V březnu poprvé zjistila agentura STEM, že by Česká pirátská strana mohla překročit povinný pětiprocentní práh, vynořit se z mimoparlamentních vod a vstoupit do Poslanecké sněmovny. Volební model přisoudil Pirátům rovných osm křesel. Nad Českem zahřmělo. Co na tom, že volby jsou daleko, že z pěti a půl procenta preferencí jsou celé dva body v mezích statistické chyby a jiné agentury zatím dávaly Pirátům mnohem menší šance? Bylo to dost, aby se média dala do práce a grilovala dredatého šéfa strany Ivana Bartoše na žhavém tématu, „jaký je jeho poměr k NATO“. A aby urychlila pád verbálně rozvolněného a ideově zmateného místopředsedy strany Iva Vašíčka, který údajně přirovnal současné Německo k nacistické Třetí říši a byl odvolán z funkce vnitrostranickým digitálním referendem.
Tah na branku
Byl nejvyšší čas. Jindřich Šídlo už kladl na internetu likvidační záludné otázky a komentátor Práva Alexandr Mitrofanov, dlouholetý pilíř svobodného světa proti ruské rozpínavosti, utrousil, že Piráti jsou odteď nevolitelní. Tohle asi mělo on-line straně vydžusovat pravicového voliče. Na voliče s ledvím spíše levicovým měla zase nejspíš zabrat poutavá story, jak bývalý vířivkový šíbr ODS Vlastimil Tlustý, jenž urputně prosazoval rovnou daň, píše pro Piráty ekonomický program. Mediální producenti Kalouskovy TOP 09, která vznikla v témže roce jako Piráti, velmi dobře vědí, co to znamená, když veřejnost nabude třeba i falešného dojmu, že nějaká strana ze suterénu má najednou šanci na vstup do Sněmovny. Efekt sněhové koule řítící se ze svahu bývá pak zničující a výsledkem může být gruntovní překreslení politické scény do podoby, kterou si ředitelé zeměkoule nenaplánovali.
Piráti tak nějak přirozeně disponují zbožím, které je nyní všude poptáváno: antisystémovým tahem na branku.
Nejde však jen o obavy, že ctihodné partaje přijdou o ony proslulé mladé městské liberály odkojené smartphony a permanentním připojením. Nebo že přijdou o fragmenty všech věkových skupin, které si z nedostatku finančních zdrojů osvěžují život volným stahováním hudby či filmů, jejichž konzumace na „seriózních“ platformách bývá drze předražená. Jde také o to, že Piráti tak nějak přirozeně disponují zbožím, které je nyní všude poptáváno: antisystémovým tahem na branku.
Pirátská strana především fakticky zaútočila na velký kapitál, na monopolizované vlastnictví plodů duševní práce. Strážci systému Pirátům nikdy nezapomenou, že poukázali na monopolní kapitál jako na překážku lidského rozvoje. Ničím jiným přece korporace nejsou, když například „autorskými zákony“ střeží i díla tvůrců, kteří již před sedmdesáti lety zemřeli. Takto koncentrovaný kapitál, vysávající lidské potence, brání digitalizaci kulturního bohatství s naprosto mrzkým záměrem – za účelem vlastního zisku, vlastní expanze k pohlcení a totálnímu ovládání všeho. Kapitál není tvůrcem, ale jen výdělkářským kopistou jedinečných kulturních hodnot, jež proměňuje v abstraktní šeď hodnot směnných. Naráží svět na kopyto jednoho velkého tržiště a uzavírá do klece své logiky další emancipaci člověka. Kdyby Piráti četli Marxe, jakože ho nečtou (a většinou určitě nechtějí vystoupit z NATO), zahlédli by se v něm jako v zrcadle. Ti, kdož teď kolem nich tak hlasitě povykují, jsou o tomto nebezpečí buď přímo informováni, nebo je aspoň přepadlo zlé tušení. Kdysi se tomu říkalo třídní instinkt…
Teorie všeho
