„Chci lidem ukázat, jak sexy může znít ohleduplnost,“ říká Hana Kuncová, autorka erotické audio platformy Oh My Hot

Naši erotickou představivost nemusí uzurpovat jen pornografie. Tvůrci podcastu Oh My Hot nabízí uvěřitelné životní příběhy spojené se sexem. Jsou zbavené stereotypů i tabu.

Každého přitahuje a vzrušuje něco jiného, někoho sebevědomé vystupování a smysl pro humor, jiného kudrnaté vlasy a modré oči, někoho, když mu druhý připraví snídani, dalšímu, když ho o ni ten druhý poprosí. Tvůrkyně podcastů Hana Kuncová se rozhodla prozkoumat, co všechno v kombinaci s upřímnou komunikací a ohleduplností může znít „hot“. Za tím účelem dala dohromady partu lidí a vytvořila audio projekt Oh My Hot o různých podobách erotiky. Na Patreonu jsou k poslechu první dva příběhy, další budou postupně přibývat. Jeden z nich například sleduje milostnou epizodu ze života dvou středoškolaček trávících spolu poslední léto před odchodem na vysokou školu. Cílem Oh My Hot je skrze uvěřitelné životní příběhy detabuizovat některá témata týkající se intimity a sexuality.

Oh My Hot – Audio Stories from Matyáš Fára on Vimeo.

Co je Oh My Hot zač?

Jsou to zatím kratší, v budoucnu snad delší audio příběhy, jejichž součástí je intimní scéna. Každý měsíc budou vycházet tři až čtyři nové nahrávky a lidé si je budou moci poslechnout za měsíční předplatné na Patreonu. Hlavními tématy jsou intimita a sexualita v mezilidských vztazích. Jedním z cílů je ukázat, jak sexy a hot může znít vzájemná ohleduplnost a komunikace mezi partnery. Záleželo mi na tom, aby dialogy mezi postavami nešustily papírem, ale zněly přirozeně a hlavně sexy. Mám totiž pocit, že zejména mladí lidé se s tvorbou, která se zabývá zmíněnými tématy, setkávají skoro výhradně v angličtině. Myslím tím třeba seriálové hity jako Sex Education nebo Euforia. Sama si teď nevybavuji žádnou tuzemskou tvorbu, která by mě přesvědčila o opaku. Chci zkrátka lidem ukázat, že čeština během intimních situací nemusí znít divně.

Takže ti přišlo, že v Česku je „díra na trhu“?

Nechci tvrdit, že tu tvorba s takovými tématy zcela chybí, ale většinou jde o klasický formát, kdy se dva lidé ve studiu baví na téma spojené se sexualitou. Pokud vím, tak scriptovaným příběhům s pokročilým sound designem se v Česku nikdo kromě Rozhlasu nevěnuje. Má to samozřejmě svoje důvody – je to extrémně drahé a produkčně náročné –, ale pokud odhlédneme od audia, tak ani v současné filmové produkci tohle téma není nějak originálněji uchopené a zastoupení queer postav je dle mého názoru stále nedostatečné.

Mám totiž pocit, že zejména mladí lidé se s tvorbou, která se zabývá zmíněnými tématy, setkávají skoro výhradně v angličtině. Myslím tím třeba seriálové hity jako Sex Education nebo Euforia.

Stejně tak mi šlo o jinou reprezentaci etnických menšin, třeba Vietnamců*ek a Romů*ek. Zejména u nich vnímám, že ač romské postavy mohou být pojednány pozitivně jako třeba Láďa ztvárněný Marsellem Bendigem ve filmu BANGER., stále se jedná o určitý stereotyp. Mou snahou je tyto lidi představit mimo kulturní škatulky.

Měl jsem možnost slyšet jeden z již hotových příběhů. Vedle tematiky se Oh My Hot od většiny tuzemské rozhlasové produkce liší i režií. Jaký byl tvůj záměr?

Cílem je atmosféru nestavět pouze na dialozích, ale i na nahrávkách – ruch ulice, hlasy v kavárně nebo šustění oblečení během svlékání. Všechny tyhle často abstraktní složky jsou nejen součástí vyprávění, ale zároveň otevírají prostor pro představivost. Posluchačstvo má možnost si příběh dotvořit dle vlastního vkusu. To je jedno z kouzel zvuku – poskytne nám šablonu, kterou si vybarvíme přesně podle nálady.

Oproti filmu literatura nebo rozhlas nepracují s obrazem a dá se říct, že více podněcují naši fantazii. Jak podle tebe souvisí představivost a erotika?

