V kritice univerzitních nepokojů se v USA stírá rozdíl mezi antisemitismem a antisionismem

Konzervativní politici v USA, kterým nevadí podpora otevřeného antisemitismu u vlastních spolustraníků, se snaží potlačit protesty na univerzitách s poukazem na jejích antisemitský základ.

Americké univerzitní kampusy po celých USA se rozhořely propalestinskými protesty už před několika týdny a nyní inspirují celý studentský svět k povstání proti brutálnímu a mocensky vyšinutému vojenskému konfliktu na území Palestiny. Jako Češku žijící pětadvacet let ve Spojených státech mě to ani nepřekvapuje a ani tento společenský jev nepovažuji za projev nějakého doposud skrytého amerického antisemitismu vynořujícího se z temného bahna akademické půdy rozmáčené marxisticko-kulturním liberalismem.

Ale jistě to tak může vypadat z amerických mainstreamových a posléze českých médií, která referují o kampusech plných těžkooděnců, kteří zatýkají dvacetileté výrostky třímající zeleno-červeno-bílo-černé vlajky. To vše doplněné zprávami o tom, že do amerického Kongresu si přivolali rektorku na kobereček, aby „zjistili“, jestli má antisemitské smýšlení, a ptali se proč toho neudělala víc, aby zajistila nejen fyzický, ale taky psychický pocit bezpečí pro židovské studenty.

Celé hnutí ale podle všech dostupných veřejných zdrojů antisemitské není, o čemž svědčí i účast židovských studentů, kteří jsou spolu s ostatními zadržováni a vylučováni ze škol.

Naposledy se takto rozhořela Amerika vlastně nedávno pod heslem „Black Lives Matter“, které vyslalo do světa zprávu o denní realitě Afroameričanů, u kterých je v dnešní době třikrát pravděpodobnější než u bílého člověka, že při setkání s policií mohou být zabiti, a to přesto, že jsou neozbrojeni. Přitom se nikdo v Kongresu ani v médiích neptá vážené rektorky, zda není rasistka, pokud ji nenapadlo, jak se budou cítit početní afroameričtí studenti, když jim do školy najednou nastoupí stovky obrněných policistů s tzv. nesmrtícími zbraněmi, aby udělaly pořádek. Ale jako obvykle v Americe, právě tam je zakopán pes. Tak ho vytáhneme za ocas.

Protesty na kalifornské univerzitě

V zapomenutém koutu severní Kalifornie mezi ohromnými sekvoji sídlí nejnovější polytechnická univerzita ve státě. Je to bývalá Humboldtova státní univerzita (nazvaná podle Humboldtského zálivu, na který pohlíží ze zalesněných kopců), od roku 2022 přejmenovaná na Kalifornskou státní polytechnickou univerzitu aneb CalPoly Humboldt. I zde 22. dubna začal studentský protest, který se rychle proslavil v amerických médiích jako „nejukotvenější“. A to díky tomu, že se protestujícím studentům během první noci podařilo pomocí naučených nenásilných taktik fyzicky odolat snaze univerzitní policie vytlačit je z okupované budovy, kde se zabarikádovali. O týden později, jak referuje univerzitní knihovník Tim Miller, „přes 100 obrněných policistů mávajících zbraněmi nastoupilo na malou skupinu studentů (celkový počet zatčených činil 32), kteří seděli venku na univerzitním nádvoří.“

Tim Miller dále pokračuje ve veřejném dopise: „Tito studenti byli shromážděni v kruhu, zpívali, skandovali a byli pokojní, zatímco policie je zatýkala. Studenti okupující budovu měli seznam požadavků, žádný z nich nevyžadoval uzavření kampusu. Rozhodnutí o uzavření kampusu učinila univerzita bez konzultace s širším vedením kampusu nebo odbory.“ Ve své tiskové zprávě se univerzita obhajovala tím, že studenti porušovali zákon (například poškození majetku) a podle rektora Toma Jacksona jsou ti, kteří se rozhodli zabarikádovat se, „kriminálníci“.

Obraz pokojných protestujících studentů v zajetí policie známe z našich vlastních dějin. Určitě se chovali nezpůsobně, určitě občas i ničili majetek a určitě odmítali poslouchat rozkazy autorit. Musím se zeptat: považujeme je za „kriminálníky“?

