Věčná láska (k Hitlerovi). Extrémní pravice zneužila taneční hit z konce devadesátých let

Pravicoví radikálové zpívají píseň L’amour toujours od producenta Gigiho D’Agostina s novým, xenofobním textem. Svědčí to o změně taktiky extremistů.

Do euforických syntezátorových trylek trancového hitu z roku 2000 umírá Adam Sandler ve snímku Drahokam (Uncut Gems). Fanoušci AC Milan píseň v polovině nultých let zpívali na počest záložníka Tiémouého Bakayoka a v Evertonu byla poslední čtyři roky vyhrazena pro obránce Lucase Digneho. Teď ale diskotékový šlágr L’amour toujours od italského DJe a producenta Gigiho D’Agnostina začala jako svou hymnu používat německá extrémní pravice. A všichni ostatní od ní dávají ruce pryč – třeba fotbalová asociace UEFA, která ji zakázala zahrát na sobotním finále Ligy mistrů.

Za všechno může video, které minulý týden obletělo sociální sítě. Skupina opilých lidí na něm do písně před klubem v severoněmeckém letovisku na ostrově Sylt skanduje nacistická hesla „Německo Němcům“ a „Pryč s cizinci“. Jeden mladík v závěru hajluje a přikládá si dva prsty nad horní ret v imitaci hitlerovského knírku. K videu se vyjádřil i německý kancléř Olaf Scholz, který ho nazval „nechutným“, a přidali se k němu i další političky a politici odsuzující xenofobní projevy.

Že se rasistické pokřiky nesou tanečními kluby, je šokující. Klubová kultura je místem, které tradičně vyznává toleranci, a byla vždy útočištěm různých rasových a sexuálních minorit.

Mladík z videa se mezitím omluvil prostřednictvím bulvárního deníku Bild. Tvrdí, že byl opilý a nechal se strhnout davem a že sám neonacistické postoje nezastává. Policie už ale zahájila vyšetřování a nejméně dva lidé identifikovaní na videu dostali vyhazov z práce. Zprávy o tom, že před klubem byla napadena žena černé pleti, nicméně zůstávají neověřené. Podle majitele klubu Pony, před nímž se video natáčelo, neskandovalo xenofobní hesla více než pět lidí – dokazovat to mají záběry z bezpečnostní kamery. Exkluzivní večírek, na který stál vstup 150 eur, se konal u příležitosti otevření letní sezóny v letovisku, kam jezdí hlavně movitější klientela.

Zákaz na Oktoberfestu

Opilost je jedna věc, spojení xenofobních hesel s písní L’amour toujours ale rozhodně náhodné není. Německá policie už od loňského podzimu vyšetřuje několik podobných incidentů, při kterých lidé skandovali do písně italského producenta stejné slogany. To by se přitom dalo klasifikovat jako podněcování nenávisti, za což hrozí trest odnětí svobody od tří měsíců až do tří let.

Hit Gigiho D’Agnostina, který původně vyšel v červenci 2000 a největší komerční úspěchy slavil v následujících dvou letech, si oblíbila radikální pravice a používá ho jako svoji hymnu. Podle německého tisku se píseň s pozměněným textem zpívala letos v lednu na večírku, který se konal večer po sjezdu AfD ve městě Greding. Strana také píseň často používá ve svých videích na TikToku. V březnu pak pozměněný text skandovali dva muži v baru v areálu festivalu Erlanger Berg, načež je z festivalu vyhodili.

Píseň L’amour toujours je přitom sama zcela nevinná – název znamená ve francouzštině Věčná láska a text, který zpívá britsko-nigerský zpěvák tmavé barvy pleti Ola Onabule, je milostným vyznáním druhé osobě. „Každý den a každou noc sním o tom, že jsi po mém boku. Odletím s tebou,“ zpívá se v refrénu, podle něhož má píseň i alternativní anglický název I’ll Fly with You. Skladba je jedním z největších tanečních hitů posledního čtvrtstoletí. Na Spotify má skoro půl miliardy přehrání.

Co ale se skladbou teď, když si k ní neonacisté přidávají vlastní text? I v kterékoliv jiné zemi, která nemá s nacismem tak hlubokou a tragickou zkušenost jako Německo, by k ní teď určitě byli velmi obezřetní. Že ji zakážou hrát, už ohlásili pořadatelé podzimního mnichovského Oktoberfestu. „Na naší akci nemají podobné pravicové hovadiny žádné místo,“ nechal se slyšet ředitel slavné pivní akce Clemens Baumgärtner a přidávají se k němu další festivaly a kluby po celém Německu. Z playlistu ji také vyřazují rozhlasové stanice. Šance, že její melodii někdo zneužije k provolávání xenofobních sloganů, je jednoduše příliš velká.