Pokud bychom spolu šli do kina, dostaneme celý příběh naservírovaný na zlatém podnose. Pokud si ale přečteme stejnou knihu nebo poslechneme audio příběh, každý si ho domyslí jinak. Říká se, že pro ženy je právě kontext a možnost zapojit vlastní představivost důležitější než pro muže, které zase víc stimulují vizuální prvky, ale nedávno jsem se o tom bavila s jedním mým kamarádem, který vyměnil konzumaci video obsahu pro dospělé za audio erotiku a vyhovuje mu to daleko víc. Nenaráží tam na nic, co mu esteticky nevyhovuje a naopak tvrdí, že častějším poslechem mluveného slova si vytváří větší citlivost vůči tomuto typu obsahu a kultivuje tak vlastní představivost.

Ve video teaseru se hlavní hrdinka při poslechu uspokojuje. Lze Oh My Hot chápat jako alternativu k pornografii?

Já bych Oh My Hot k pornografii vůbec nepřirovnávala. Rozdíl mezi erotikou a pornem skvěle vystihla americká spisovatelka Audre Lorde ve své eseji Užití erotiky: Erotika jako síla, kde mimo jiné píše: „Pornografie je absolutním popřením erotiky, protože je založena na potlačení skutečných pocitů. Pornografie totiž upřednostňuje senzaci postrádající skutečný pocit. Erotika se nachází mezi počátky našeho vnímání sebe sama a chaosem našich nejsilnějších pocitů.“ (překlad Markéta Musilová, pozn. autora). Tohle byl přesně ten moment, kdy jsem pochopila, v čem se to má lišit od klasických porno povídek – chci v našich příbězích ukázat celou škálu emocí a vdechnout jim život. Aby to nebyla jen krátká, poučná story, jejíž protagonisté „si odsouhlasí sex“, ale aby obsahovala nejrůznější emoce, které se k našim životům vážou. Například že se při poslechu zasměješ, pocítíš stud, nervozitu nebo trapnost, protože to zažívají i naše postavy.

Tvorbě „kecacích“ podcastů se dnes věnuje leckdo, ale série krátkých, navíc erotických audio příběhů je přeci jen jiná disciplína. Jak nápad vznikl?

V roce 2017 jsem se přihlásila na místo redaktorky do Českého rozhlasu. V tu stejnou dobu Radio Wave ve spolupráci s Kreativním hubem začalo vytvářet možná vůbec první podcastovou sérii u nás a já se k tomu nachomýtla. Jak říkáš, dnes je podobných pořadů kvanta, ale v té době tu slovo „podcast“ skoro nikdo neznal. Dramaturgové*yně si nejspíš poslechli*y Modern Love na New York Times a řekli*y si, že by bylo fajn mít něco takového i u nás, a tak vznikla série Zhasni!, která se shodou náhod věnovala sexu a intimitě. Myslím si, že se tehdy jednalo o průlomový projekt, ale vadilo mi, že téma zpracovává příliš popisnou, dokumentární formou.

Dokázala bys jmenovat tedy jiný, důležitější vzor?

Když jsem před několika lety trávila čas v Kanadě, vyrazila jsem na otočku do New Yorku, kde jsem mimo jiné vedla rozhovor s Kaitlin Prest, která už deset let dělá podcast The Heart. V něm se věnuje tématu mezilidských nebo konkrétně sexuálních vztahů, ale narativní forma, lišící se od běžné reportáže, mě tehdy velmi oslovila. Věděla jsem, že chci dělat něco podobného – vyprávět skrze fikční příběh a dobře zpracované zvukové nahrávky.

 

Rozhlasové hry jsou poměrně tradiční žánr, ale teď chápu, že program stanice Vltava nebyl tvým hlavním zdrojem inspirace…

To úplně ne… (smích) Ale já jinak rozhlas miluji! Tím, že pocházím z „working class“ rodiny, tak to byl jeden z nejjednodušších způsobů, jak se dostat ke kvalitní literatuře. Doma jsme sice neměli knihovnu narvanou evropskými klasiky, ale zato veřejnoprávní rádio bylo puštěné od rána do noci. Už jako malá jsem si užívala, jak mluvené slovo dokáže podněcovat mou představivost. Takže možná iniciační moment vytvořit si vlastní rozhlasovou hru-podcast se nachází v mém dětství.

Ještě bych ráda dodala, že stejně důležitá pro mě byla i osobní rovina. Jako mnohé jiné ženy jsem ve svém životě zažila několik nepříjemných situací, které mi pokřivily vnímání vlastního těla a intimity. Zároveň mě štvalo, jak část společnosti přehlíživě přistupuje ke kauze #metoo nebo k obvinění Dominika Feriho. Motivovalo mě vyzdvihnout pozitivní příklady a spolu s tím detabuizovat některá témata spojená se sexualitou.

Jaká to podle tebe jsou?