Piráti ještě ke všemu neprodukují jen slova a programy a neobsluhují pouze kvalitu totálně bezbariérového připojení. Vyráželi i do bojů, do ulic. Například proti ACTA, dohodě proti „padělatelství“, tomu klacku na „ochranu duševního vlastnictví“, nakonec pod tlakem mnoha ulic starého kontinentu zavrženému Evropským parlamentem. Později se zmobilizovali – v šesti českých městech – proti evropskému projektu INDECT, který hodlal fízlovat „podezřelé chování obyvatel“ skrze propojení informací z kamerových systémů s údaji sofistikovaně vyzobanými z internetu. Nedosti na tom: z historických análů nikdo nevymaže holý fakt, že Piráti aktivně vystupovali proti akcím Vandasovy rasistické Dělnické strany, pořádali protidemonstrace a blokády, iniciovali úřední zákazy či rozpuštění fašistických akcí a vysloužili si za to pochvalu od proromských aktivistů. Proti „extremismu, xenofobii, islamofobii, rasismu či fašismu“ se vyslovili nejednou, i když neradi dnes vstupují do prvních linií bitev mezi „sluníčkáři“ a – řekl bych – „zatemněnci“. Lze chápat, že spor, jenž dnes přes noc ničí i letitá přátelství, může stejně dobře pohřbít politické hnutí. Důraz na specifickou agendu a co nejužší setrvání v jejích digitálních mezích je bezpečnostní opatření. Jeho zavedení je lehké, protože ideologové hnutí (ano, jsou to ideologové) pokládají své specifické téma za jakousi základní – řekl by slavný fyzik Stephen Hawking – teorii všeho, theory of everything.
Zde ovšem nejsme ve fyzice, nýbrž v metafyzice. A ta se vždycky dostaví všude tam, kde emancipační zápas naráží na sociální omezenost jeho „předvoje“. Piráti s razancí klasických – prosím za prominutí – maloburžoů bazírují na autonomii, atomárním pojetí jednotlivců, občanů, jakkoli chápaných jako uzly v síti. „Svoboda internetu“ je v tomto rámci natolik absolutní, že se Piráti vrhli před pěti lety do boje proti přílepku k loterijnímu zákonu, který chtěl poskytovatelům internetového připojení napařit desetimilionovou pokutu, pokud by neblokovali weby se zahraničním hazardem. Přílepek byl hloupý a nemravný už jen tím, že hodlal chránit hazard domácí. Ale boj proti němu s heslem „Internet bez cenzury“ byl přece už profanací svobody. Větší ekonomickou i bezpečnostní logiku má pirátské úsilí o dekriminalizaci drog, jakkoliv i zde se pohybujeme v rámci institucionalizovaných svinstev kapitalismu, od provozování bordelů přes oficializaci různého „výpalného“ až po trh se zbraněmi. V čem se liší – cituji nového volebního manažera Pirátů Jakuba Horáka – „společnost, ve které je více svobody a méně buzerace a která je digitálně propojená“ od vizí Václava Klause z časů, kdy se na našem transformačním plese kolem tomboly zhaslo, aby bylo možné krást? Navzdory tomu, že antikorupčník Libor Michálek se stal za Piráty senátorem, mohlo by jít i o model, který by šel shrnout do slov „Klaus plus internet“.
Praví jájíčkové
Fascinace autonomií každého ega jde u Pirátů tak daleko, že docela vážně oslavují takzvanou uberifikaci, ekonomický model síťové dopravní společnosti autonomních polootroků, který se už ve světě stihl stát symbolem drsné flexibilizace pracovního procesu, symbolem otřesného vykořisťování v tom nejpůvodnějším (nejen marxistickém) smyslu. Vedoucí mediálního odboru Pirátů Mikuláš Ferjenčík se však obává hlavně toho, že současná legislativa „zbytečně brzdí rozvoj sdílené ekonomiky“. Pokud se prý „naše právní prostředí nedokáže přizpůsobit realitě 21. století, nemůžeme čekat modernizaci, dynamický růst a dohánění vyspělých západních ekonomik,“ na což prý u nás doplatí každý. „Někdo tu práci udělat musí,“ dodal Ferjenčík se samozřejmostí anarchokapitalistického otrokáře. Patrně však za jeho moudry vězí víra všech novodobých technokratů, metafyziků a maloměšťáků, že sociální tvrdost progresivního systému přeci jen odstraní nějaký báječný software. Je třeba jen pustit Piráty do Sněmovny, ba snad i do vlády. A oni už pak všechno algoritmicky namodelují, digitalizací státní správy počínaje a elektronickými volbami konče. V následných orgiích přímé demokracie si každý sjede trochu toho legálního a řádně zdaněného koksu.
