Slovensko je kompletně frustrované. Je to výsledek Matovičova „emokratického“ vládnutí

Hostem podcastu Kolaps byl slovenský sociolog a redaktor magazínu Kapitál Dominik Želinský.

Na konci září se na Slovensku chystají parlamentní volby a v kampani celkem přituhuje. Hned několik ultrapravicových stran nejspíš zdolá hranici pro vstup do poslanecké sněmovny, liberální pravice je rozhádaná a roztříštěná, v plné síle se vrací Robert Fico a na středu sílí Progresívne Slovensko. Jak to momentálně, měsíc před volbami, na Slovensku vypadá? Jaká jsou hlavní témata předvolební kampaně a podaří se zastavit nástup fašistů k moci? O tom si dnes budeme povídat se sociologem a redaktorem slovenského měsíčníku Kapitál Dominikem Želinským.

O co jde ve slovenských volbách?

Žít na Slovensku v době covidu byla velmi zajímavá zkušenost. Jeden žurnalista to vtipně nazval emokracií. Hodinové tiskovky, kde Matovič plakal, padala slova jako „zachránit babičky“, „kopat hroby“. To by se líbilo Petru Pithartovi, který psal o slovenských politicích, co pláčou. Na Slovensku je velká míra frustrace, která souvisí s válkou hned za hranicemi, souvisí s ekonomickou krizí a citelnou inflací, Slovensko je chudší než Česko. Frustrace má velký vliv. Slovenský politický diskurz se vymknul z hranic normálního slušného politického diskurzu. Došlo mi to, když jsem sledoval českou prezidentskou kampaň, přišlo mi to – oproti Slovensku – slabé. Na Slovensku si konkurují radikálové.

Preference opět ovládá strana SMER. Jak se podařil Robertu Ficovi jeho obrovský comeback? V jednu chvíli to vypadalo, že už se snad do politiky nikdy nevrátí.

V červnu 2020 došlo k úplnému propadu SMERu na osm procent. Odešel Peter Pellegrini s několika poslanci a založili stranu HLAS, jakýsi SMER light. Byli na dně.  SMER byl ve své době v podstatě definice slovenského establishmentu, přesto se Robertu Ficovi podařilo znovu se objevit v roli pouličního streetfighting politika, který využívá fašoidní strategie, nenechal si ujít žádný konflikt v koalici.

Připomíná to filmy o Rockym.

A to se na tom líbí i voličům Petera Pellegriniho a HLASu, kteří se od roku 2021 postupně vrací k Robertu Ficovi. Pellegrini neumí tuto polohu, je to mainstreamový establishmentový aktér, kterého si možná dokážeme představit jako prezidenta, ale určitě ne na místě premiéra, kde chceme pitbula, co zatočí s krizí.

Peter Pellegrini nikdy nevysvětlil příběh alternativy ke SMERu. Řekl sice, že vytvoří levicovou alternativu vůči Matovičově vládě, ale nikdy neřekl, proč nevolit Roberta Fica.

Čtěte dále