (a naše) největší štěstí je, že se nyní nešíří žádná epidemie jako v letech, která už jsme raději vytěsnili. S Válkem v čele bychom byli všichni dávno mrtví. Ale možná se s ním upijeme k smrti, protože epidemie alkoholismu je v Česku dlouhodobě přehlížena a ignorována.
S výjimkou nejbohatších se musí všichni podílet na lepení díry ve státním rozpočtu, kterou způsobilo zrušení superhrubé mzdy, za nímž stála ODS, Babiš a Okamura. Podílet se musí všichni kromě producentů vína a konzumentů tohoto laciného alkoholu především z jižní Moravy. To je současně kraj s největším počtem alkoholiků v zemi. Daňovou výjimku pro alkohol z hroznů protlačili lidovci, kteří by si sice jindy vrtali koleno kvůli ochraně tradiční rodiny, nicméně alkoholismus coby jeden z největších původců rozvratu rodin jim kupodivu nevadí. Nulové zdanění vína stejnými argumenty hájí již dekády.
Kromě lidoveckých poslanců se zapojil i jihomoravský hejtman Jan Grolich, který řekl: „Pro mě je víno spíš zemědělský produkt než alkohol, protože je mnohem víc navázáno na to, že ho musí vinař sám vypěstovat, zpracovat a prodávat.“ To je vskutku dojemné vysvětlení, které by mohli okamžitě přijmout za své producenti kokainu a heroinu, což jsou lokální zemědělci pěstující koku a mák.
Kvalitní okena k obědu nevadí
Všechny nicméně trumfnul ministr alkoholu Vlastimil Válek, který se jako obvykle nezdržuje něčím tak triviálním, jako je vědecké poznání, nebo vůbec nějaké poznání, a coby ministr zdravotnictví plácá, co ho zrovna napadne. Třeba v rozhovoru pro Aktuálně Válek řekl: „Pokud si dá člověk pivo k obědu nebo si vychutná kvalitní koňak, nic na tom není… Jsem si stoprocentně jistý, že mezi zdravím Čechů a spotřební daní na alkohol je nulová souvislost. Bavme se o teorii závislosti. Každý má svoji návykovou látku jinou. Já třeba závidím lidem, kteří se dokáží zastavit u pěti chipsů.“
Začneme tím, že žádná zdravá nebo neškodná dávka alkoholu neexistuje a dát si k obědu alkohol v pořádku není, i když mu budete říkat kvalitní koňak nebo archivní okena. Pokud si je Válek stoprocentně jistý něčím, co si zrovna vycucal z prstu, měl by ideálně rezignovat. Že mezi zdaněním a spotřebou, a tedy i zdravím Čechů souvislost existuje, ví každý, kdo šel někdy okolo googlu a zeptal se ho na to.
Kdyby to Válek zkusil, nebo se prostě zeptal někoho na ministerstvu, v jehož čele stojí, věděl by to. Jak ukazují prakticky všechny studie i metastudie, vyšší daně znamenají nižší spotřebu a nižší spotřeba alkoholu znamená méně mrtvých, méně nemocných a nižší náklady pro celý zdravotnický systém. Totéž by Válkovi vysvětlila a doporučila také Světová zdravotnická organizace. Nulovou daní na víno naopak jako společnost dotujeme byznys vinařů, a to svým zdravím a sociálními i ekonomickými dopady na společnost.
Na otázku, jestli by zavedl daň na víno, Válek řekl, že ano, ale vlastně ne: „Já bych byl hned pro. Jenže když ji zavedu, začnou lidé jezdit na Slovensko nebo do Rakouska, kde daň nemají, a je vymalováno. Já chci něco jiného. Je absurdní, aby švédská ministryně zdravotnictví k bio lososovi nabídla dvě deci bílého a dvě deci červeného. A to ve Švédsku daň na víno mají. Proč se ale nabízí na oficiální večeři ministrů? Proč se v každém seriálu chlastá?“ ptá se neználek Válek.
Válek by chtěl zdanit víno, ale nemá to cenu, protože alkoholici sednou na kolo a budou jezdit pro víno do Rakouska a na Slovensko. Jediné možné řešení je, aby švédská ministryně zdravotnictví přestala k lososovi nabízet víno a v seriálech, na které se Válek dívá, se přestalo chlastat.
Možná by teda Válek mohl zkusit nějakou současnou produkci a nekoukat pořád dokola na Dallas a Okres na severu. A možná by nám všem bylo líp, kdybychom místo Válka měli švédskou ministryni zdravotnictví, protože Švédsko okupuje v žebříčku spotřeby alkoholu opačnou pozici na Česko, které je soustavně a dlouhodobě na čelních příčkách. Což nepřekvapí, když si lze u nás koupit alkohol prakticky kdykoli, kdekoli a v jakémkoli množství. Ani vodu v Česku nelze sehnat tak snadno jako pivo.
Pětina dospělých na cestě k deliriu
Podle Válka prý nestačí jen zvednout DPH, ale řešení musí být komplexní. To se dá asi říct o každém problému na světě. Možná právě proto máme různá ministerstva, aby se o komplexní řešení pokoušela, přičemž se tato řešení dají vytvářet po částech. Třeba že jako první zdaníte alkohol, aby krabice nejlevnějšího vína nesoutěžila cenou s minerálkou nebo kojeneckou vodou. Protože v takovém světě dnes žijeme.
Vždyť podle oficiálních vládních materiálů má k alkoholismu nakročeno v různé míře více než jeden a půl milionu dospělých Čechů a Češek, tedy zhruba pětina dospělé populace. Z toho 900 tisíc dospělých pije způsobem, který poškozuje jejich duševní a fyzické zdraví. Každý rok zemře kvůli alkoholu šest až sedm tisíc lidí a alkoholici mají život kratší v průměru o 24 let. Odhad nákladů pro společnost z roku 2016 mluví o 56 miliardách ročně, v době před inflací. To je víc peněz, než kolik chce vláda seškrtat na dotacích nebo o kolik chce zvednout daně.
V roce 2018 vysvětloval národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil tehdejší vládě, že je třeba snížit dostupnost alkoholu a zvýšit spotřební daň. O ministerstvu zdravotnictví tehdy řekl, že je v této oblasti již dvě dekády prakticky nečinné. A jak vidíme, současný ministr Vlastimil Válek na tuto nečinnost plynule navazuje, když se s celou situací popasuje prostě tak, že si něco vycucá z prstu a suverénně oznámí do médií, že mezi zvýšením daní na alkohol a zdravím Češek a Čechů není vůbec žádný vztah.
S takovými ministry se bohužel neposuneme nikdy nikam a Česko bude nadále oázou alkoholismu, kde ostatně i politika vlády častěji připomíná spíše apokalyptické delirium než svět střízlivé radosti ze života.
Autor je redaktor Alarmu.