Píseň o univerzální lásce

Rozhodnutí dát píseň na černou listinu se nicméně příliš nelíbí jejímu skladateli. Pětapadesátiletý italský hudebník Gigi D’Agnostino se ke kauze vyjádřil poté, co rakouská fotbalová asociace oznámila, že píseň vyřazuje z playlistu k nadcházejícímu fotbalovému Euru. Rakouská reprezentace ji totiž hrála jako neoficiální hymnu při svých zápasech. „Zakázat píseň je jako vrátit se do středověku. Každému musí být jasné, že rasismus nejde zastavit hudbou,“ prohlásil D’Agnostino v rozhovoru pro rakouský bulvár Kronen Zeitung.

„Ta píseň je o univerzální lásce a o lidech, kteří se objímají a cítí se sjednocení, což je v naprostém rozporu s tím, co se právě děje. To, že UEFA moji píseň zakázala, je rasistické. Jsem šokován, toto rozhodnutí je vysloveným odmítnutím lásky,“ tvrdí D’Agnostino. Slibuje také, že skladbu rozhodně nevynechá ze svých DJských setů, které se chystá odehrát na nejbližším rakouském turné. K playerům se D’Agnostino vrátil po dvouleté pauze způsobené zdravotními problémy.

V rozhovoru se hudebník také podivuje, že organizace zakazují jeho písně, ale nikdo nic nedělá s rasismem na sociálních sítích. „Ať si říkají, co chtějí. Každý, kdo píseň uslyší, může potvrdit, že je o lásce a pouze o lásce,“ dodává ještě D’Agnostino. Jeho rozhořčení se dá chápat – potenciálním zákazem hudebník přichází o zisky z přehrání. Nicméně aktuálně to vypadá spíše naopak. L’amour toujours se díky kauze vrátila mezi nejposlouchanější písně. V Německu a Rakousku vede žebříček iTunes, na YouTube je v obou zemích na čísle dvě a na německém Spotify je jedenáctou nejhranější písní.

Píseň přidal ke svému storíčku i Filip Turek, kandidát na europoslance za Přísahu a Motoristy

Únos hitu

„Až někdo další zneužije nějakou jinou píseň k šíření rasistického poselství, zakážou ji také a pak každou další?“ ptá se v citovaném rozhovoru D’Agnostino a celou kauzu popisuje jako „groteskní“. Jeho nahrávací společnost už podala trestní oznámení na neznámého pachatele za porušování autorských práv, kterých se dopouští každý, kdo ji zpívá s rasistickým textem. Je to nejspíš předběžné opatření, jak zabránit tomu, aby se internetem nezačaly šířit xenofobní remixy.

Že se rasistické pokřiky nesou tanečními kluby, je šokující. Klubová kultura je místem, které tradičně vyznává toleranci, a byla vždy útočištěm různých rasových a sexuálních minorit. A platit by to mělo i pro exkluzivní kluby v letovisku pro bohaté Němce. Varovný je i fakt, že extremisté používají k šíření svých myšlenek artefakty populární kultury, které původně vyjadřovaly zcela opačné principy.

Taktiky fungují. Myšlenky populistické AfD mají mezi mladými Němci stoupající podporu, což nedávno potvrdil průzkum Mladí v Německu. Zjistil, že ve věkové skupině 14 až 29 let má AfD podporu až 22 procent a mezi mladými roste i souhlas s úplným odmítáním migrantů, což je klíčová agenda strany spojované s extrémní pravicí.

Italského hudebníka by víc než zákazy mělo znepokojovat to, že mu píseň „unesla“ extrémní pravice a používá ji k šíření problematického obsahu. Zákaz jedné písně samozřejmě rasismus neukončí, v tom má Gigi D’Agnostino pravdu, ale nedělat proti šíření problematických myšlenek nic, by bylo ještě horší. Těžko říct, jak moc je ve světle aktuálních událostí náhoda, že píseň minulý čtvrtek přidal ke svému storíčku i Filip Turek, kandidát na europoslance za Přísahu a Motoristy.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále