Foto Petr Zewlak Vrabec
„Pamatujete ty staré dobré časy, kdy jsme měli dvanáct let na záchranu planety?“ ptá se Matt McGrath v textu pro BBC a upozorňuje, že řešení klimatické krize a s ní souvisejících environmentálních problémů bude záviset na politických krocích v následujících 18 měsících. Podle loňské zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je třeba snížit emise oxidu uhličitého o 45 procent do roku 2030, pokud chceme zachovat globální růst teploty pod 1,5 stupně Celsia do roku 2100. S tím ale souvisí i méně často zmiňovaný závěr zprávy, že emise oxidu uhličitého musí dosáhnout maxima právě do konce roku 2020. Pokud poté neklesnou, cíle nebude možné dosáhnout. Podle McGratha ovšem zatím neexistují konkrétní kroky, jak emise snížit, a při současném stavu by do roku 2100 nastalo oteplení o tři stupně Celsia.
Klimatická matematika je brutálně jasná: svět sice nelze za několik let vyléčit, můžeme ho ale do konce roku 2020 svou nečinností nezvratně poškodit.
„Klimatická matematika je brutálně jasná: svět sice nelze za několik let vyléčit, můžeme ho ale do konce roku 2020 svou nečinností nezvratně poškodit,“ řekl v roce 2017 Hans Joachim Schellnhuber, fyzik, klimatolog a zakladatel Postupimského institutu pro výzkum klimatických dopadů. Na totéž upozornil na nedávné recepci zahraničních ministrů Commonwealthu princ Charles a zdůraznil důležitost klíčových zasedání OSN, jež se do konce roku 2020 odehrají. V září proběhne v New Yorku speciální klimatický summit, jehož pořadatel António Guterres, generální tajemník OSN, prohlásil, že chce, aby se ho zúčastnily pouze státy, které budou mít seriózní a konkrétní plány, jak na svém území významně omezit emise. Po něm se v prosinci uskuteční konference COP25 v chilském Santiagu. Význačná bude konference COP26, kterou bude pravděpodobně pořádat Velká Británie spolu s Itálií. „Pokud se nám podaří uspořádat COP26, pokusíme se navázat na Pařížskou dohodu a reflektovat vědecké poznatky dokazující, že je potřeba jednat rychleji a věcněji,“ říká britský ministr životního prostředí Michael Gove.
Přestože se objevují i nesouhlasné reakce, nastal podle McGratha ve veřejném povědomí pozitivní zlom ohledně zájmu o klimatickou změnu a navrhovaná řešení, což vlády jednotlivých států reflektují. Británie spolu s Dánskem se nedávno zavázaly, že do roku 2050 dosáhnou uhlíkové neutrality. Stejnou ambici projevil minulý týden guvernér New Yorku Andrew Cuomo. Několik států jako Saúdská Arábie, Kuvajt, Rusko nebo právě Spojené státy ale závěry IPCC odmítají a komplikují debatu na půdě OSN. Další komplikace přinese pravděpodobně politická atmosféra kolem brexitu.
Začátkem roku zveřejnila organizace IPBES rozsáhlou zprávu mapující dopady lidské činnosti na přírodu a ostatní živočichy. Podle jejích závěrů hrozí v následujících desetiletích vymření milionu živočišných druhů. Příští rok se v Číně odehraje patnáctý ročník zasedání stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, kde bude probírána strategie ochrany přírodní diverzity do roku 2030. Případná dohoda pravděpodobně povede k důrazu na udržitelné farmaření a rybaření a pokusí se významně omezit odlesňování. Na konferenci OSN o Úmluvě o mořském právu se bude probírat dohoda ochrany mezinárodních vod. „Máme jasné důkazy environmentální degradace bez adekvátní ochrany,“ řekl Gove minulý týden. „Proto se Velká Británie postará o to, aby minimálně 30 procent oceánů, za něž nese zodpovědnost, byla do roku 2030 chráněná. Budeme žádat, aby se všechny státy pod tento cíl podepsaly.“