Reakce protestujících studentů, kteří se zabarikádovali, se může zdát extrémní, ale zeptejme se nejdřív k čemu vlastně slouží protest a proč byla první reakce vedení školy to, že poslalo na studenty policii? Většina lidí by se nejspíš shodla na tom, že protest má za cíl narušit či zastavit běžný chod života, aby se zvýšilo veřejné povědomí o daném tématu či problému a v některých případech, jako i v tomto, přimět mocnější autoritu k dialogu o nějakých konkrétních činech. Pokud se ta autorita vyhýbá dialogu, tak vidíme, že nepřistupuje na pravidla hry a jde o boj. Takže kdo je proti komu?

New York Times psal ve své zprávě o dění na Cal Poly Humboldt, že „pouze dvě procenta vysokoškoláků jsou Židé… A zdá se, že kampus nemá aktivní židovskou organizaci.“ Žádná zpráva o protestu nereferuje o antisemitských výrocích či zastrašených studentech. Takže v čem byl vlastně problém? Na toto se dnes ptá celá komunita kolem univerzity, včetně knihovníka, který pracuje na univerzitě už deset let a shrnuje podobné události v minulosti a markantně odlišný přístup tehdejších univerzitních rektorů a vedení takto:

„Naše vedení se bezpochyby bojí politiků, kteří se snaží nechat vyhodit všechny univerzitní představitele za to, že umožnili svobodný projev studentů (s nímž tito politici nesouhlasí) na univerzitách. Tento tlak byl úspěšný při propouštění vedení v jiných institucích. Ale možná ještě znepokojivější je, že toto politické hnutí se také pokouší redefinovat naše kolektivní chápání nenásilného a pokojného protestu. Tato škola zažila obrovské množství okupací budov a rozzlobených demonstrací studentů. Předchozí akce studentů řešila univerzita zcela jiným způsobem, než jaký vidíme nyní. Tato současná násilná a ustrašená reakce vedení naší univerzity je bezprecedentní a je v rozporu s nesčetnými pozitivními způsoby, kterými se náš kampus zapojil do protestů a demonstrací během historie školy.“

Jako jeden z mnoha příkladů uvádí knihovník 35denní okupaci učební haly studenty na protest náhlého a nevysvětleného propuštění profesorky a vedoucí programu vědy a přírodních zdrojů v roce 2015. Nejenom, že během protestu pokračovalo v modifikované formě vyučování, ale tehdejší vedení vytvořilo webovou stránku, která existuje dodnes a která obsahuje odpovědi na velké množství otázek ohledně vyvíjejícího se protestu i širokosáhlý dialog, který protest podnítil. Teď se vraťme zpátky do huby amerického buldoka.

Odlišná míra zájmu o antisemitismus a islamofobii

Od počátku dramatického výbuchu současné fáze izraelsko-palestinského konfliktu se konzervativní američtí politici najednou opět stali horlivými ochránci práv americké židovské populace, paradox z velké části ignorovaný mainstreamovými médii.

Po útoku Hamásu 7.října se v americké společnosti dramaticky zvýšily případy jak islamofobie, tak antisemitismu. V dalším měsíci se začala vláda aktivně a intenzivně zabývat antisemitismem na kampusech univerzit, počínaje jednáním 14. listopadu, ve kterém republikánští poslanci opakovaně vinili programy diverzity a inkluzivity (tzv. DEI) z toho, že kvůli nim se násobí projevy antisemitismu. Z nárůstu antisemitismu vinili také „politiku a názory profesorů, mezinárodního studentstva, hnutí Black Lives Matter a akademické programy Studia Blízkého východu.“ O tom, že by poslanci řešili také případy islamofobie, nejsou žádné veřejné záznamy.

Hned další den 15. listopadu se konalo slyšení „Od slonovinových věží k temným koutům: Zkoumání spojitosti mezi antisemitismem, univerzitami osvobozenými od daní a financováním teroru“. O tomto jednání se v médiích nepsalo, ale nutno poznamenat, že se tam mluvilo o neziskových organizacích, u kterých bylo prokázáno, že finančně podporovaly hnutí Hamás. Důkazy o tom, že by americké univerzity podporovaly Hamás, se sice žádné neobjevily, přesto se ale v závěrech jednání objevila doporučení, aby se zjistilo, jestli tomu může být tak i na univerzitách, které pobírají veřejné peníze. Republikánský poslanec za Arizonu David Schweikert upozorňoval na „riziko, že by (Američané) podporovali veřejnými penězi to, co podporovat nechtějí.“ Ostatně o to právě jde studentům, kteří protestují.

