První porno časopis většina mých vrstevníků objevila, když jim bylo deset. O pár let později jsme u rodičů v šatníků našli jednu až dvě pornokazety, které jsme samozřejmě museli ukázat všem kamarádům. Bylo to fascinující a zvláštní, zároveň se mi to zdálo trochu nechutné. Klasické porno jeden muž – jedna žena jsme si pouštěli pozpátku, přišlo nám to komické a po chvíli nás to přestalo bavit. Kdy jsem si sama vyhledala první porno, si už nepamatuju, ale protože jsme doma dlouho neměli silnější internetové připojení, nebylo to dřív než okolo šestnácti. Samozřejmě jsem se o sexu chtěla dozvědět co nejvíc, ale hlavním zdrojem pro mne pořád bylo Bravíčko či pořady o sexu v rádiu.
Jak jsou na tom dnešní dospívající?
Podle britských výzkumů je více než čtvrtina dětí vystavena online pornu poprvé ve věku jedenácti let. Zážitky z převážně nechtěného zhlédnutí popisují jako znechucení a zmatenost. Ve věku čtrnácti let už ale porno vidělo 94 procent dotazovaných a 46 procent z nich připustilo, že porno vyhledávají pravidelně. Podrobnější průzkumy o tom, jak často se dívají na porno české děti chybí, nemůžeme ale předpokládat, že by čísla byla nějak výrazně odlišná. S vzrůstajícím věkem počet dospívajících, kteří se koukají na porno, stoupá – ve věku osmnácti let porno pravidelně sleduje až 81 procent mladých mužů ve Velké Británii.
Jazyk, který je v pornu používán, ponižuje ženy, popisuje je jako děvky nebo kurvy, posílá je na kolena. To je takzvaně lehké porno.
Mladí lidé se seznamují s pornem ještě předtím, než mají za sebou první sexuální zkušenosti. Zároveň jim chybí kvalitní sexuální výuka, která by překračovala hranice vysvětlení biologických mechanismů sexu, prevence pohlavních chorob a antikoncepce. Porno se tak stává hlavním zdrojem inspirace a poznatků o tom, jak sex vypadá a co u něj probíhá či má probíhat. Ze zmíněných výzkumů vyplývá, že 44 procent chlapců a 29 procent dívek bere porno jako zdroj inspirací pro praktiky, které by v sexu chtěli zkusit. Celých 60 procent dospívajících popsalo porno jako hlavní zdroj informací o sexu. Současné mainstreamové porno je točeno muži a k reálnému zobrazení běžného sexu má velmi často hodně daleko. Ženy zde slouží jako objekt k uspokojení mužské touhy. I jejich orgasmus je zde nástrojem pro potěšení muže, nikoli pro uspokojení ženy. Ženská i mužská těla zobrazená v pornu, především umělá prsa a obří penisy, formují v mládeži představu o tom, jak by mělo tělo vypadat.
Hlavním zdrojem uspokojení je zde mužský orální sex a vaginální styk, při kterém dosahují orgasmu jak žena, tak muž. Ve skutečnosti je to s ženským vaginálním orgasmem mnohem komplikovanější. Přibližně čtvrtina žen ho nikdy nedosáhne, zároveň se tento orgasmus u žen objevuje spíš v pozdějším věku. Pokud berou inspiraci k sexu chlapci i dívky v pornu, nebude sex především pro dívky moc velká potěcha, protože jim chybí poznatky o tom, že by se měly zaměřit hlavně na klitoris. Felace je v pornu zobrazována velmi často brutálně. Herečky se při něm zalykají a dáví ve snaze nacpat si penis co nejhlouběji do krku. Dále tu máme cumshoty – neznám nic víc ponižujícího, než když se vám někdo vysemení na obličej. Ovšem v pornu je to stejně jako plivání na ženské genitálie standard. Jazyk, který je v pornu používán, ponižuje ženy, popisuje je jako děvky nebo kurvy, posílá je na kolena. To je takzvaně lehké porno.
Na běžných pornoserverech je k dispozici i tvrdé porno, jehož zhlížení, vlastnění i šíření je například v Británii trestné. Je to porno, které zahrnuje poškozování genitálií, análu či prsou a je obecně považováno za nebezpečné. Na nejnavštěvovanějších pornoserverech najdete tyto pornofilmy mezi nejčastěji zhlédnutými. Dívají se na ně dospívající? A jak to formuje jejich představy o sexu? Jistě, na BDSM není nic špatného, ale má nějaké hranice a pravidla, která v těchto filmech vidět nejsou.
