Foto Ben Skála, Benfoto, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
1) Jaké návrhy v oblasti státního rozpočtu považujete za obecně přínosné? A proč? A jaké naopak vnímáte jako nebezpečné nebo nedostačující?
2) Jaké jsou změny z pohledu rodin s dětmi a pak z pohledu nízkopříjmových osob? A jaké z pohledu zaměstnanců a OSVČ?
Daniel Prokop, sociolog, analytik PAQ Research
1) Souhlasím se zvýšením spotřebních a dalších nepřímých daní – škoda, že po tlaku lobbistů vypadla daň z tichého vína. Ztratili jsme nejen 4 miliardy příjmů. Ale navíc víno prodávané za 20–30 Kč litr se stává nejdostupnějším nekvalitním alkoholem. Daň z lihu je v Česku relativně mezinárodně standardní a silně ji zvedáme a k tomu udržujeme tuto výjimku. Z hlediska fiskálního ani zdravotního to nemá jakýkoli smysl. Prostě vítězství dovozců vína a výrobců levných nekvalitních vín – protože malí moravští vinaři by se ze spotřební daně dali vyřadit.
Cením si, že se aspoň prolomila některá tabu – daň z nemovitosti, limit nadanění prodeje podílu ve firmách, OSVČ – byť u nich nejde změna zrovna správným směrem. Korporátní daň nedokážu vyhodnotit, zda je lepší toto fixní zvýšení, či nějaká progrese. Určitě je třeba se zaměřit i na vratnost miliardových dotací typu kurzarbeit a energetická podpora – když korporace mají zároveň obrovské zisky. A na různé typy úniků a vyvádění zisků.
V oblasti úspor je určitě dobré škrtat dotace. Bojím se ale těch plošných škrtů na ministerstvech. Existuje spousta cílených reforem – ve zdravotní prevenci, v omezení fragmentace samosprávy, věznění, řízení vzdělávání, neefektivní podpory důchodového spoření atd. Tam jde ušetřit vysoké desítky miliard i s pozitivním dopadem na produktivitu a řízení státu.
2) Dopady to mít bude. Kombinace zvýšení nemocenské a omezení slevy na manželku, školkovné a studium dopadne i na chudší polovinu domácností. Ale asi ne nějak likvidačně. Dala se udělat stejně jednoduchá a systémovější změna – zvýšit o dva procentní body daň z příjmu a slevu na poplatníka. To by méně dopadlo na nízkopříjmové. Zároveň by se zvýšení základní sazby projevilo do danění OSVČ, srážkové daně a případně kapitálových daní, a nerozevíralo nůžky mezi náklady zaměstnanecké práce a alternativami. Je škoda, že zároveň vláda vůbec nesáhla na zhruba 10 miliard ve slevách na finanční produkty – hypotéky, penzijní spoření a životní pojištění. To by se naopak více dotklo vysokopříjmových. Já navrhoval zavést strop čerpání těchto slev. Určitě se takto dala udělat změna, která by vynesla výrazně více než 18 miliard (současné změny v nemocenské a daně z příjmu) a nezatížila nízkopříjmové.
Snižování objemu platů a plošné škrty na resortech nepovedou k vysněnému štíhlému státu, ale vyhublému státu, který bude tváří v tvář budoucím krizím nebo i minulým neřešeným problémům slabý a neschopný.
U OSVČ je to asi lepší než nic nedělat – opravdu jsme se blížili k tomu, že tady statisíce lidí bude mít velmi nízké důchody a stát jim to bude doplácet. Ale vláda to neměla řešit jen přes minimální odvody. To hodně zatíží nízkopříjmové – vysokopříjmovým je to jedno. Systém v rámci OSVČ je hodně degresivní a zvýhodňuje vysokopříjmová OSVČ s reálně minimálními náklady, což také posiluje švarcsystém. Skutečné řešení je nastavení paušálů, aby více reflektovaly reálné náklady v dané profesi a změna u paušální daně, aby v ní OSVČ neplatili jen 1,15násobek minima sociálních odvodů a minimální zdravotní odvody, když mají hrubý příjem 1,5 milionu.
