Být mrtvý a umírat jsou dvě odlišné věci. Když je někomu diagnostikována smrtelná nemoc, jeho nejbližší se nezačnou předhánět v tom, kdo dříve napíše nekrolog a zařídí pohřeb. Podobně platí, že žádný živočišný nebo rostlinný druh není prohlášen za vyhynulý, dokud ještě žije. Přesto Rowan Jacobsen ve svém virálním článku Nekrolog: Velký bariérový útes (25 milionů let př. n. l. – 2016) prohlásil největší živou strukturu na planetě za mrtvou – nepřesně a doufejme, že jenom metaforicky.
Živý, nebo mrtvý?
V textu mimo jiné stojí: „Velká korálová bariéra nás opustila v roce 2016 po těžké a zdlouhavé nemoci.“ Nikdo nepopírá, že Velký bariérový útes má v poslední době díky fenoménu El Niño a klimatické změně vážné problémy. Australští vědci a vědkyně například nedávno zjistili, že aktuálně probíhající největší masové bělení v historii zasáhlo až 93 procent útesu. Jenomže jako celek je korálová bariéra stále živá. Předběžná data od správy Přírodní rezervace Velkého korálového útesu tvrdí, že v důsledku bělení uhynulo 22 procent všech korálů. To znamená, že až tři čtvrtiny bariéry jsou stále živé, ale organismy, které ji tvoří, si zoufale potřebují oddechnout.
Ať už si myslíme o sporném nekrologu cokoliv, je zřejmé, že jeden z divů přírody zoufale potřebuje pomoc.
Huffington Post se proto obrátil na vědce a vědkyně zabývající se výzkumem korálů. Dva z nich tvrdí, že článek původně publikovaný v magazínu Outside je krajně nezodpovědný. Russell Brainard, vedoucí programu studia ekosystémů korálových útesů z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) v Honolulu, si myslí, že článek měl v první řadě za cíl upozornit na závažnost celé situace. Avšak lidé, kteří se tematikou nezabývají do detailů, můžou brát článek doslovně a skutečně uvěřit tomu, že Velký bariérový útes je definitivně mrtvý. Podle komentářů na sociálních sítích se zdá, že si mnozí čtenáři článek vyložili přesně takto.
Máme být optimisty?
Velký bariérový útes je největším korálovým komplexem na světě. Nachází se u pobřeží australské provincie Queensland a měří více než 2200 kilometrů. Skládá se ze zhruba tří tisíc jednotlivých útesů a stovky ostrovů. Z 911 vybraných útesů, které letos zkoumal institut ARC, jenom 68 nebylo postiženo bělením. Až v 316 případech bělení zasáhlo mezi 60 a 100 procenty všech korálů. Při bělení korály vypuzují symbiotické mořské řasy a ztrácejí zbarvení. V případě, že nedostanou dostatek času na regeneraci, korály následně hynou. Nedávné masové bělení bylo dle Brainarda tvrdou ránou pro útes – ke smrti to ale má ještě pořád daleko. Vědecká komunita se podle jeho názoru stále více obává, že v důsledku přemrštěných zpráv o stavu naší planety, jakou je i ta Jacobsenova, začnou lidé ztrácet naději na změnu a budou si myslet, že „když už se nic nedá dělat, nechme to být a posuňme se raději k jiným problémům“.
Terry Hughes, vedoucí institutu ARC, rovněž pro Huffington Post uvedl, že není pravda, že Velká korálová bariéra je mrtvá, a tedy bychom se neměli vzdát pokusů o její záchranu. „Velký bariérový útes zachránit můžeme a musíme – závisí na něm totiž 70 tisíc pracovních míst v turismu,“ tvrdí Hughes. „Jižní část útesu bělení letos nepostihlo a je v relativně dobrém stavu. Článek by měl apelovat na Austrálii, že na záchranu útesu ještě není pozdě, ne konstatovat, že už pozdě je.“ Navíc je dle Hughese článek plný chyb.
Ze všeho nejvíc vyzdvihují Brainard i Hughes důležitost optimismu v časech, kdy čelíme globální ekologické krizi. Jak Brainard napsal v komentáři pod článkem na facebookové stěně magazínu Outside: „Takovéto přestřelené zprávy dělají celou situaci mnohem horší – místo k akci vedou akorát ke ztrátě naděje.“ Musíme prý mít na paměti, že přírodní systémy jako Velká korálová bariéra dokážou pružně reagovat na změny v prostředí. Tím ale situaci nehodlá nikterak zlehčovat.
Například Greta Aeby z Havajské univerzity ale názory Brainarda s Hughesem nesdílí. Ptá se naopak, zda již nebylo načase, aby se bilo na poplach. Letos v létě ji prý pohled na mrtvý útes u Kokosového ostrova v havajském souostroví dohnal doslova k slzám. Aeby k tomu dodává: „Pro mě jako bioložku, která se přes patnáct let snaží pochopit fungování korálových bariér a vysvětlit všem kompetentním jak řešit jejich problémy, je to poměrně frustrující situace. Možná že takovéto články jsou přesně to, co teď potřebujeme. I když pochybuji, jestli to ještě má nějaký smysl.“ Ať si už myslíme o sporném nekrologu cokoliv, je zřejmé, že jeden z divů přírody zoufale potřebuje pomoc. V opačném případě se proroctví z časopisu Outside co nevidět naplní.
Autor je publicista.
Z anglického originálu Great Barrier Reef Obituary Goes Viral, To the Horror of Scientists publikovaného na stránkách magazínu The Huffington Post přeložil Lukáš Likavčan. Redakčně kráceno.