První pravičák, který se vydal do undergroundu, byl Václav Klaus. Jeho nedávný dadaistický kousek, kdy na svoje narozeniny obdaroval sám sebe vlastní knihou, můžeme číst buď jako záchvat autismu, nebo jako metaforu osamocenosti člověka, který se rozhodl tvrdit si svou navzdory všemu a všem. Postupně se stejnou cestou vydávají další. Po nástupu Andreje Babiše do médií a do politiky už kapitál nepotřebuje entuziastické obhájce. Stačí ti zaplacení.
Pravicová bohéma
V USA se v devadesátých letech mluvilo o subkultuře velkoměstských intelektuálů bobos (bohamins bougeois), tedy bohémských buržoustů, kteří umně kombinovali (polo)bohémský životní styl se svojí příslušností k buržoazii. Paradoxem bohémských buržoustů v New Yorku tak byl profit ze zřízení, vůči kterému se často vymezovali.
Zatímco si americká clintonovská generace užívala štěstí spojené s umírněnou univerzitní kritikou kapitalismu v kombinaci se snobským, ale etickým konzumem, u nás se v mezích zákona kritizoval nedávno padlý režim. Bohéma ovládla nová prorežimní média i univerzity. Bohémství s tím spojené bylo o to radostnější, oč byl pocit spravedlivého boje podpořený nedávným utrpením, které většina z bojovníků sice nezažila, ale bylo historicky blízko. Zlaté časy trvaly dlouho, ale jednou musely skončit.
Pravicová média se rozštěpila na babišovská a protibabišovská a obdobně se rozdělila i pravice – na ANO a zbytek.
Kapitalismus byl sice oslavovaným zřízením, které nejlépe zabrání komunistům v návratu k moci, ale nakonec se ukázalo, že nepřipouští vůbec žádný prostor k sentimentalitě. „Tak dlouho v Lidovkách velebili volný trh, až je koupil Babiš,“ komentoval anarchista Ondřej Slačálek jeden z nezamýšlených důsledků volného trhu. Kapitalismus přestal být abstraktní veličinou, která negativně dopadá jen na přebytečné lidské zdroje ze zavřených továren, a účetní položkou ve hře o moc se stali také novináři, a to i ti správní.
Síla mainstreamu byla podvázána Babišovým nákupem Mafry a jiná opravdu významná tištěná síla s potenciálem politické mobilizace nebyla. Ještě jednou se vydali ti, kteří ještě mohli, do boje proti novému zlu a použili opět antikomunismus – to nejmocnější, co dlouhých dvacet pět udržovali při životě, zatímco se sociální realita spousty lidí radikálně měnila. Nevyšlo to. Volebním skorovítězstvím hnutí ANO byl antikomunismus, jak jsme jej znali, poražen. Aniž by z toho komunisti nebo levice něco měli.
Esa papíru na internetu
Objev sociálních sítí pro levnou propagaci média a zjištění, že do redakce potřebujete akorát nábytek z Ikey a pár počítačů, by zněl od bývalého šéfredaktora Lidových novin Balšínka takřka revolučně, kdyby zazněl o deset let dřív. Parta z Lidovek to rozjela se svým projektem Echo24 ve velkém. Dokážou si stále myslet to samé a zůstávají tak věrní svému bohémskému mládí. Jen to už nebude nikoho moc zajímat. Vliv jejich počínání bude – oproti dopadu tištěných novin se slavným jménem – malý. Nezbývá jim než se těšit z „inteligentních čtenářů“, na které se chystají líčit.
Na inteligentní příznivce kvalitní žurnalistiky se chystá i bývalý šéfredaktor MF Dnes Robert Čáseňský, který má rád americký The Atlantic s dlouhými, ale čtivými texty. A tak je přinese i k nám. Budeme se těšit. Kvalitní žurnalistiku, kterou by si určitě vychutnali odbojáři v normalizačních kotelnách, ale dost možná nebude mít kdo vstřebávat, minimálně ne tolik lidí, aby časopis uživili. Historická role MF Dnes jakožto propagátora kapitalismu bez přívlastků skončila a lidí, kteří mají chuť a čas začíst se do delšího textu, už moc nezůstalo.
Teoretikové kapitalismu proti jeho praktikům
Návrat k mytickým devadesátkovým kořenům ODS, tedy oslavě volného trhu bez přívlastků, bude – po dvacetiletém účinku této medicíny – masově úspěšný jen těžko. ODS ráda mluvila, a dodnes mluví, o lidovém kapitalismu, stojícím na živnostnících, drobných podnikatelích a dalších lidech ze střední třídy s antikomunistickým až antilevicovým smýšlením, o které se pravice mohla ve volbách opírat. Těchto lidí se však rozkrádání státu, hospodářská krize a podvyživený státní sektor dotkl nejvíc a pravicové strany, které za to nesou zodpovědnost, tak těžko znovuzískají jejich důvěru.
ODS teď nyní podle Jana Zahradila trpí svou vlastní státotvorností, která ji odlišuje od Svobodných. Jenže její státotvornost se dost možná nebude mít kde projevit. Svobodní jsou už jednoznačně nemainstreamovou pravicí s určitými prvky antiestablishementu. Díky tomu, že se kriticky staví k současnému zřízení, mohou nabídnout důvěryhodný prokapitalistický entuziasmus. Tady už jde o opravdovou lásku ke konceptu a o pravicovou politickou imaginaci, a ne o žádnou státotvornost, o kterou se bude pokoušet ODS.
Zbývá pražský sluníčkový punk
Jedinou významnější nebabišovskou pravicovou stranou tak zůstává TOP 09, která symboliku undergroundu skutečně už dřív využila a přetavila ji na efektní marketingový kýč. I díky této své pop-undergroundovosti zůstává významnou politickou silou. TOP 09 funguje jako strana pro chytré a hezké, kteří si takoví mohou dovolit být a jsou se stavem společnosti více méně spokojeni. „Androšem“ v mezích zákona pak nabízí i potřebný duch rebelie.
Jako velkoměstská honorační strana TOP 09 v neekonomických tématech nemá standardní pravicový program. Prezentuje se spíš rebelsky než konzervativně a snaží se propagovat především jako strana pro svobodomyslné lidi – takový spokojený underground. Nakonec byl to Miroslav Kalousek, kdo označil Ladislava Bátoru za „starého fašouna“.
Babiš a pravice
Zájem Andreje Babiše na fungování kapitalismu je nad slunce jasný. Nejedná se o ideologický kapitalismus, ale o kapitalismus ryze praktický. Prakticky se ale budou muset zachovat i ti, které systém, v němž Babiš umí vydělávat a ví, co nakupovat, milují nezištně kvůli jeho principům. A jsou ochotni i riskovat a opustit teplou redaktorskou židli, kterou by měli, kdyby zůstaly v Mafře.
Pravicová média se rozštěpila na babišovská a protibabišovská a obdobně se rozdělila i pravice – na ANO a zbytek. Jedna z pravicových sil už v sociálním konfliktu není „pouze“ na straně abstraktního kapitálu, ale k tomu i na straně jednoho velmi konkrétního balíčku majetku. A stejně na tom jsou i jeho (a nejen ta jeho) média.
Nezávislí obhájci kapitalismu, jako jsou někteří Svobodní nebo novináři z Echo24, se tak pouštějí do boje o kapitalismus bez monopolů, a pokud v něm budou nějací miliardáři, budou hodní a na volném trhu budou hrát malí s velkými férovou hru. Ideologové kapitalismu tak budou stát proti zájmům kapitálu.
Autor je sociolog.