Čínský vliv v Gruzii se stupňuje. Zatím si toho nikdo nevšímá

Do země na rozhraní Evropy a Asie míří masivní čínské investice, včetně podílu na výstavbě hlubokomořského přístavu. Jaké geopolitické zájmy za tím stojí?

V Gruzii je vcelku přirozené narazit na nechuť k Rusku. Tamní silně prozápadní společnost považuje svého souseda za riziko dlouhodobě a nelze se tomu divit. Méně pozorní jsou Gruzínci k Číně, přestože v zemi už delší dobu rozehrává vlivovou partii a výměnou za investice chce pochopitelně získat zemi do své sféry. Chce tedy prakticky totéž, o co usiluje Rusko.

Gruzínská vláda jen krátkozrace hledá alternativu k Evropské unii, s níž se pomalu, ale jistě rozbratřuje, a také k dlouhodobě nevyzpytatelnému Rusku.

Čína jde na věc chytře a sází převážně na financování dopravní infrastruktury, což musí běžní Gruzínci ocenit, protože místy se pořád jezdí po prašných cestách. V současnosti patří k nejvýznamnějším čínským investicím dálniční tepna v hodnotě miliardy dolarů, která by měla cestu mezi Tbilisi a černomořským pobřežím zkrátit na polovinu. V hledáčku má však Peking i železniční sítě, vodní energii, hotelnictví nebo realitní trh a v neposlední řadě i vzdělávání nebo kulturu.

V případě stipendijních programů se Číně dokonce povedlo částečně vytlačit Západ. Kromě toho, že Gruzíncům nabízí studijní programy přímo v Číně, založila například Asociaci gruzínsko-čínského přátelství nebo Konfuciův institut. Obě organizace bývají považovány za nositelky čínské propagandy.

Zkušenost s Ruskem

Tato strategie, trvající už od roku 2010, se komunistické Číně vyplácí. Dnes je třetím největším obchodním partnerem Gruzie. A nejen to, loni v létě s ní tehdejší premiér Irakli Garibašvili podepsal smlouvu o strategickém partnerství. Obě země se chystají posílit spolupráci třeba v rámci telekomunikace a digitálních technologií a hodlají si rovněž vyměňovat zkušenosti s vládnutím.

Protestní hesla ohrazující se proti tomuto kroku a vůči užší spolupráci vládní strany Gruzínský sen s Čínskou komunistickou stranou, o níž vloni, když ještě nebyl premiérem, mluvil Irakli Kobachidze, ovšem v ulicích Tbilisi neuvidíte. Důvodem není malá náklonost Gruzínů ke svobodě jako spíše velmi malé povědomí o tom, jak vypadá čínská zahraniční politika a její vlivové kampaně. To vysvětluje, proč se vlny nevole zdvihají převážně proti Rusku, kdežto vůči Číně, která pro gruzínskou svrchovanost představuje podobné riziko, se zatím veřejnost nevymezuje.

S Rusy má gruzínská veřejnost díky okupaci Abcházie a Jižní Osetie konkrétní zkušenost. Naopak Čínu lidé jako ohrožení nevnímají. A pragmaticky uvažující vláda vidí Čínu zejména jako nositele ekonomického potenciálu, což dokazuje i fakt, že už v roce 2017 podepsaly obě země dohodu o volném obchodu. Gruzie ji má uzavřenou jako jediná v regionu.

A právě obchod, konkrétně tranzit, je tím, co Čínu na Gruzii zajímá nejvíc. Její význam v tomto ohledu vzrostl po roce 2022 v souvislosti s válkou na Ukrajině. Přeprava zboží tradiční cestou přes Rusko a Suezský průplav se v důsledku sankcí uvalených na ruského agresora zkomplikovala. Čína proto hledá způsoby, jak se do Evropy dostávat, aniž by musela o ruské území zavadit. A pokukuje přitom po Gruzii, jejíž výhodou není jen poloha, ale také přístup na trh Evropské unie. Další plusy představují velmi mírná pravidla regulující podnikání a nízké daně. K tomu má Gruzie slabé instituce, což může být pro čínský byznys taktéž výhodné.

Příprava na válku?

Největší gruzínskou předností je ovšem přístup k Černému moři. Spolu s Ázerbájdžánem představuje Gruzie pozemní most spojující Asii a Evropu, čehož by Čína ráda využila k vytvoření nové obchodní cesty. Takzvaný Middle Corridor, tedy transkaspická obchodní trasa, vedoucí z jihovýchodní Asie kolem Ruska přes Kazachstán až k Černému moři, je ale bez gruzínské účasti nemyslitelný.

Aby své postavení v jihokavkazské zemi ještě upevnil, usiloval Peking o možnost podílet se na výstavbě prvního hlubokomořského přístavu u města Anaklia. Díky němu by se cesta mezi Asií a Evropou zrychlila a šlo by také přepravovat větší objem zboží, než jaký zvládá Gruzie odbavit teď. Poti i Batumi dnes totiž jsou na hraně svých kapacit.

Nápad vybudovat v Gruzii hlubokomořský přístav vznikl ještě za vlády bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Realizovat jej začala ale až současná vláda, která zahájení stavby slavnostně odklepla už v roce 2018. Nicméně kvůli obvinění z praní špinavých peněz, jemuž čelili tehdejší vítězové tendru a zakladatelé gruzínské TBC Bank Mamuka Khazaradze a Badri Japaridze zakázku o dva roky později zrušila. Tím z ní nevypadli jen gruzínští bankéři, ale také americká společnost Conti International. Projekt byl znovu vzkříšen v prosinci 2022. Tehdejší premiér Irakli Garibašvili ohlásil nové výběrové řízení a také, že se na stavbě přístavu Anaklia bude podílet i stát, který si v něm následně ponechá jedenapadesátiprocentní podíl. Zakázku dostala polostátní čínská společnost China Communications Construction Company Limited a singapurská firma China Harbour Investment.

Gruzie jako by neměla potuchy, že nejde jen o byznys. Glenn Tiffert z Hooverova Institutu upozorňuje, že motivací Pekingu nemusí být pouze záměr zbavit se nelukrativního Ruska, ale také snaha vyhnout se závislosti na obchodních trasách vedoucích přes Indický oceán, které by byly automaticky ohroženy v případě, že by propukla válka o Tchaj-wan.

Zájmy Číny, která přes strategické partnerství neposkytuje Gruzii žádné garance, jako by v zemi nikdo nevnímal. Gruzínská vláda jen krátkozrace hledá alternativu k Evropské unii, s níž se pomalu, ale jistě rozbratřuje, a také k dlouhodobě nevyzpytatelnému Rusku, které stejně momentálně nemá v oblasti financí a investic co nabídnout. Zároveň se tamní politická reprezentace může pochlubit, co všechno zvládla pro své občany za čínské peníze udělat. V konečném důsledku však může tento přístup Gruzii odříznout od NATO a Evropské unie rychleji než manévry ruské armády.

Autorka je novinářka.

Čtěte dále