Foto Iva Ch. Růžičková
Setkání Evropské asociace porodních asistentek 26. září na půdě Senátu slavnostně zahájil senátor a lékař Lumír Kantor. Ve své řeči mimo jiné uvedl, že pro úspěšné provádění profese porodní asistentky je potřeba zejména spolupráce a vzájemná podpora. Později pro Seznam.cz doplnil informace o zákonu, který chce předložit ještě tento podzim. Ten má stanovit všem porodním asistentkám povinnost být členkami jediné komory a také učinit přítrž alternativním non lege artis praktikám (například poporodní konzumace placenty či takzvaného lotosového porodu) a tomu, že některé porodní asistentky si údajně dělají, co chtějí.
Kvalita závislá na vztazích mezi obory
Pomiňme, že ani v tuto chvíli legislativa neumožňuje žádnému zdravotníkovi non lege artis metody praktikovat ani doporučovat. Z rozhovorů onoho večera však nevyplývalo, že by zrovna pojídání placenty účastníkům setkání leželo v žaludku nejvíc. Mnohem inspirativněji znělo vyprávění jednoho z mála přítomných mužů, Joeriho Vermeulena: „Nejdříve jsem studoval, abych se stal zdravotním bratrem, a pro profesi porodní asistence jsem se rozhodl, když jsem pozoroval práci svých budoucích kolegyň. Okouzlilo mne, s jakým sebevědomím se staraly o rodící ženy a jejich děti a jak autonomně rozhodovaly, a to napříč vícero zdravotnickými profesemi.“ Joeri Vermeulen je vedoucím oboru porodní asistence na Erasmus University College v Bruselu a jako porodní asistent pracuje deset let v porodním centru, které je součástí univerzitní nemocnice. „Obdivuji české porodní asistentky, které usilují o zavedení kontinuální péče o ženu v těhotenství, při porodu a po něm i v České republice,“ dodal s tím, že takový model je nejzdravější jak pro matky, tak děti.
Každý úkon porodní asistentky musí indikovat lékař, jinak ho pojišťovna neproplatí. To staví porodní asistentku hierarchicky níže, než je pozice lékaře, přestože by měly být jejich rovnocennými kolegyněmi.
V České republice se péče o ženu a dítě často štěpí mezi obory, jak podotkl jeden z mála účastníků z řad lékařů Michal Zikán, přednosta gynekologicko-porodnické kliniky na pražské Bulovce: „Když u nás přichází žena do porodnice, domnívá se, že je to jeden svět, jedna instituce. Ve skutečnosti je v rukách zástupců tří oborů – porodních asistentek, porodníků a neonatologů. Na každém pracovišti pak kvalita péče závisí na tom, jak tyto obory spolupracují a jak spolu vycházejí. Je to krátce řečeno o lidech.“
Naděje na změnu
Centrum porodní asistence na Bulovce bylo založeno v únoru letošního roku s podporou Ministerstva zdravotnictví ČR a Michal Zikán v současnosti pracuje na metodickém pokynu, který by měl umožnit vznik stejné praxe v každé porodnici v ČR, zejména vzhledem k dobrým výsledkům tohoto prvního centra. „V Česku se porodník velmi často setkává s komplikacemi typu nepostupujícího porodu. Ve chvíli, kdy se nad ležící ženou sklání množství zdravotníků a zavolají z toho důvodu lékaře, obyčejně čekají jako vysvobození, že určí indikaci k císařskému řezu. Říci, aby všichni nikoliv nezbytní opustili porodní sál, aby se pomohlo ženě vstát a ve zvolené pozici dokončit porodní proces a porodit přirozeně, je nepopulární. V péči o rizikové a patologické těhotenství jsou výsledky, jakých dosahujeme u nás, výborné, oblast péče o fyziologické těhotenství a porod však vyžaduje určitou kultivaci,“ dodal Michal Zikán.
Motivaci iniciovat v českém porodnictví změny Michal Zikán podle svých slov získal díky svému dřívějšímu působení v oboru onkogynekologie U Apolináře, kde pro něj byla podstatná péče o pacientky ve všech směrech – poskytování kvalitní léčby, a to za zachování paliativní péče a současně pohodlí a důstojnosti. Takový komfort v podobě sepětí všech profesí si zaslouží i rodící ženy.