Ono je třeba to vnímat v kontextu daňových změn posledních dvou let – snížení daně z příjmu v roce 2020, paušální daně pro OSVČ, posunutí limitu registrace k DPH, zrušení daně z nabytí nemovitosti, opakované snížení daně z nafty atd. Tyhle změny pomohly středně a vysokopříjmovým a některým specifickým skupinám podnikatelů. Nízkopříjmoví zaměstnanci a OSVČ z nich neměli skoro nic. Když k tomu přičteme současné změny přímých daní, tak celek je takový, že nízkopříjmoví budou platit často stejně a někdy i více než před rokem 2020 a vysokopříjmoví takřka vždy výrazně méně. To mi v době inflace, která dopadá silně na nižší příjmové skupiny, nepřijde optimální. Ale mohlo to být horší – vláda zvažovala 1,2 procenta nemocenské a posílení DPH o 24 miliard.
Jan Bittner, ekonom, spoluautor podcastu Škrty
1) Součástí konsolidačního balíčku je velká spousta drobných změn, které byly právě pro svou nevýznamnost přehlížené. Může se jednat o některé nesmyslné daňové slevy a výjimky, jako je daňová uznatelnost luxusních automobilů nebo vína na reprezentaci. Nebezpečí vidím v nepochopení role státu v ekonomice a s tím souvisejících útoků na něj. Abych byl konkrétnější – konsolidační balíček byl představený s jedním jediným cílem: snížit deficit státního rozpočtu. Stát má ale jiné cíle, ke kterým by měly takto významné změny daňového i důchodového systému směřovat. Bohužel, místo vytyčení cílů byl představený seznam náhodných opatření. Žádné slíbené strukturální reformy, žádné slíbené zefektivnění státu, ale prosté účetnictví.
Vládní rétorika se tak dostává do sporu se samotnými opatřeními. Zatímco vládní představitelé hovoří o efektivním státu, který plní své povinnosti, řada opatření na výdajové straně podrývá možnosti státu stát se efektivním. Snižování objemu platů a plošné škrty na resortech nepovedou k vysněnému štíhlému státu, ale vyhublému státu, který bude tváří v tvář budoucím krizím nebo i minulým neřešeným problémům slabý a neschopný.
2) Z pohledu zaměstnanců je třeba upozornit na největší příjmovou položku celého balíčku, a to navýšení odvodů na nemocenské pojištění. Toto opatření se nedostalo do prezentace ministra financí, přestože pokrývá více než třetinu veškerých nových příjmů. Zadruhé je to rozpočtově zanedbatelný, ale symbolicky důležitý odpočet za členské příspěvky odborům. Vláda se na jedné straně zavázala podporovat odborovou organizovanost na evropské půdě, ale tenhle krok jde opačným směrem.
Živnostníkům by měly narůst odvody, což se dotkne spíše menších OSVČ, aniž by to mělo vést k nápravě nerovností se zaměstnanci a k omezení motivace k takto zastřenému zaměstnávání. Konsolidační balíček byl prezentovaný jako soubor nepopulárních reforem, ale ve skutečnosti se jedná o nízko visící ovoce.
Klára Kalíšková, výzkumnice IDEA, CERGE-EI
Odpovím stručně na obě otázky zároveň a vyberu jen pár jednotlivostí. Například dlouhodobě víme, že máme velké rozdíly ve zdanění OSVČ a zaměstnanců, což vede k vysokému počtu osob pracujících v tzv. švarcsystému, státu tímto tedy unikají vysoké daňové příjmy. V navržených změnách se ale zdanění OSVČ zvyšuje jen málo, a především u nízkopříjmových OSVČ (zvyšuje se minimální vyměřovací základ pro odvody na sociální pojištění, což vysokopříjmové OSVČ nezasáhne). U zaměstnanců naopak roste zdanění plošně všem (zavedení odvodů na nemocenské pojištění je velmi plošné napříč příjmovými skupinami). Takže třeba změny ve zdanění příjmů nám ty motivace k odchodu do švarcsystému zřejmě ještě zvyšují, nebo minimálně nesnižují.
Podobně jsme dlouhodobě kritizováni mezinárodními organizacemi, že máme vysoké zdanění práce u nízkopříjmových a malou progresivitu zdanění. A opět ty přijaté změny ve zdanění práce jsou spíš opačným směrem, tedy zvyšují zdanění nízkopříjmových, které bychom potřebovali buď zachovat nebo snížit. A žádnou vyšší progresivitu do systému nepřidávají.
V balíčku jsou ale i dobré kroky. Například omezení slevy na manžela/ku s nízkými příjmy je rozumným krokem, tato sleva vytváří distorze v motivaci pracovat u druhých vydělávajících (často žen). Ale často je to tak, že ta opatření mohla jít dál – třeba tady si umím představit úplné zrušení této slevy doprovázené navýšením rodičovského příspěvku (proč máme za péči odměňovat jen ty rodiny, kde jeden z manželů nepracuje?).
