Koncem minulého týdne došlo v USA k rozhodnutí, které může znamenat konec internetu, jak jsme ho znali. Federal Communication Comission (FCC), nezávislá vládní agentura regulující rozhlas, televizi a internet, zrušila pravidla zajišťující tzv. síťovou neutralitu. Tak se nazývá princip, podle něhož je poskytovatelům internetového připojení zakázáno rozlišovat, jaká data sítí zrovna prochází, a podle toho měnit rychlost připojení či si za poslání některých konkrétních dat účtovat poplatky navíc. O rychlosti připojení tedy rozhoduje pouze kvalita dostupné infrastruktury v tom kterém místě, a i pokud existují omezení objemu dat, který má člověk k dispozici, jako třeba u dat mobilních, pak je čistě na něm, k čemu je využije (jedinou výjimkou bývá šíření a stahování obsahů kolidujících s platnými zákony). V Americe opatření garantující síťovou neutralitu platilo teprve od roku 2015. Obamova vláda ho přijala v reakci na to, že se začaly množit pokusy nerovného zacházení s daty – někteří operátoři například zpomalovali spojení při používaní Skypu, protože tato bezplatná služba konkurovala jejich zpoplatněnému mobilnímu volání.
Může se stát, že například Amazon bude z pozice providera internetu rozhodovat o tom, které produkty infrastrukturou poběží jakou rychlostí a za jaký příplatek. Není obtížné si domyslet, že by zvýhodňoval zejména své služby.
Co se na první pohled může zdát jako technická otázka, je ve skutečnosti vysoce ideologická záležitost, střet veřejného a korporátních zájmů a změna s potenciálně dalekosáhlými společenskými důsledky. Pro ideologický rozměr konfliktu je příznačné, že příznivci i odpůrci čerstvého rozhodnutí FCC se odvolávají na svobodu: první ji přijetím opatření považují za konečně znovuobnovenou, druzí naopak za ohroženou. Jedná se tak o klasický pravolevý střet: zatímco libertariáni tvrdí, že internet bude nejlépe prospívat, když nebudou existovat žádná omezení, a že všechny problémy vyřeší svobodný trh, jehož výrazným pokřivením princip síťové neutrality byl, na opačné straně stojí přesvědčení, že tržní mechanismy je třeba alespoň v určitých ohledech spoutat, protože jinak budou výsledky značně nepříznivé – totiž že v případě internetu dojde k další škodlivé monopolizaci a převaze peněz a principu zisku nad svobodným tokem komunikace a informací.
Lobbisti na rozhodujících postech ve státní správě
Jedná se o další z mnoha kroků aktuální americké vlády, které ukazují, jak Donald Trump dovedl podkopávání americké demokracie ve prospěch korporátních zájmů k dokonalosti. Zatímco dříve pro americké vlády sloužili většinou kariérní politici a úředníci, kteří byli vystaveni – a nezřídka podléhali – nejrůznějším lobbistickým vlivům zvenčí, stávající americký prezident lobbisty nejrůznějších skupin s finančními zájmy na řízení státu nepokrytě obsazuje do rozhodujících postů ve vládě a státní správě. Šéf agentury FCC Ajit Pai je totiž bývalým šéfem telekomunikační firmy Verizon a sám si dělá „legraci“ z toho, že je na špici FCC nastrčenou loutkou internetových providerů, hlavních vítězů několika dní starého kontroverzního rozhodnutí o zrušení síťové neutrality.
Poraženými jsou vedle koncových uživatelů internetu, na které nerovné zacházení s digitálními obsahy dopadne, zejména poskytovatelé služeb, kteří ke svému fungování infrastrukturu internetu potřebují. Paradoxně se jako první na ohradili ti největší z nich – Amazon, Facebook a Netflix –, ačkoli je rozhodnutí FCC vzhledem k jejich takřka monopolnímu postavení ohrožuje nejméně. Pro řadu lidí je už život bez nich natolik nepředstavitelný, že by zřejmě nedošlo k jejich většímu odlivu jinam, i kdyby byla data spotřebovaná na přístup k nim zvlášť zpoplatněná. Kromě toho je otázka, kam přesně by se jejich uživatelé asi tak přesouvali, když jim již nyní sotva někdo může konkurovat. Zrušení principu síťové neutrality má potenciál jen ještě více znevýhodnit malé začínající služby.
Dystopická vize
Někteří kritici také varují, že tito američtí giganti mají dostatek prostředků na to, aby telekomunikační firmy skoupili. Myslitelná je tedy situace, že v budoucnosti bude například Amazon z pozice providera internetu rozhodovat o tom, které produkty infrastrukturou poběží jakou rychlostí a za jaký příplatek. Není obtížné si domyslet, že by zvýhodňoval zejména své služby a že by se tedy jednoho dne pro řadu lidí mohl internet rovnat Amazonu. Svědky toho, jak se všechny tyto společnosti snaží expandovat do co největšího počtu oblastí života jednotlivce i fungování společnosti, od dopravy až po zdravotnictví, a jak se snaží být vstupním místem do digitálního prostoru, například prostřednictvím jazykem ovládaných asistentů, jsme koneckonců již nyní, a tak se tento scénář nejeví nikterak nereálně. A jedná se o značně dystopickou představu s totalitním rozměrem. Jinak vizi dominance jedné americké firmy, jejímž hlavním cílem je zisk a která ovlivňuje naše vnímání reality a zprostředkovává naši čím dál důležitější digitální komunikaci a interakci, snad ani označit nelze.
Zatím není jasné, jak se americké rozhodnutí, které ještě za jistých okolností může zvrátit Kongres či soudy, ovlivní situaci v Evropě. Síťová neutralita je u nás zakotvena na úrovni EU, ačkoli povoluje výjimky v podobě balíčků, u kterých člověk dostane neomezený přístup k vybrané konkrétní službě, například Facebooku, za paušální částku (tzv. zero-rating). Již tato výjimka výrazně zvýhodňuje velké poskytovatele internetových služeb, protože pro ostatní není podobná dohoda s poskytovateli infrastruktury dosažitelná. Dá se čekat, že pokud americké opatření zůstane platné, bude sílit tlak na zrušení síťové neutrality i v Evropě – internetoví provideři si budou stěžovat na znevýhodnění oproti podmínkám v USA. Nepodvolit se jejich tlaku bude z popsaných důvodů jedním ze stěžejních politických úkolů blízké budoucnost.
Autorka je politoložka.