Foto Jorge Dias (CC BY-SA 2.0)
Španělský deník El País uvádí příklad obchodníka, který za osm bytů v centru španělského hlavního města zaplatil 225 tisíc eur. „Vzhledem k současným cenám na trhu s nemovitostmi je to skvělá koupě. Má to jeden háček, všechny byty mají nájemníka se smlouvou uzavřenou ještě za Frankova režimu, která některým garantuje nájem ve výši sedmi eur měsíčně, někteří platí 700 eur.“ Dnešní cena za byt ve středu Madridu je však něco kolem 1800 eur měsíčně. Podle španělských novin existuje ve městě ještě pořád hrstka bytů s nájmy zmraženými na výši z doby před květnem 1985, moc jich ale není. Jejich nájemníci na sebe většinou moc neupozorňují, nejspíš z ostychu před sousedy, kteří platí o tolik víc.
Podle španělských novin existuje ve městě ještě pořád hrstka bytů s nájmy zmraženými na výši z doby před květnem 1985.
Investor, jehož koupi El País popisuje, má v portfoliu celkem 48 nemovitostí a nevadí mu čekat, až současní nájemníci už nebudou naživu. A pokud nemají legálního manžela nebo manželku, může majitel nastěhovat jiného nájemníka a cenu okamžitě zvýšit. Pokud se přihlásí dítě zemřelého, má právo zůstat v bytě za stejnou cenu ještě dva roky. V minulosti se objevily případy, kdy se noví majitelé domů snažili nájemníky s nízkými nájmy různými způsoby vyhnat, některým dokonce nabídli vysoké sumy za to, že se odstěhují.
Podle El País zákon chránící nájemníky před zvyšováním nájmů zavedený Frankem paradoxně připomíná dnešní návrhy nové socialistické vlády, která by nájmy ráda zastropovala. Franco regulované nájmy zavedl několik let po občanské válce a byla to až v devadesátých letech opět socialistická PSOE, která jeho zákon upravila tak, že se zafixované nájmy nadále nedaly dědit na dobu delší než dva roky. Dnes je bytů, za které se platí nájem pod tržní cenou, v Madridu už pouze 2,7 procenta, a toto číslo zahrnuje i obyvatele sociálních bytů. Bytová krize ve Španělsku je už léta citelná, země se navíc potýká s vysokou nezaměstnaností.
Podle deníku Guardian má zemi navštívit pozorovatel z OSN kvůli vypracování zprávy o míře chudoby v zemi. Zaměřit se má především na bydlení, vzdělání a zdravotnictví. „Podle španělského Národního statistického úřadu žije na hranici chudoby nebo sociálního vyloučení 26,1 procenta obyvatel a nezaměstnanost je v zemi 14,1 procnta, což je více než evropský průměr,“ píše Guardian, podle kterého tato čísla prudce narostla po ekonomické krizi v nultých letech.