Je jich tolik, že ani nevím, kde začít. Podle mě úplně základní je uvědomit si, že se naše sexualita nebo vztah k vlastnímu tělu po celý život vyvíjí. S tím souvisí otázky, jak kultivovat naše touhy, jak pracovat s libidem nebo jak nacházet balanc v rozdílných potřebách partnerů. Je snadné být zamilovaný v prvních měsících vztahu, ale jak udržet tu přitažlivost a jiskru i po pěti, deseti letech už ví jenom málokdo. Je nejen tabu, ale také velice náročné si přiznat, že nejsem ve vztahu spokojený*á, nebo se s tím svěřit svým nejbližším kamarádům*kám.

Překvapilo mě, že když jsem o problému začala mluvit ve svém blízkém okolí, pokaždé ze všech postupně vylezlo, že je to taky trápí, ale nikdo neví, co s tím. Někteří lidé si najdou milenecký vztah bokem, někdo zkouší jiné než monogamní typy vztahů a někdo jenom rezignuje a začne třeba běhat. Považuji za přirozené, že se lidem, kteří spolu dlouhodobě žijí, sexuální potřeby mění a že nemusí být vždycky synchronizované. Důležitá je v tomto ohledu nejen dobrá komunikace, ale také to, že se pokaždé nemusím spoléhat jenom na svého partnera*ku. I masturbace je v partnerském životě stále považována za tabu. Je super pracovat se svým libidem i tímto způsobem, zkoumat tak svoje tělo i touhy. Proto mě baví všelijaké popkulturní podněty, které se sexuality nebo intimity dotýkají. Může to být oblíbená stránka v komiksu, scéna ve filmu, cokoliv dá tvé představivosti impuls.

Projekt byl pro tebe natolik důležitý, že ses jej rozhodla zrealizovat na vlastní pěst. Proč?

Já jsem pro někoho pracovala a stále pracuji celý život. Jak říkáš, tenhle projekt je pro mě natolik důležitý, že jsem dopředu věděla, že jej nechci dělat pro někoho nebo pod někým. Nechci dělat kompromisy ohledně dramaturgie, scénáře, vizuálů, vystupování na sociálních sítích, castingu – zkrátka ničeho. Tahle svoboda je ale tvrdě vykoupená permanentním stresem z toho, že nezvládnu zaplatit honoráře mých spolupracovníků*nic. Přesto jako tým máme velkou chuť v tom pokračovat a dál vytvářet kvalitní obsah. Doufám, že to lidi zaujme a třeba k nám budou i shovívaví, když se nám – hlavně teď ze začátku – něco nepodaří. Věř mi, je za tím opravdu hodně úsilí.

Do procesu psaní jsi přizvala studentstvo z FAMU. Proč jsi se tak rozhodla?

Původně jsem si myslela, že si to celé napíšu sama, ale začala se kupit spousta potřebných věcí okolo a na samotné psaní scénáře nezbyl čas. Pořád se ale nemůžu dočkat, až to znovu zkusím. Taky jsem zjistila, že to není tak jednoduché, hranice mezi tím, co je sexy a co už cringe, je dost tenká… (smích) Začaly jsme ty scénáře psát s mojí kamarádkou Jasmínou Lustigovou, ale ta musela dodělat školu ve Skotsku.

Pak jsem se dostala ke skvělým tipům na studentstvo FAMU, jmenovitě Adél*a Škvrna, Kristýnu Machartovou, Hermínu Peričovou a Alici Krajčírovou. Když jsem se s nimi sešla poprvé, dozvěděla jsem se, že shodou náhod některé z nich zkoušely psát podobné věci. Do procesu tvorby se zapojují i samotní*é herci*ečky. Během nahrávání jim necháváme dostatek prostoru k improvizaci. V neposlední řadě jsou pro mě velice důležití Klárka Ondračková a Matěj Lindner, kteří obstarávají zvukový design. Mám z celé party kolem Oh My Hot velkou radost.

Oh My Hot je už pár dní venku. Máš už nějaké reakce?

Přišlo mi už opravdu strašně moc zpráv! Lidé jsou nadšení i občas překvapení. Je to zážitek, na jaký většinou nejsou zvyklí. Taky nám píšou, co je v životě potkalo za „hot“, zábavné milostné situace nebo posílají náměty na to, co by si rádi poslechli. To mě těší a určitě s tím budeme dál pracovat. Jinak třeba můj rozhovor na Radiu Wave znervóznil početnější skupinu konzervativních mužů, kteří pak měli v komentářích potřebu se vyjadřovat k mému vzhledu, povahovému profilu, politickému smýšlení a domnělému vzdělání. Myslím si, že pokud by Oh My Hot nevzbudilo i takové reakce, tak jsme někde udělali chybu.

Čtěte dále