Ta správná autonomie jednotlivce může být spatřována v ledasčem. Již citovaný volební stratég Pirátů Jakub Horák, který se kdysi vypravil s Danielem Landou do Afghánistánu, se novinářům svěřil, že „Landa je výbornej člověk“. A proč? „Je zajímavej tím, že to, co si prosazuje, prosazuje bez ohledu na okolí, je autonomní v myšlení…“ To se podívejme! Ne, Landu na fangli Piráti nemají, jen milou lebku se zkříženými hnáty. Autonomii však vyznávají bez pardonu. A člověk se neubrání myšlence, že místopředseda Pirátů Ivo Vašíček, chaot, který jen zablekotal cosi nekorektního o Německu a drzého o NATO, byl zřejmě autonomní a k obrazu své strany v očích veřejnosti bezohledný až příliš, že jednal – mnohem hůř než kdy Landa – „bez ohledu na své okolí“.
Sociologicky zajímavější je možná tohle: v internetové vnitřní pirátské diskusi o upadlém místopředsedovi zazněl i hlas debatéra, který se přiznal, že kdyby TOP 09 nebyla tak provařená, volil by stranu Miroslava Kalouska. A Vašíček že musí okamžitě zmizet, aby se onen sympatizant mohl i nadále plavit s klidným svědomím na pirátské lodi ke šťastným zítřkům. Ano, i pravicová ideologie patří ke kulturnímu dědictví. Naštěstí je stoprocentně digitalizovaná, nepříliš chráněná autorskými zákony a pro Piráty je samozřejmostí, vzduchem, který dýchají. Tak to prostě je.
Kooptace dredů
Jak se to ale srovnává s pirátskými útoky na jádro systému: na vlastnictví, na „zaklejmování“ lidské tvořivosti kapitálem jedině pro privátní zisk? Snadno. Piráti jsou přesvědčeni, že monopolní kapitál je nesystémový exces, jejž stačí odbourat dobrými zákony a digitalizovanou transparentností. Ještě je ani nenapadlo, že kapitalismus vznikl a soustavně vzniká z malovýroby, také z tvorby samostatně výdělečně činných a relativně zazobaných „ajťáků“. Že konkurence nevyhnutelně vede k inovacím produkčního procesu a ke koncentraci kapitálu, a tedy – bez ohledu na antimonopolní zákonodárství a vychytralé dozorce „rovnovážných“ trhů – ke stále větším a mocnějším monopolům, aparaturám moci, kampaním a buzeracím. Neznají dějiny. Anebo jen zapomněli, že vymítači pouhých excesů dopadají vždycky stejně: nakonec „dostanou rozum“, narazí na „objektivní překážky“ nebo koaliční partnery, na „nové situace“, na „složitost světa“ či „lidskou povahu“ a na podobné hlouposti. A jako přeci jen o chlup okysličenější čerstvá krev poslouží ke vzniku nových iluzí o velmi starém, ohavném, dobře propojeném a ziskově promazaném celku. Budou kooptováni. A možná to řadu z nich ani nebude tak bolet, jak se nám dneska zdá.
Často chybujeme, když slova „piráti“ a „korzáři“ užíváme jako synonyma. Jde ale o různé kategorie. Piráti šli do boje na vlastní pěst a pro blaho své hrdé bandy, zatímco korzáři sloužili – často k vlastní škodě – vládám různých impérií a piráty byli jen navenek. Jenom jako. Samozřejmě, že budoucnost je vždycky otevřená a že tahle transformace našich Pirátů v korzáry k nejhorším koncům zatím nedospěla. Ještě se nevyloupl směr té jejich zatracené autonomie. Ale jiní už zase stříhají „dohola malého (dredatého) chlapečka“, znovu by mohl napsat český klasik. „Už mu to začlo.“ Ale tentokrát v tom – je už opravdu trochu přerostlý – není bez viny.
Autor je politický komentátor.