Porno není realistické
Vysoký počet chlapců (53 procent) a lehce nižší počet dívek (39 procent) uvedly, že porno považují za realistické. Porno ale realistické není – herci používají preparáty na erekci, zvuky jsou dotvářeny v postprodukci, ejakulát je umělý, orgasmus je předstíraný. Pokud pak dospívající porovnávají své sexuální i tělesné výkony s tím, co vidí v pornu, mohou být často frustrováni. Dívky dokonce volí i plastické operace, aby se přiblížily tomu, co považují za ideál. Stále častější jsou estetické operace zevních pohlavních orgánů u dívek mladších osmnácti let. Chlapci často očekávají, že dívky budou dělat to, co viděli v pornu, a dívky předpokládají, že to mají dělat, aby se sex jejich partnerovi líbil.
Jsou tu další problémy s pornem spojené: velmi často v nich chybí souhlas partnerů, nezřídka porno zobrazující brutální znásilnění – ne hru na znásilnění, ale reálné brutální znásilnění či násilné přinucení ženy k sexu, které se pak sex začne líbit. Názory na to, jestli má porno souvislost se sexuálním násilím, se různí – podle výzkumů Christophera J. Fergusona a Richarda D. Hartleyho je hypotéza, že sexuální násilí souvisí s pornografií, mylná. Naproti tomu studie Michaela Flooda tvrdí, že „obzvláště mladí muži, kteří opakovaně sledují pornografii zahrnující více násilných scén, mají vyšší toleranci k sexuálnímu nátlaku a je u nich vyšší pravděpodobnost, že se stanou pachateli sexuálního násilí“.
Byli jsme na tom tedy lépe, když k nám většina informací o sexu přicházela z časopisů, kde nám odborníci radili co a jak? Já jsem zažila, že se na mne jeden z mých sexuálních partnerů pokoušel aplikovat porno triky, které mi nepřišly vůbec vhodné. A to moji sexuální partneři nejsou z dob, kdy se dalo na pornu vyrůst.
Alternativní pornografie
Nejjednodušší cesta, jak pornografický obsah filtrovat, vede skrz aplikace, které nevhodný obsah zablokují. Ovšem dospívající se k pornu stejně dřív nebo později dostanou. A s postupujícím věkem přijdou na to, jak blok obejít. Nejúčinnější je tedy jim o sexu říct všechno, co můžeme. Kvalitní sexuální výchova, která zahrnuje objasnění všech možných sexuálních praktik i sociální aspekt sexuálních vztahů, by měla být dostupná všem dětem. V sexuální výchově by se mělo mluvit o pornu i mechanismech jeho natáčení. Všichni by si měli být vědomi toho, že pokud se na porno dívají, podílí se na fungování pornoprůmyslu. Měli by se tedy dozvědět i o tom, jak jsou ženy často k účinkování v pornu manipulovány za velmi nevýhodných finančních podmínek, či o problému se šířením nemocí mezi pornoherci.
V posledních letech se pomalu šíří feministická pornografie nebo takzvané postporno. Je to porno režírované ženami. Jejich cílem je nabídnout kvalitní alternativu k běžným pornofilmům. Erika Lust, nejznámější režisérka a propagátorka postporna, je zároveň aktivistka, která prosazuje nezbytnost kritické diskuse s dětmi o pornu. Její filmy se vyznačují tím, že v něm vystupují ženy, které mají reálné tělesné proporce, středobodem filmu není pouze uspokojení muže a sex je mnohem realističtější. K ženám i mužům se zde přistupuje s respektem, ale to neznamená, že by netočila i scény s drsnějším sexem. Nejsem si jistá, jestli se tento typ porna někdy může stát reálnou konkurencí k běžné pornografii – už kvůli vyšším nákladům na výrobu, protože režisérky dbají i na to, aby bylo herečkám a hercům řádně placeno –, ale minimálně stojí za to tento typ porna dospívajícím nabídnout jako vhodnější inspiraci k sexu.
Autorka studuje žurnalistiku.