Foto Pixabay
Kdo sledoval české politické debaty o Istanbulské úmluvě v uplynulých letech, nemůže být překvapený prohlášením ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že ratifikace úmluvy se odkládá o další rok. Minulé roky ratifikaci blokovali podle analýzy Centra pro lidská práva nejhlasitěji někteří poslanci KDU-ČSL, ANO a SPD, ale přidávali se k nim i poslanci a poslankyně ČSSD, ODS a TOP 09. Hlasitě proti úmluvě vystupovala i část římskokatolické církve. Odpůrci úmluvy jako překážku přijetí nejčastěji uvádějí, že úmluva má za cíl indoktrinovat společnost tzv. genderovou ideologií a naruší tradiční rodinné hodnoty.
Bránění bájné tradiční rodiny, která nikdy neexistovala, místo hájení evropských hodnot, mezi něž patří tolerance, lidská práva i práva žen, nás na Západ nedovede.
Nehodlám zde vysvětlovat, které mýty se o Istanbulské úmluvě šíří ani čím konkrétně může Česku prospět. Diskuse o její účinnosti se v České republice vedou už deset let a drtivá většina expertů na genderově podmíněné násilí volá po její ratifikaci. Přes třicet států, které Istanbulskou úmluvu ratifikovaly, může prokázat pokrok v potírání násilí na ženách. V tomto kontextu se prohlášení o tom, že o úmluvě by před českou ratifikací měli opět diskutovat odborníci, jeví jen jako trapná snaha o další odklad.
Zajímavé je podívat se na to, proč je úmluva o potírání násilí na ženách v zemích V4, Bulharsku a například také Turecku tolik politizována. „V mnoha oblastech tato úmluva byla zneužita k dosažení různých politických cílů. Jde o snahu démonizovat práva žen a práva LGBTQ+ osob,“ uvedla Hillary Margolis, výzkumnice Human Rights Watch pro Deutsche Welle. Podle jejích slov jde o záměrné překrucování významu úmluvy s cílem vytvářet paniku tvrzením, že institut rodiny, tradiční hodnoty i národní suverenita jsou v ohrožení. To jsou ovšem záměrně šířené dezinformace.
Kdo stojí za šířením dezinformací o úmluvě?
Evropský parlament v roce 2018 detailně zmapoval platformu Agenda for Europe. Toto uskupení stojí za větším počtem zákonů a restrikcí, které mají za následek omezování práva na potraty v Polsku, blokování manželství pro všechny nebo registrovaných partnerství na Slovensku, ve Slovinsku, Rumunsku i Chorvatsku a také boj proti Istanbulské úmluvě. Platformu tvoří padesát neziskových organizací a dvě stě jednotlivců. Jednou z organizací je i polská ultrakonzervativní organizace Ordo Iuris, která stojí za vznikem Úmluvy o rodinných právech. Cílem Ordo Iuris je nahradit tímto dokumentem Istanbulskou úmluvu. V Úmluvě o rodinných právech přitom najdeme pasáže, které se vymezují proti vztahům osob stejného pohlaví či brojí proti umělému přerušení těhotenství.
Za financování Agendy for Europe a podobně smýšlejících organizací stojí podle loňské zprávy Evropského parlamentního fóra ultrakonzervativní miliardáři ze Spojených států, EU i Ruské federace. Ti mezi lety 2009 a 2018 do boje proti rovnosti v Evropě investovali přes 700 milionů dolarů. Autoři zprávy jsou ale přesvědčení, že tyto částky jsou jen špičkou ledovce, kterou se jim podařilo odkrýt. Z mnoha donorů je v našem prostředí známý například ruský oligarcha Vladimir Jakunin, jehož nadace podle zprávy dala na boj proti rovnosti přes 108 milionů dolarů. V dozorčí radě Jakuninova institutu Dialog civilizací sedí bývalý prezident Václav Klaus, často se s ním setkávala i současná hlava státu Miloš Zeman.
Jaké jsou motivace miliardářů podporovat snahu o zvrat evropského pokroku v toleranci, rovnosti a lidských právech a návrat o dekády zpět? Jednou z motivací je rozpoutávání kulturních válek vedoucích k destabilizaci Evropské unie i evropské demokracie. Je smutné, že k tomu má sloužit i boj proti úmluvě, která by mohla pomoci zlepšit situaci žen, jež čelí domácímu násilí. A je ještě smutnější, že se svůj part v boji proti úmluvě rozhodla hrát dál i nová česká vláda, místo aby trpělivě vysvětlovala, jaké benefity nám ratifikace může přinést. Bránění bájné tradiční rodiny, která nikdy neexistovala, místo hájení evropských hodnot, mezi něž patří tolerance, lidská práva i práva žen, nás ale na Západ – jak slibovala koalice Spolu – nedovede.
Autorka je spoluzakladatelka spolku Konsent, aktivistka a publicistka.