klášter v Broumově, foto: Táňa Zabloudilová
Radní Královéhradeckého kraje Pavel Hečko (ČSSD) podlehl covidu. Nahradí ho Martin Hanousek (SZ) z Jaroměře. Pro odlehlé a na dobrou práci chudé Broumovsko to není nijak dobrá zpráva. Krajský radní pro regionální rozvoj, cestovní ruch, evropské granty a dotace v regionu seděl na dvou židlích. Druhou měl v kanceláři starosty Meziměstí. A zemřel pár měsíců poté, co nedaleký Broumov odtajnil ambiciózní kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2028.
Projekt Broumov 2028 zastupitelstvo schválilo loni v červnu. Broumov se utká s Brnem a Libercem. Na Silvestra Broumovu přislíbil podporu i Královéhradecký kraj. Než se město napřesrok přihlásí, kraj mu chce pomoci nahnat získat body do soutěže a zapsat broumovskou skupinu kostelů otce a syna Dientzenhoferových mezi Národní kulturní památky. Kraj i město si z rozhodnutí Evropského parlamentu a Evropské rady č. 445/2014/EU vybraly stejnou pasáž: „Evropská hlavní města kultury mají potenciál podnítit místní rozvoj a kulturní cestovní ruch.“ Některá kritéria ale, zdá se, vytěsnily – například podporu menšin a sociálně znevýhodněných obyvatel nebo odpovídající a životaschopnou infrastrukturu.
Šiřitelé vzdělanosti a kultury
Broumov za dobrý příklad toho, „jak úspěšně řešit různé typické problémy a ukazovat cestu ostatním“, dává tentýž starosta, který vyhrál volby s programem nulové tolerance vůči romské komunitě. A považuje za úspěch, že za poslední rok sedmitisícové město, kterému za dvacet let ubylo tisíc obyvatel, ztratilo jen 56 obyvatel, vesměs kvůli odlehlosti regionu a nedostatku pracovních příležitostí. Ze zbývajících spadl do exekuce každý čtvrtý, kdo měl občanku a zvládl se podepsat, tedy 23,5 procenta lidí (údaj z Mapy exekucí za rok 2019). Aby toho nebylo dost, město druhým rokem ve vytipovaných domech nepřispívá na nájem.
Místní rozvoj i kulturní cestovní ruch už roky inscenuje podnikatel ve filantropii Jan Školník, který přeměnil benediktinský klášter v kulturní a vzdělávací centrum.
Broumov, který uzavírá žebříčky kvality života, by zkrátka v tuto chvíli z ambiciózního podniku příliš neměl. Místní rozvoj i kulturní cestovní ruch už za něj – a do jisté míry i za zesnulého Hečka – roky inscenuje podnikatel ve filantropii Jan Školník, který přeměnil benediktinský klášter v kulturní a vzdělávací centrum a před médii rád pochybuje, jestli historici jeho „nicotnou epizodu“ zaznamenají. De facto ale zaujímá postavení bývalé klášterní vrchnosti. Navázal tak na aktivity někdejšího ředitele CHKO Broumovsko a předsedu spolku Tuž se, Broumovsko Jana Piňose, který kolem sebe soustředil nadšence, s nimiž se snažil vrátit barokní krajině někdejší duchovní rozměr. Pro věc získali masivní finanční, mediální i politickou podporu, včetně Petra Pitharta a tehdejšího prezidenta Václava Havla, ne však místní obyvatele. Z jejich pohledu Piňos své představy prosazoval až protektorsky. Broumovské zúčtování s Havlovým odkazem, především ideou občanské společnosti, se tudíž projevilo Piňosovým odvoláním z funkce. Kolos na hliněných nohou – spolek Tuž se, Broumovsko! – místní prostě bojkotovali tak dlouho, až se zbortil sám vlastní vahou.
Kde se hromadí (kulturní) kapitál
Školník se rámuje legendou o tom, že odešel šířit pokrok „do krajiny děsné v širé pustině“. Čile networkuje a láká obětavé nadšence. S jejich podporou a také prostřednictvím evropských fondů ale víc než abstraktní utopii buduje zvláštní turistický resort. Návštěvníkům pod jednou střechou prodává baroko, kulturu, infotainment, ubytování s polopenzí, lokální produkty, kávu a k ní zákusek. Právě on by na případném úspěchu města vydělal nejvíc. Klášter si sice od benediktinů pronajal, ale je jednatelem společností, pod které patří ještě další tři hotely: Orlík v atraktivních Teplicko-adršpašských skalách, který otevřel v srpnu 2020, Zámeček v Janovičkách na svahu Javořích hor a bývalý městský hotel v Broumově. Posledně jmenovaný hotel může svým způsobem zakomponovat do mozaiky místního rozvoje. Je roky opuštěný a výrazně by zvýšil ubytovací kapacity konventu.
