Lula da Silva. Foto BCNChile, Flickr, CC BY 2.0
Vítězství Luly da Silvy ve druhém kole brazilských prezidentských voleb se sice všeobecně očekávalo, přesto však mají jeho oslavy poněkud hořkou příchuť. Bývalému prezidentovi, který odcházel v roce 2011 z úřadu na samém vrcholu popularity, se totiž podařilo Jaira Bolsonara porazit jen mimořádně těsným rozdílem necelého jednoho procentního bodu – ve skutečnosti nejtěsnějším rozdílem v novodobé brazilské historii.
Rozhodující měrou k tomu přitom přispěla tradiční Lulova základna v severovýchodním regionu, který přestal být za levicových vlád přehlíženou agrární periferií a na mnoha místech se hospodářsky pozvedl, přestože v celkových číslech stále zaostává za bohatším jihem a jihovýchodem.
Takový je výsledek bezprecedentního spojení celého demokratického spektra, ve kterém po Lulově boku stanuli jeho kdysi nesmiřitelní pravicoví soupeři i kritici z řad progresivnější levice? Takový je výsledek čtyř let Bolsonarovy vlády, která velebila vojenskou diktaturu, hrozila pučem a umožnila po dekády nepřijatelné drancování amazonského pralesa? Která zcela úmyslně ignorovala pandemii koronaviru, odmítla nabízené vakcíny a velkou měrou přispěla ke smrti téměř 700 tisíc lidí?
Druhé kolo navíc ukázalo, že poražený prezident má na své straně přinejmenším část ozbrojených složek. Nemůže být například pochyb o tom, že smršť policejních kontrol a blokád na severovýchodě měla za cíl zabránit Lulovým voličům dostat se do volebních místností.
Nejde pouze o samotný souboj Luly s Bolsonarem. Také do Kongresu se probojovala řada Bolsonarových blízkých spojenců, v mnoha případech zdiskreditovaných bývalých ministrů, kteří mají na krku skandály a potenciálně i trestní stíhání. A příznivci poraženého prezidenta triumfovali i ve volbách guvernérů, když stanou v čele čtrnácti z šestadvaceti států federace.
To všechno jsou závažné signály, že se brazilská společnost v těchto volbách s „bolsonarismem“ ani zdaleka nerozloučila. A že tendence, které charakterizovala nenávist vůči sexuálním, etnickým i náboženským menšinám, pohrdání demokratickými institucemi v čele se soudy a Kongresem nebo nostalgie po vládě silné ruky, zůstanou na tamní politické scéně ještě dlouho přítomné.
A může to být i s Bolsonarem v čele. Poražený prezident stále ještě neuznal prohru, někteří jeho příznivci mezitím s voláním po vojenském převratu blokují silniční tahy a další (mnohdy ozbrojení) jen čekají na signál, že mají vyjít do ulic. Druhé kolo navíc ukázalo, že poražený prezident má na své straně přinejmenším část ozbrojených složek. Nemůže být například pochyb o tom, že smršť policejních kontrol a blokád na severovýchodě měla za cíl zabránit Lulovým voličům dostat se do volebních místností.
Od toxického prezidenta se ale po volbách přece jen odvrátila i nemalá část jeho spojenců, kteří mají dlouhé zkušenosti s jeho nevypočitatelností. Bolsonaro se navíc ukázal jako notoricky neschopný prosazovat systémové změny, a pokud volby skutečně neuzná, spíše na několik týdnů vyvolá chaos a násilí, než aby se mu přece jen podařilo svrhnout vládu. V dlouhodobém horizontu by nakonec takový pokus mohl být pro brazilskou demokracii očistnější a „bolsonarismus“ by spíše zdiskreditoval, než posílil.
Stejně tak je ale možné, že se do čela autoritářského hnutí v příštích letech postaví někdo jiný, schopnější a nebezpečnější než právě Bolsonaro. Široká demokratická koalice, která jen těsně zvítězila, je nesmírně křehká a nemá Lulova jasného nástupce. Staronovému prezidentovi je přitom 77 let, a přestože s sebou nese obrovskou zátěž korupčních skandálů své Strany pracujících, pouze jemu se podařilo protidemokratického kandidáta s vypětím všech sil porazit. Jak ukázaly volby před čtyřmi lety, nikdo jiný z jeho strany na to nemá potřebný respekt ani charisma, a demokratická levice ani pravice zatím nedokázaly vygenerovat osobnost, která by Lulu nahradila.
Vítězství Luly da Silvy je tedy dobrou zprávou pro svět hlavně proto, že snad zpomalí devastaci Amazonie, pro Brazílii pak také proto, že upevní nezávislost soudů a dalších klíčových institucí. Zároveň je ale varováním, že se „bolsonarismus“ může v blízké budoucnosti vrátit silnější než kdy dřív. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že se země nachází v nesmírně těžké hospodářské situaci, která podobným tendencím přeje. Pokud Lula zklame ve svém příslibu znovu zvrátit dlouholetý úpadek životní úrovně nejchudších obyvatel a zároveň nedokáže najít vhodného nástupce, je možné, že příští zkoušku už brazilská demokracie neustojí.
Autor je spolupracovník redakce.