Foto Pexels
„Řada studií ukazuje, že domácí násilí je bohužel stále vážným problémem naší společnosti – doplácejí na něj oběti, jejich rodiny, děti i celá společnost. Poslední větší legislativní změna v oblasti ochrany před domácím násilím byla přijata před více než 15 lety. Zkušenosti organizací pomáhajících obětem dlouhodobě ukazují, že náš systém ochrany před domácím násilím není dokonalý. Také proto se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala, že ochranu obětí zlepší. Jsem ráda, že tento závazek návrhem zákona naplňujeme,“ uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva a náměstkyně ministra pro evropské záležitosti.
Nejrozšířenější forma násilí
Domácí násilí patří z hlediska výskytu k nejrozšířenějším formám násilí vůbec. Reprezentativní kvantitativní výzkumy dlouhodobě ukazují, že s domácím násilím má zkušenost 17–40 procent populace. Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 procent žen a 12 procent mužů má zkušenost s domácím násilím. Ve většině případů se jednalo o násilí ze strany partnera, u 17 procent se však jednalo o týrání ze strany jiných členů rodiny. Specifikem domácího násilí je jeho vysoká latence – na policii se obrátí jen každá pátá oběť.
Pojem domácí násilí explicitně zmiňuje osm klíčových zákonů. Žádný zákon ho však nedefinuje. Chybějící legislativní definice vede k tříštění chápání a výkladu domácího násilí ze strany zainteresovaných subjektů – policie, OSPOD, soudy, lékařské a nelékařské pomáhající profese, školy nebo správní orgány. Důsledkem je nejednotný přístup k obětem domácího násilí vedoucí k neschopnosti poskytnout včasnou a adekvátní pomoc a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem.
„V praxi se často setkáváme s tím, že policie, orgány sociálně právní ochrany dětí a další pomáhající profese chápou domácí násilí velmi odlišně. K rozdílům navíc dochází i v rámci jednotlivých institucí, kdy totožné případy například OSPOD hodnotí různě. Tento nekonzistentní přístup pak velmi ztěžuje účinnost pomoci obětem. Zásadní je, aby systém pomoci poskytoval ochranu všem obětem již od počátku a dařilo se předcházet eskalaci násilí a vážným dopadům. To se bohužel poslední dobou příliš nedaří a počet obětí vražd motivovaných osobními vztahy roste. O to důležitější je přijetí nového zákona,“ dodává Branislava Marvánová Vargová z centra pro ženy ROSA.
Děti, policie i práva obětí
Kromě jednotné definice domácího násilí zákon obsahuje i novelu občanského zákoníku stanovující domácí násilí jako kritérium, k němuž musí být přihlíženo při rozhodování o svěření dítěte do péče. Také se připravuje novela občanského soudního řádu, která zakazuje nařízení mediace při rozvodovém řízení v případech, kdy dochází k domácímu násilí, nebo novela zákona o sociálně právní ochraně dětí, která zavádí povinnost pracovníků OSPOD podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, ve kterém je dítě obětí trestného činu.
Změna zákona se má dotknout i Policie ČR: počítá se s tím, že novela prodlouží délku vykázání ze společné domácnosti v případě domácího násilí z 10 na 14 dní a zavádí povinnost policie zabavit vykazované osobě střelnou zbraň. V neposlední řadě by zákon měl přinést novelu přestupkových zákonů, která posiluje práva obětí přestupků se znaky domácího násilí – oběti mají mít právo na doprovod důvěrníkem a právo na zabránění kontaktu s pachateli násilí. Přestupkové komise také budou muset k obětem (po vzoru trestního řízení) přistupovat se zvláštní citlivostí s cílem zabránit druhotné viktimizaci.
Návrh zákona iniciovala koalice NeNa (Ne násilí na ženách) sdružující organizace poskytující specializovanou pomoc obětem domácího a sexuálního násilí. Na podporu zákona vznikla iniciativa Pro bezpečný domov.
Návrh zákona o domácím násilí by dle plánu legislativních prací měla vláda projednat do konce června 2023. V následujících dnech bude návrh zákona zaslán do mezirezortního připomínkového řízení. Účinnosti by měl nabýt 1. července 2024.
„Kromě legislativních změn vládě předkládáme také nový akční plán prevence genderově podmíněného násilí. Ten by měl přinést další opatření zaměřená na prevenci domácího násilí a dostupnost služeb pro oběti. Dostupnější by se měla stát také pomoc pro děti, které vyrůstají v rodinách s výskytem domácího násilí,“ dodává Klára Šimáčková Laurenčíková.