Obhájci Izraele, kterým nevadí antisemitismus

Politici, kteří v prosinci minulého roku poprvé svolali rektory tří nejbohatších univerzit Ameriky, patří do podskupiny MAGA Republikánské strany, tedy mezi politické příznivce Trumpova hnutí „vrátit“ tu lepší Ameriku (Make America Great Again). Pokud jde o groteskní formu politického divadla, už jsme mnohokrát s úžasem sledovali Trumpa, který na jakékoliv téma vždy hraje na vysoké úrovni, ale i samotná republikánská strana oplývá nesmyslnými protiřečeníminečekanými zvraty, když je řeč o Židech a antisemitismu. V roce 2018 se stalo kultovním hitem prohlášení republikánské poslankyně Marjorie Taylor Greene, že zdrcující kalifornské požáry toho roku byly způsobeny „vesmírnými solárními generátory“, které byly financovány mocnými, tajemnými lidmi. Okamžitě se lidé vášnivě přidali do internetové i širší diskuze a mluvili s naprostou samozřejmostí o existenci „židovských vesmírných laserů“, které byly v jejich představách financovány rodinou Rothschildů, už 200 let oblíbeným terčem amerických antisemitů.

Poslankyně, která vedla slyšení 13. prosince, je republikánka Elise Stefanik. Ta také patří do skupiny republikánů, kteří podporují Donalda Trumpa a jeho politiku. Na její účet pár dnů po veřejném stání připomněl v televizi demokratický poslanec Jamie Raskin, kolikrát za svoji kariéru Donald Trump projevil sympatie otevřeným antisemitům nebo bílým nacionalistům: „Trump si myslí, že Židé by neměli mít problém, když bude večeřet s antisemity a popírači holokaustu, chválit výtržníky z řad neonacistů a propagovat konspirační teorie a povstání jednoduše proto, že odkývne izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, cokoliv chce,“ řekl Raskin a pokračoval „(Stefanik) neprotestovala, když si (Trump) pozval na večeři Kanye Westa a Nicka Fuentese (oba známé svými antisemitskými výroky)… Nicka Fuentese, který pochybuje, že se 7. října vůbec stalo, protože si myslí, že to byl nějaký podezřelý propagandistický krok Izraelců.“ Takže o co republikánům vlastně jde, když se poslankyně Stefanik ptala rektorky Harvardu „rozumíte tomu, že termín ‚intifáda‘ v kontextu izraelsko-arabského konfliktu je skutečná výzva po genocidě Židů?“

Povstání, nebo výzva ke genocidě?

Nevím, zda je v Česku všeobecně známý význam arabského slova intifáda, ale nejvěrnější překlad do češtiny znamená vzpoura nebo povstání. To přeci známe z vlastních dějin, a to hned několikrát. Třeba „pražská intifáda“ nebo „jak počala lidová intifáda, která vyústila v sametovou revoluci?“. Arabsko-americký publicista Moustafa Bayoumi píše v Guardianu, že „výraz ‚intifáda‘ doslova znamená ‚setřást se‘. Často se překládá jako ‚povstání‘ a v některých obdobích byla nenásilná, v jiných byla palestinská povstání proti brutální izraelské okupaci zase násilná. V žádném okamžiku však toto slovo nikdy neznamenalo výzvu ke genocidě Židů. To je hrubé zkreslení.“

A už jsme u toho zas. Jak se nám svěřil knihovník malé, ale revolučně laděné univerzity, opět tu máme snahu změnit kolektivní chápání významu slov. V následujících týdnech po ukončení kongresového slyšení poslankyně Stefanik opakovaně vyslala světu zprávu, že opovrhuje „morálním úpadkem“ celého harvardského vedení, které se postavilo za svou rektorku, když čelila obvinění, že v její doktorské práci chyběly citace. Toto obvinění vůbec nijak nesouviselo s údajným antisemitismem. Když první afroamerická rektorka v dějinách Harvardu kvůli skandálu s citacemi v lednu rezignovala, tak si poslankyně absurdně přivlastnila zásluhy: „Morálně zkrachovalé odpovědi Claudine Gay na mé otázky se zapsaly do historie.“ Když už, tak morálně zkrachovalé chybějící citace.