Porodní asistentky, které působí v porodnici, podle Magdalény Ezrové z Unie porodních asistentek u nás ve svých kompetencích legislativně omezeny nejsou: „Je ale nutné, aby každý jejich úkon indikoval lékař, jinak ho pojišťovna neproplatí. To je jeden z faktorů, který staví porodní asistentku hierarchicky níže, než je pozice lékaře, přestože by měly být jejich rovnocenné kolegyně.“ Samostatné rozhodování porodních asistentek v péči o fyziologický porod tak není pro nemocnici ekonomicky výhodné. „Porodní asistentka tak v chápání mnoha kolegů zastává roli jakési prodloužené ruky lékaře a z pohledu rodící ženy se neliší od zdravotní sestry. Ženy tak nemají možnost vidět a zažít benefity kontinuální péče porodní asistentky během těhotenství, při porodu a po něm,“ vysvětlila Magdaléna Ezrová. Příjemkyně péče tím pádem těžko mohou apelovat na změnu. Co se týče konkrétních úkonů, které vykonávají porodní asistentky anebo lékaři, liší se porodnice od porodnice, většinou na základě zavedených zvyklostí.
Udělování registrací metodou Hlavy 22
Obor porodní asistence je veřejnosti znám primárně z mediálně popisovaných soudních procesů, vedených proti porodním asistentkám v případech, kdy poskytovaly péči u porodů doma. Ve výsledku byly všechny osvobozeny, ale jejich profesní i osobní život tím byl poznamenán. V současnosti stát žádnou porodní asistentku nežaluje, probíhají naopak správní řízení některých z nich vůči státu, a to těch, které usilují o udělení registrace k vykonávání profese v plném znění. V tomto smyslu – tedy autonomie a jasných vymezení kompetencí porodních asistentek – se ukazuje nejpalčivější problém oboru: pokud chce porodní asistentka pracovat samostatně, čili poskytovat péči na základě vázané živnosti, a nikoliv jako zaměstnankyně porodnice, musí požádat v místě své působnosti o udělení registrace krajský úřad. Každý krajský úřad však rozhoduje o rozsahu péče jinak, obyčejně stanoví tento rozsah mimo vedení porodu, nicméně nedefinuje, odkdy dokdy se jedná o porod. Paradoxní je, že v Praze se tyto registrace udělují bez omezení, zatímco v jiných krajích jde takříkajíc o kreativní pojetí úředníků. Výsledkem je totální nedostatek porodních asistentek s registrací poskytujících péči při porodu v domácím prostředí – s výjimkou Prahy.
Profesi porodních asistentek může skutečně napomoci hlubší spolupráce, ale především s dalšími obory a ve spojení se strategií pojišťoven, orientovanou na zájem žen a dětí. Je otázkou, jak seskupení profesních organizací (Česká komora porodních asistentek, Česká společnost porodních asistentek, Unie porodních asistentek) do jediné komory v tomto směru prospěje a zda rozvoj profese omezením diverzity spíše nezpomalí. A také, jak povede k jejich faktické autonomii na pracovišti v porodnicích a možnosti asistovat na místě, které si rodička sama zvolí. Zákaz domácích porodů avizovaný senátorem Lumírem Kantorem může vést jedině k praxi asistování porodů doma v šedé zóně nebo dokonce k rizikům porodů bez kvalifikované péče či úplně bez ní. To se ostatně již mnohdy děje. V oblastech, kde porodní asistentky přestaly chodit k porodům v domácnosti, se totiž počet těchto porodů nijak nesnížil.
Z rozhovoru s členkou vedení francouzské asociace porodních asistentek Agnes Simon, která nyní pracuje pro Lékaře bez hranic, vyplynulo, že francouzské ministerstvo zdravotnictví aktuálně otevřelo osm pilotních projektů porodních domů, čemuž ovšem předcházelo desetileté úsilí. Podobný vývoj by byl pro ženy a děti v České republice jednoznačným krokem dopředu.
Autorka je spolupracovnice redakce.