Také kultura se zdaleka nejvíc rozvíjí v klášteře, zpravidla však ta etablovaná ve velkých centrech. Místní s klášterem neradi spolupracují nad rámec podaných grantů. Proč to tak je, za mlčící většinu shrnul někdejší učitel a dnes ředitel ZUŠ v Broumově Štěpán Přibyl. Ten v září 2012 do místního zpravodaje napsal: „Soukromá agentura získává dotace z fondů určených pro nejširší veřejnost, byť možná zprostředkovaně, tedy z peněz daňových poplatníků. To je podle mého názoru v takovém rozsahu a způsobu konání nepřípustné; v kulturním světě velkopodnikatelé naopak tyto aktivity dotují.“ Dvojsečné je centrum i jako vzdělávací instituce. Jako platformu ji využívají projekty Paměť národa a další, aby žákům vštípily, proč žijí v nejlepším z možných světů. Někteří z nich pak pracují jako průvodci nebo obsluha kavárny či restaurace.
Druhá tvář filantropie
Ze Školníka, který na filantropii láká politiky i investory, nejsou nadšení ani místní Romové. Velkou pozornosti jim nevěnoval, a pokud ano, je těžké rozlišit, jestli je využil nebo nepochopil. Například ve starším projektu Školníkovy Agentury pro rozvoj Broumovska nazvaném Podpora zaměstnatelnosti osob se základním vzděláním na Broumovsku těžko mohli předlužení Romové vidět jakékoliv vyšší dobro. Koordinátoři projektu vytipovali třicet dlouhodobě nezaměstnaných se základní školou nebo výučním listem a chtěli jim obstarat nové zaměstnání tak, že rozpoznají jejich předpoklady, podchytí jejich motivaci a podle toho je rekvalifikují a proškolí, aby se vyznali v systému pracovních nabídek.
Papírově korektní postup byl však odtržený od každodenní reality lidí žijících mimo systém a nadělal víc škody než užitku. Podle aktivisty Zoltána (jméno bylo změněno – pozn. red.) to dlouhodobě nezaměstnaní viděli tak, že dostali nabídku, která se neodmítá. Nakonec se ale při údržbě kláštera mohli učit to, co už uměli, anebo by je úřad práce vyškrtl. Pracovali za minimální mzdu, v horších případech zkrácenou o exekuční srážky. Ani diplom z rekvalifikace jejich životy nezměnil. Stále je pro ně nejvýhodnější před úřady hrát nezaměstnané, brát sociální a zdravotní a pracovat někde načerno. Z čeho by látali přepálený nájem pro šejdíře, kteří jediní jsou svolní je ubytovat? Z čeho by žili oni nebo jejich rodiny? Mzdové náklady zprostředkovatelské agentuře přitom samozřejmě z většiny proplácela Unie.
V hlavní roli projektový komparz
Přesto infrastruktura, již Školník patnáct let buduje, může z Broumovska vytvořit příjemné místo k životu i pro ty, kteří sem nejezdí na dovolenou a musí tu žít. Všechny zúčastněné totiž kandidatura staví do zcela nové situace. Mají-li uspět, klášter od místní komunity potřebuje víc než příležitostné herectví a místní na oplátku získají podstatně větší podíl ze značného intelektuálního, kulturního i sociálního kapitálu. Desetičlenná odborná porota bude zkoumat, jestli město (ne klášter) cíleně a dlouhodobě rozvíjí kulturu a spolupracuje s místními podnikateli i občany. Není moc času ani prostoru obvolávat stálé hosty. Po třech porotcích jmenují Evropský parlament, Rada a Komise, jednoho Výbor pro regiony. Další dva experty z dotyčné členské země EU si porota vyžádat může, ale nemusí. V každém případě rozhodne do čtyř let. A i kdyby Broumov vyhrál, dění ve městě bude porota sledovat také ex post.
Ať už tedy Školník chce Broumov povýšit na metropoli kultury, nebo rozšířit své obchodní aktivity, musí získat širokou podporu hlavně mezi těmi, kteří se s ním – ani mezi sebou – moc nebaví. Na jedné straně stojí majorita, která o Romech „ví svoje“, a proto volila otevřené rasisty. Na té druhé tavicí tyglík pod klášterem, který je přetížený palčivějšími existenčními problémy. Přesvědčit je, že mají stejný zájem jako významný místní podnikatel, nebude lehké.
Autor je publicista.