Bayoumi o strategii poslankyně Stefanik pokračuje: „Otázka je samozřejmě past, a to z několika důvodů. Prvním a nejdůležitějším důvodem je, že neexistuje žádný důkaz, že by od 7. října, dokonce ani v nedávné historii, někdo volal po genocidě Židů na jakémkoli americkém kampusu, veřejném nebo soukromém. Dotazy Stefanik naznačují, že takové hovory jsou běžné, ale nepředložila žádný důkaz.“ Toto napsal 11. prosince – od té doby se vynořila zpráva, že v lednu jeden ze studentských vůdců Kolumbijských protestů prohlásil v nasnímaném rozhovoru se zaměstnancem univerzity, že „Sionisté si nezaslouží žít“.

Říkat, že si někdo nezaslouží žít, je odsouzeníhodné, ani nás to nikam nedovede. To ovšem nevysvětluje, proč je takový výrok vnímán jako antisemitský. Snad jen ve světě, kde všichni Židé jsou sionisté a všichni sionisté jsou Židé, tudíž nesouhlasit se sionismem znamená být antisemitou. Co je to sionismus, sionistické hnutí a kdo jsou sionisté, je téma nad rámec tohoto textu, protože je to na velmi dlouhé a zajímavé povídání. Ostatně celý novodobý politický „boj proti antisemitismu“ v USA a to, jak souvisí se sionismem, už Alarm popsal v roce 2019.

Problém s definicemi

Ve výsledku musíme pochopit, že hodnocení protestů na amerických univerzitách je opravdu založené na tom, že se v USA veřejně, politicky a běžně definuje antisemitismus jako jakákoliv kritika Izraelského státu, a proto se musí aktéři potlačit a stíhat. Ve jménu boje s kapitalismem či pardon antisemitismem.

To pochopitelně neznamená, že žádný americký student není antisemita, ani že se nikde nemohl stát antisemitský incident. Když se něco takového stane, není to nic, co by se tutlalo, včetně dalšího nevhodného chování studentstva. Celé hnutí ale podle všech dostupných veřejných zdrojů antisemitské není, o čemž svědčí i účast židovských studentů, kteří jsou spolu s ostatními zadržováni a vylučováni ze škol.

Předminulý týden sněmovna odhlasovala přijetí zákona o Uvědomění si antisemitismu. Zákon využívá definice antisemitismu, jíž vytvořila Mezinárodní aliance na památku holocaustu (IHRA) a která mimo jiné obsahuje jedenáct „současných příkladů antisemitismu“, z nichž se většina vztahuje ke kritice státu Izrael nebo sionismu. Zastánci zákona tvrdí, že pomůže v boji proti antisemitismu na univerzitních kampusech, odpůrci zas, že zachází příliš daleko a hrozí omezení svobody projevu. Definici IHRA kritizují mimo jiné četní židovští intelektuálové, podle kterých by bylo lepší používat pro určování toho, co je a není antisemitismus, definici Jeruzalémské deklarace z roku 2020, která je podle nich přesnější a politicky neutrální.

Žiji v okrese Humboldt skoro dvacet let a jsem velmi hrdá na mladé lidi, kteří se dokázali prosadit proti autoritě bez toho, aby byl kdokoliv zraněn, bez toho, aby kdokoliv řekl nějakou rozhořčenou nedomyšlenou hloupost, a těší mě, že se místní společnost semkla a řeší opravdové problémy jako to, že policie vědomě zatkla během zátahu na studenty přítomnou novinářku, že 320 zaměstnanců univerzity vyhlásilo nedůvěru rektorovi, že sílí veřejná kampaň, aby nebyl žádný ze zatčených studentů propuštěn ze školy.

Ale jsem si vědoma, že žít v pupku imperialistické bestie aneb „in the belly of the beast“, je velká výzva. Co to vlastně znamená, že ve všech amerických státech kromě jednoho buď už prošla nebo je na stole legislativa, která zakazuje učit na všech stupních vzdělávacího systému tzv. kritickou rasovou teorii, která zahrnuje myšlenky jako „Spojené státy trpí od svého základu rasismem a sexismem“. Pomineme-li, jestli to je nebo není obhajitelná pravda, rozebírat to ve škole by podle republikánů mělo být mimo zákon. To by se potom dost těžko ve škole mluvilo i o vzplanutí hnutí Black Lives Matter, které všichni školáci minimálně na sociálních sítích nedávno prožili v prvních měsících světové pandemie.

Takže pozor, studentstvo. Pokud se Senát přidá ke sněmovně a schválí novou legislativu o Uvědomění si antisemitismu, tak bacha na to, co řeknete. Za svobodný veřejný projev se v současnosti v Americe zatýká.

Autorka je divadelnice.

Čtěte dále