Vladimír Špidla, bývalý premiér, ředitel sociálnědemokratického think-tanku Masarykova demokratická akademie
1) Za přínosné považuji zvýšení daně z nemovitostí, omezení nákupu luxusních vozidel přes firmy, zvýšení DPPO, zvýšení povinných odvodů pro OSVČ, snížení DPH na potraviny, zrušení osvobození leteckého benzínu od spotřební daně. Dobré jsou i změny u DPPO.
2) U OSVČ záleží na tom, zda skutečně podnikají, nebo působí ve švarcsystému. Pokud podnikají, budou důsledky nevýrazné. Pokud jsou v švarcsystému, naroste tlak na přechod do řádného pracovního poměru. Pro rodiny s dětmi je problém zrušení slevy na studenta, zrušení školkovného a zavedení nemocenského pojištění. Obecně dojde ke zhoršení situace rodin s dětmi. Ne výrazně, ale celkově ano.
Linda Kunertová, ekonomka se specializací na sociální politiku
1) Byť není nikterak ambiciózní, obsahuje úsporný balíček alespoň nějaké snahy o progresivitu, navíc v oblastech v Česku typicky těžko průchodných. Navrhuje se totiž snížení hranice pro vyplácení tzv. solidární daně z příjmu a zároveň navýšení třeba daně z příjmu právnických osob. Konečně taky dojde na pověstnou daň z nemovitosti. U zdanění v Česku je ale nutno podotknout: když je laťka na zemi, přeskočit se dá vždycky. Třeba daň z nemovitosti je v ČR tak nízko, že by mohla i zněkolikanásobit a stejně by nemusela dosáhnout průměru OECD.
Co vnímám jako nedostačující? Celý koncept balíčku škrtů jakožto jediné cesty vstříc lepší budoucnosti je zavádějící. Zlepšovat efektivitu státu je sice chvályhodný cíl, ale zjednodušeně řečeno, léčit bolest kloubů useknutím končetin už tak chvályhodné není. V akademii už dlouhou dobu panuje konsenzus, že kultivace dlouhodobě zdravé ekonomiky i společnosti, obzvlášť po časech krize, vyžaduje systémová a promyšlená řešení a na to navázané investice, nikoliv škrty a hladovění. Školkovné je dobrým, ale smutným příkladem naší nesystémovosti. Podle materiálů ministerstva financí příspěvek neplnil původní účel, jelikož kvůli svému nastavení byl čerpán primárně domácnostmi se středními či vyššími příjmy. Místo přenastavení podmínek pro lepší, nebo výhradní čerpání těch potřebnějších, třeba matek samoživitelek, je radši prostě zrušen úplně. A to i přes dlouholetou krizi dostupnosti předškolní péče, kterou se koalice zavázala řešit.
2) Znovuzavedení nemocenských odvodů má možná svá odůvodnění, ale v navrhované plošné formě je to další hřebíček do rakve nízkopříjmových skupin. V mnoha státech mají nejníže příjmové skupiny daňovou zátěž minimální, my jdeme úplně opačným směrem.
Filip Pertold, ekonom, IDEA, CERGE-EI
1) Obecně jsem rád, že došlo k nějakému rozhodnutí snížit deficity rozpočtu, což by mohlo zapůsobit na inflační očekávání v ekonomice. Přínosné je navýšení daně z nemovitosti v tom smyslu, že to je určitý precedent u této daně a vláda překročila vlastní stín. Naopak za nejvíce škodlivé považuji zvýšení odvodů u zaměstnanců, což jde proti všem doporučením OECD i poradních orgánů vlády.
2) U rodin bych si ještě počkal na konec vyjednávání o rodičovském příspěvku. To stále probíhá. Jinak v samotném balíčku negativně působí nemocenské pojištění a mírně pozitivně změny v DPH, pokud se projeví v cenách. Z hlediska OSVČ vláda zvýšila sociální odvody, což je dobře, nešla ale úpravou výdajových paušálů, ale hlavně úpravou minim. To bude mít negativní dopad na nízkopříjmové OSVČ, třeba ženy v domácnosti. Oproti tomu vysokopříjmovým se jen mírně zvýšil základ pro výpočet sociálního pojištění.