Foto Úřad vlády ČR
Za pět minut dvanáct! Musíme zastavit rozjetý vlak. Pokud něco neuděláme, čeká nás náraz do zdi! Takhle nás vláda připravovala v podstatě na revoluci, kdy se podle premiérova úvodního slova musela vláda vypořádat s dědictvím „socialisticko-populistických vlád“. Bohužel už nedodal, že bez aktivního zapojení ODS by superhrubá mzda nebo daň z převodu nemovitostí zrušeny nebyly a státu by nechybělo 150 miliard korun, které se teď vláda pokouší dát dohromady.
Nekonečně dlouhá tisková konference avizovaná coby revoluce ve státních financích zaujala nekonkrétností navržených úspor, kdy byly představeny jakési hrubé počty bez jakýchkoliv dalších údajů, analýz dopadů či odůvodnění. A druhou věcí bylo, jak často se představitelé vládních stran zaklínali odpovědností vůči budoucím generacím, dětem či vnukům.
Navzdory této péči za dvě a půl hodiny nezaznělo ani jednou klíčové téma budoucnosti, jímž je klimatická změna, a nakonec vlastně nic, co nastupující generace reálně trápí. Naopak byla mladým zrušena sleva na dani pro pracující studenty, která sice nebyla bůhví čím, ale pořád lepší než nic.
Podobně na studenty zamířil ohlášený škrt dvou miliard dotací ve školství, které by naopak miliardy potřebovalo. Kde, komu a proč budou tyto peníze chybět, jsme se však nedozvěděli.
Rodičům dětí byla kromě zvýšení daní zrušena i sleva na nepracujícího rodiče, což je další mínus pro rodinný rozpočet. Dále došlo na zrušení školkovného, což je další mínus v rozpočtu pro ty, kdo toho využívali a obvykle ne proto, že by chtěli utrácet za soukromé školky, ale protože stát dodnes nedokázal připravit dostatečnou kapacitu předškolních zařízení, aby se rodiče mohli třeba vrátit do práce. Takový slib bohužel na tiskové konferenci nezazněl, a tak mají rodiče i děti prostě smůlu.
V případě studentů pak stojí za zmínku, že jim byla loni zdražena veřejná doprava a nově byla nyní přesunuta do vyšší, 12procentní sazby DPH, na což již dopravci zareagovali prohlášením, že ceny jízdného stoupnou.
A to už bylo z pohledu dětí, mladých či nastupující generací všechno. Žádná pozitivní změna děti ani studenty nečeká a situace ve školství se spíše zhorší. Celá tiskovka vlády byla především řešením vlastních trampot starších a vládnoucích generací.
Bude se škrtat, ale nikdo neví co
54 miliard se má v příštích dvou letech škrtat na dotacích, 11 se má smazat na provozu státu a skoro 10 miliard na platech.
O jaké konkrétní dotace se bude jednat, nevíme, protože to Zbyněk Stanjura odmítá prozradit. Možná proto, že by rychle vyšlo najevo, co vše škrtnout ve skutečnosti nemůže. Česká všeobecná averze k dotacím zcela přehlíží, že dotace stojí za všemi úspěšnými zeměmi. Byly také tím, co od nás do Ameriky odlákalo stavbu takzvané gigafactory na baterie od Volkswagenu.
Celá zeštíhlovací rétorika je přitom obyčejným populismem. Neefektivní stát bude ještě neefektivnější a stát nás to v konečném součtu bude mnohem více.
Jiným evergreenem je vyhazování státních zaměstnanců a snižování platů. Opět nevíme nic konkrétního kromě částky, která se má ušetřit, což je zhruba 10 miliard korun. Vzkazovat lidem, že pracovat pro stát znamená nejistou budoucnost za málo peněz a neustálé poslouchání urážek o lenosti a neefektivnosti, do státních služeb nepřivede nikoho.
Spočítat si, že díky snižování platů a vyhazování lidí ušetříme 10 miliard, zvládne každý, ale výpočet toho, o kolik přijdeme tím, že pro stát nepracují ti nejlepší, už je složitější, a tak se o něj stát ani nepokouší. Státní zaměstnance uprostřed nekončící inflace nečekají pěkné časy. Celá zeštíhlovací rétorika je přitom obyčejným populismem. Neefektivní stát bude ještě neefektivnější a stát nás to v konečném součtu bude mnohem více. Bez kvalitních a dobře placených lidí ve státní správě nikdy nemůžeme dohnat žádné Dánsko ani Švédsko.
Pravicový komunismus pro miliardáře
Všichni, kdo uměli napočítat do pěti, před volbami varovali, že slib ODS o nezvyšování daní je nesmysl a populismus. Nyní, po zvýšení všech daní včetně majetkových, pro OSVČ, zaměstnance nebo firmy, je jasné, že se ODS k vítězství ve volbách buď prolhala, nebo neměla ve svých řadách nikoho, kdo by rozuměl státním financím. Pravděpodobné je obojí. Nikdo už asi nespočítá, kolikrát představitelé této strany použili slova jako „nikdy“ a „slibuji“ v souvislosti se zvýšením daní. Což také znamená, že pro současné kroky nemají od voličů mandát a může se snadno stát, že po dalších volbách bude vše zase úplně jinak.
Je více než symbolické, že ve stejnou dobu, kdy byla tisková konference vlády, ohlásila EPH Daniela Křetínského rekordní zisk přesahující 100 miliard korun. Víc, než kolik chce vláda ušetřit, nebo vybrat na daních. Zatímco my jsme platili vysoké účty za energie, Křetínský je inkasoval do vlastní kapsy. Na tyhle peníze se ani nevztáhne zpackaná daň z mimořádných zisků, protože ta platí až od letoška, i když bylo všem jasné, že všechny dotčené fosilní korporace a banky peníze uklidí.
A protože stát nemůže danit miliardáře, kteří si žijí v pravicovém komunismu, složíme se na dluhy my všichni ostatní. Tedy kromě alkoholiků popíjejících laciné víno, což je nově národní bohatství a zdroj hrdosti celé jižní Moravy. To jsou nakonec hlavní vítězové reformy: miliardáři a alkoholici.
Autor je redaktor Alarmu.